Image církví a náboženství

V květnovém čísle Getseman jsme na základě údajů výzkumu ISSP 1999 (1224 náhodně vybraných respondentů, realizoval SC & C pro Sociologický ústav ČAV) hovořili o znalosti a hodnocení některých náboženských představitelů. Další otázky ve výzkumu se týkaly hodnocení církví a náboženských společností.

Respondenti, kteří danou církev či náboženskou společnost znali natolik dobře, že na ni měli názor, ji hodnotili na škále 1 (naprosto nesympatická) až 7 (naprosto sympatická).

Celkové průměrné výsledky shrnuje tabulka níže. U každé z hodnocených církví či náboženství jsou tabelovány tři údaje. Procento respondentů, kteří danou náboženskou skupinu hodnotili, dále průměrné hodnocení a konečně směrodatnou odchylku hodnocení (směrodatná odchylka je číslo vystihující rozptýlenost statistických údajů – čím je nižší, tím byli lidé v názoru na dané náboženství jednotnější).

Tabulka 1 – Počet hodnotitelů, průměr a směrodatná odchylka hodnocení

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Graf 1 – Průměrné hodnocení církví a náboženských společností

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Z výsledků je především vidět, že muslimové a zvláště jehovisté jsou mezi našimi spoluobčany zřetelně neoblíbení. Naopak křesťanství a katolictví je v průměru mírně oblíbené (přičemž ovšem názory na katolictví jsou méně jednotné než názory na křesťanství, jak vidíme z poněkud vyšší směrodatné odchylky). Ostatní zkoumané církve a náboženské společnosti se pohybují velmi těsně kolem středu škály, a tak bychom průměrný postoj k nim mohli označit za lhostejnost – ani žádné zvláštní sympatie, ani antipatie.

Graf 2: Hodnocení na sedmibodové škále (černá = naprosto nesympatická, bílá = naprosto sympatická)

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Zajímavé jsou výsledky misijní strategie Svědků Jehovových. Třebaže se jim podařilo zcela jedinečně vejít ve všeobecnou známost (názor na ně si udělalo více lidí než na římskokatolickou církev, nemluvě o jiných menších směrech!), je jejich působení pro spoluobčany zřejmě natolik zatěžující, že teploměr jejich obliby dosahuje tragicky mrazivých hodnot. Na čemž nesejde, neb po bitvě u Armageddonu budou jejich odpůrci beztak zničeni a vymýceni z povrchu Země…

Špatné hodnocení muslimů je pravděpodobně více ovlivněno mediálními zprávami o řádění různých talibanů a hisbolláhů, než osobní zkušeností s přívrženci Muhammadova učení z masa a kostí. Procentuální zastoupení věřících muslimů je u nás tak mizivé, že bližší kontakt s nimi měla pravděpodobně jen nepatrná menšina populace.

Na židovství a menší křesťanské církve se respondenti dívali velice podobně. Nejčastější hodnocení byla kolem středu škály – ani sympatický, ani nesympatický – a dále menší a početně zhruba vyrovnané skupiny věrných sympatizantů a důsledných odpůrců.

Hodnocení buddhismu je přes podobnou průměrnou hodnotu odlišné. Ze všech skupin ve středu pole má nejvíce sympatizantů, ale také nejvíce rozhodných odpůrců.

Bližší vhled do hodnocení získáme, když se pokusíme respondenty rozdělit do skupin těch, kdo odpovídají podobně. Počítač metodou seskupovací analýzy rozdělil soubor odpovědí do čtyř zhruba stejně početných skupin, sdružující lidi s podobnými názory na církve a náboženské skupiny.

Graf 3: Profily hodnocení jednotlivých skupin respondentů nalezených seskupovací analýzou

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

„Proreligiózní” typ respondenta (asi čtvrtina populace) má typicky kladný vztah ke všem u nás „zavedeným“ formám náboženství. Pouze při hodnocení jehovismu se víceméně shoduje s všeobecným odsouzením tohoto směru ostatními respondenty.

Typicky „katolická” odpověď (rovněž asi čtvrtina populace) silně preferuje římskokatolickou církev a křesťanství. Vůči naším tradičním náboženstvím je takový respondent v podstatě lhostejný, vůči jehovismu, islámu a buddhismu zaujímá spíše odmítavý postoj.

Skupina „lhostejná” vůči náboženským organizacím a směrům (cca 28 % populace) nejvíce preferuje buddhismus, snad přitažlivý svou exotičností. Ze všech typů hodnotí relativně nejhůře římskokatolickou církev (vztáhneme-li její hodnocení k průměrnému hodnocení ostatních náboženských společností).

A konečně „antireligiózní” skupina (asi pětina populace) hodnotí všechny náboženské organizace špatně. Katolické kořeny se prozrazují v tom, že katolicismus a křesťanství vcelku vycházejí ještě nejlépe.

Je nutno ještě poznamenat, že uvedená typologie byla konstruována pouze na základě těch dotazníků, kde bylo zodpovězeno všech devět otázek, což byla jen asi polovina všech získaných odpovědí. Vyžaduje to povaha použité matematické metody. Přesto se domnívám, že získané výsledky lze do jisté míry zobecnit, přinejmenším na nábožensky poučenější část obyvatelstva našeho státu.

Další vhled do hodnocení může přinést promítání souboru odpovědí do roviny (metodou mnohorozměrného škálování). Výsledkem metody je zobrazení jednotlivých církví / náboženství jako bodů grafu, umístěných tak, aby hodnocení blízkých objektů si byla podobná, zatímco hodnocení vzdálených objektů se navzájem nepodobají, nesouvisejí spolu příliš. Z grafu níže lze například usoudit, že průměrný respondent hodnotí evangelíky velice podobně jako židy, zatímco jeho hodnocení křesťanství se nepodobá známce, kterou dává jehovismu.

Graf 4: Průmět hodnocení do roviny metodou mnohorozměrného škálování

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Je vidět, že hodnocení ČCE a židovství, ale i husitství a pravoslaví se až nápadně shoduje. Bohužel tato shoda ze značné části pozůstává z projevů lhostejnosti k uvedeným směrům. Uvedená náboženská seskupení sklidila nejvíce známek 4 na sedmibodové škále, a to ve všech případech zhruba třetinu odpovědí.

Hodnocení křesťanství je zhruba na půli cesty mezi hodnocením katolicismu a hodnocením menších křesťanských církví (bez ohledu na naukové rozdíly zřejmě naši spoluobčané židovství po postojové stránce vnímají, jako by bylo jedním z členů rodiny křesťanských církví). Za jeho pověst tedy jakoby katolíci a nekatolíci nesli odpovědnost zhruba napůl.

Hodnocení jehovistů, muslimů i buddhistů se sobě navzájem příliš nepodobají, a nepodobají se ani hodnocení křesťanů a židů. Zajímavé je to zejména v případě jehovistů. I když já sám je soukromě považuji za křesťanskou skupinu, byť extrémistickou, zdá se, že získaná data svědčí spíše pro „oficiální“ výklad většinových křesťanských církví, podle něhož k nám křesťanům jehovisté vůbec nepatří. Přinejmenším to tak pociťuje průměrný Čech a Moravan, třebaže svůj náhled asi nezakládá na christologických dogmatech, ale spíše na všední lidské zkušenosti.

Jak se na hodnocení náboženských směrů projevují sociodemografické charakteristiky respondentů výzkumu?

Pohlaví: Ženy hodnotí křesťanství a křesťanské církve (vyjma jehovistů, chceme-li je sem počítat) lépe než muži; rozdíl však nikde nepřekročí půl bodu sedmibodové škály.

Věk: Křesťanství a křesťanské církve lépe hodnotí lidé starší. V menší míře totéž platí i o židovství. Naopak buddhismus je výrazně sympatičtější mladším respondentům. U islámu a jehovismu nebyly statisticky významné rozdíly patrné.

Vzdělání: Buddhismus a židovství jsou signifikantně více sympatické lidem vzdělanějším. Naopak římskokatolická církev, ale v menší míře i křesťanství a jehovismus nalézají více sympatií mezi lidmi s nižším vzděláním.

Společenské postavení: Především buddhismus, ale i evangelictví a židovství, se těší více sympatiím lidí postaveným výše na společenském řebříčku. Naopak římské katolictví má svoji základnu sympatizantů posunutu spíše k nižším vrstvám společnosti.

Politické sympatie: S výjimkou jehovismu se hodnocení přívrženců hlavních stran signifikantně liší.

Graf 5: Sympatie k církvím a náboženstvím podle politických preferencí respondentů

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

V naprosté většině případů (jedinou větší výjimkou je buddhismus) klesají sympatie k církvím a náboženstvím po linii voličů KDU–ČSL–US–ODS–ČSSD– KSČM. Zdá se mi, že to vcelku odpovídá i církevní politice a duchovnímu profilu uvedených stran, a je tedy v pořádku a v mezích očekávání.

Další zajímavou otázkou, mající bezprostřední ekumenický dosah, je zjištění, jak respondenti hodnotí církve a náboženství podle své náboženské příslušnosti. Bohužel vzhledem k malému počtu respondentů neřímskokatolického vyznání máme pouze omezenou statistickou podporu pro hlubší závěry v tomto směru. Proto také je u každého průměrného hodnocení třeba dávat pozor, z kolika čísel byl průměr počítán. Přesto není následující tabulka a graf bez zajímavosti:

Tabulka 2: Hodnocení církví a náboženství v závislosti na vlastním vyznání

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Graf 6: Hodnocení církví a náboženství v závislosti na vlastním vyznání

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Z hlediska ekumenických vztahů a výzkumu náboženské identity je dobré si všimnout, o kolik bodů méně sympatické jsou respondentům „ostatní“ církve a náboženství ve srovnání s vlastní. Jde vlastně o míru pociťovaného odstupu.

Tabulka 3: Rozdíl průměrných hodnocení – vlastní církev minus ostatní církve

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Přes nepříjemně malý rozsah vzorků evangelíků a členů CČSH ve výzkumu ISSP nám snad bude dovoleno usoudit, že ekumenické vztahy mezi našimi většími církvemi nejsou nadměrně vřelé. Rozdíl více než jednoho bodu sedmibodové škály bývá vesměs považován již za dost výmluvný – a menší odstup zaznamenáváme pouze u evangelíků vůči členům CČSH.

V každém případě mají obě menší církve k sobě navzájem pocitově blíže než každá z nich k římskokatolické církvi.

Zajímavé je, že průměrní členové ČCE a CČSH se – na rozdíl od katolíků – zřejmě zcela neztotožňují ani s „křesťanstvím“. Tuším za tím důraz na vlastní menšinovou identitu a důraz na partikulární tradici v boji za přežití proti mnohem větší „konkurenci“. Je to možná můj katolický předsudek, ale tuto distanci od společného duchovního fundamentu považuji za nešťastnou a nepříznivou jak pro ekumenismus, tak i pro „nekřesťanské“ evangelíky a husity samotné. Protože je to reakce ústupová, pasivní, ghettoizující. Samozřejmě tím ovšem nechválím druhý extrém, jemuž zdá se propadají mnozí příslušníci většinové církve, totiž automatické ztotožnění vlastní církve s křesťanstvím, bez ochoty vážně poměřovat její reálné struktury a skutky ideálními Kristovými požadavky.