Jste zde

Martin

Svoboda církve neměla jen kladné stránky. Jedním z minusů pokonstantinovské doby bylo i uvolnění v nauce a kázni církve, které se mj. projevilo i tím, že všelijaké scestné názory se rozplemenily na všech stranách římské říše. Ve Španělsku např. vyvstal bohatý, vzdělaný a v přísné kázni žijící laik Priscillián s naukou silně ovlivněnou manichejským dualismem a přibarvenou jinými bludy. V oblasti mravní zavrhoval manželství a požívání masa. Jeho vzdělanost a výřečnost mu získala tolik obdivu a sympatií, že jej dva španělští biskupové vysvětili na biskupa v Avile. Synoda v Saratoze však r. 380 odsoudila jeho bludy a Priscillián i se svými přívrženci byl poslán do vyhnanství v Trevíru. Poněvadž priscillianismus pronikal i do Francie, kde byl tento blud odsouzen r. 384 synodou v Bordeaux, které se účastnil i sv. Martin.

Proti Priscillianovi se však v Trevíru vtvořila silná opozice u dvora císařského usurpátora Maxima (383-388), vedená intrikářským biskupem Ithaciem. Ta dosáhla, že Maximus Priscilliana a několik jeho stoupenců r. 385 odsoudil pro magii k smrti. Byl to první z dlouhé řady oněch smutných případů, kdy světská moc zasáhla svou trestní pravomocí proti lidem odchylného názoru ve věcech víry. Utěšuje nás to, že jak sv. Martin, tak sv. Ambrož z Milána a biskup Siricius z Říma reagovali na tento čin ostrými protesty.

Sv. Martin se ve věci angažoval osobně. Hned po vynesení rozsudku cestoval do Trevíru, aby prosil o život a osvobození heretiků. Když však zjistil, že Ithaciova klika je u dvora příliš silná a že je nebezpečí dalších hrdelních trestů, odhodlal se s těžkým srdcem k tomu, že navázal spojení s těmito tvrdými spolubratry, aby zachránil život Jomese Narsese a Presesa Leukadia. Tím ovšem vydal v plen svou pověst. Maximovi totiž velmi záleželo na tom, aby Martin nějakým způsobem souhlasil s jeho postupem. Martin si pak do konce života vyčítal, že třeba jen nepřímo a nechtěně vzbudil zdání, že ospravedlňuje nekřesťanský postup Ithaciovy skupiny. Tato vlastnost mírnosti k chystajícím na jedné straně a odpor proti berličce světské moci, nabízející církvi na druhé straně, je jedním z důvodů, pro které je nám postava sv. Martina drahá i dnes.

Pracovní texty k bohoslužbě slova, Matka Boží před Týnem a sv. Havel,
listopad 1969, pravděpodobný autor Josef Myslivec.