Jste zde

Konference Moc Boží přítomnosti

Pod záštitou Křesťanské misijní společnosti a Evangelikálního teologického semináře Církve bratrské proběhl ve dnech 19.-20. října v Praze druhý ročník křesťanské konference s názvem Moc Boží přítomnosti. Hlavní mluvčí byla Tony Kalmová-Zwierová z Holandska, která ve své zemi vyučuje a poskytuje pastorační poradenství.

Tématy jednotlivých konferenčních bloků bylo Hledání nové identity v Kristu, Boží mateřská láska, Uzdravení vzpomínek, Uzdravení vůle, Uzdravení pocitů a Oslava Boží lásky. Velice srozumitelně a přístupně i pro ty, kdo nemají speciální znalosti z oboru psychologie, byly vysvětlovány jednotlivé pojmy, případně identifikovány životní etapy, v nichž se člověk může setkat s nedostatkem lásky či porozumění. Bylo také poukázáno na důsledky takových vnitřních zranění a byla nabízena možnost řešení. Řečnice používala jak kasuistiky ze své vlastní praxe (všechny přirozeně se svolením klientů), příběhy ze svého života. Nedílnou součást pak tvořily i biblické příběhy a jejich interpretace v kontextu vnitřního uzdravení. Takto byl například použit text z J 4 o ženě u Jákobovy studně, ale i Ž 107. Jako červená nit pak všemi tématy prorůstal text Ž 139 interpretovaný jako zaslíbení Boží ochrany a péče o člověka. Příběhy byly doplněny velmi zajímavým a pečlivě vybraným obrazovým materiálem.

Velice pozitivní bylo, že přednášející nevystupovala agresivním způsobem, veškerá praktická cvičení či nové meditační či imaginační formy modlitby zůstaly vždy nabídkou a účastník sám mohl volit, nakolik aktivně se do daného procesu zapojí. Bylo také neustále zdůrazňováno, že vnitřní uzdravení je dlouhodobější proces a že nelze očekávat rychlé a jednoduché vyřešení všech problémů a otázek hned na místě, i když přirozeně, Bůh může jednat i tímto způsobem. Nebylo však nabízeno laciné a bezbolestné řešení všeho, již vůbec ne bez aktivního souhlasu a účasti jednotlivce, což bylo po tzv. uzdravovacích konferencích 90. let více než sympatické.

Součástí každého tematického bloku byl také čas vyhrazený modlitbám. Úvodem do každé z těchto částí byla modlitba přednášející, dále bylo možno pokračovat buď v osobní modlitbě, nebo vyhledat pomoc někoho z pastoračního týmu, který se skládal jak z členů anglicky mluvících, tak z dobrovolníků z různých českých denominací. Je nutné vyzdvihnout, že členové pastoračního týmu byli pečlivě vybráni a dobře vyškoleni - mnozí z nich jsou lidé, kteří se pastoračnímu poradenství věnují delší čas.

Závěrečný blok konference byl nazván Oslava Boží lásky. Byl orientován na prožívání symbolů. Bylo možné zvolit jedno či více míst, na kterých mohl člověk setrvat: prvním bylo zastavení a tichá modlitba u kříže, s možností napsat své problémy na list papíru a vhodit do uzavřené schránky. Tyto listy byly poté bez čtení spáleny. Dalším místem bylo zastavení u vody s možností připomenout si svůj křest, ale i povolání a závazky vůči Bohu. Na obou těchto místech byli k dispozici členové pastoračního týmu, kteří byli ochotní se na požádání s člověkem modlit, případně mu poskytnout zvěstování osvobození od hříchu.

Dále bylo možné zastavit se u svíce a připálit od ní svou vlastní svíci s tichou modlitbou za sebe, případně za ty, kteří potřebovali v životě konkrétního člověka smíření a odpuštění za to, čeho se na něm dopustili, případně s přímluvou za potřebné. Následujícím zastavení pak bylo u hroznů vína. Bylo možné ochutnat a připomenout si text z J 15 o tom, že jsme vroubováni do Krista a že on je dárcem života a jeho smyslu.

Na posledním zastavení pak bylo možné někoho ze sloužících požádat o požehnání, v případě potřeby dokonce s pomazáním olejem, ať již jako symbolem potřeby uzdravení, nebo jako se symbolem vyslání do světa k naplnění svého osobního poslání.

Tento poslední blok byl velmi silný. Měl ovšem i svá negativa. Jedním z nich bylo poněkud nevhodné rozmístění jednotlivých zastavení v těsné blízkosti. Člověk modlící se a rozjímající před křížem tak byl vytrhován frontou lidí čekajících u vody. Ačkoli k sobě účastníci konference byli maximálně ohleduplní, stejně nebylo možné dostatečně hluboké modlitební soustředění. Navíc sál, v němž se konference odehrávala, nepůsobil právě nejestetičtějším dojmem, vše se dělo za zataženými závěsy v umělém osvětlení a ke konci již i ve značně vydýchané atmosféře, která opět rušila soustředění.

Na druhé straně mohlo být toto setkání s řečí symbolů velice inspirativní pro účastníky z evangelikálních denominací, neboť pro ně není řeč symbolů běžnou součástí bohoslužby a donedávna byla dokonce chápána jako podezřelá a katolizující.

Konference byla dotována holandskými církvemi, proto byla její cena spíše symbolická. Je však škoda, že její konání bylo oznámeno pouze v okruhu evangelikálních a charismatických denominací. Svou kvalitou i aktuálností tématu jistě zasloužila širší publicitu.