Zatímco u nás se nekonají ani diecézní synody, biskupové v jiných
zemích mají zájem využít zkušeností a námětů věřících. Např. v řezenské
diecézi byla zvolena široce koncipovaná forma .diecézního fóra" a v kolínské
arcidiecézi .pastorální rozhovor". Jako podklad k rozhovoru vydala
arcidiecéze brožuru .Podněty", z níž přinášíme ukázku:
Pastorace je umění přeložit základní poslání církve do
konkrétního jednání v daných společenských podmínkách. Pastorální
plánování musí být realistické a vycházet ze střízlivého pohledu na skutečnost.
Přehnané, ideální koncepty vedou ke zklamání a malomyslnosti. Pokračování ve
statu quo by bylo ochromující a bezperspektivní. Jde o to vypracovat pastorální
těžiště, ukázat nosné perspektivy a otevřít službu církve budoucnosti.
1. Opatření základními
pastorálními službami
Církev v naší diecézi je ještě dalekosáhle tzv.
zaopatřovací církví. Většina pracovníků - z povolání i dobrovolných - je
zaměstnána převážně pečováním o členy svých obcí. Nové cesty, jako vytváření
malých společenství uvnitř farností a misijní iniciativy, tvoří naproti tomu
menší podíl aktivit. Zde je zapotřebí větší kreativity a energie.
Opatřování obcí základními pastorálními službami je přesto
důležitý, nepominutelný úkol. Dokud mají lidé o tyto služby církve zájem, je
třeba předpokládat, že s nimi spojují očekávání pomoci a požehnání od
Boha. Otázky: Jaké nové pastorální cesty
existují ve vaší obci? Kterým směrem v nich chcete pokračovat? Které
základní pastorální služby považujete za nepostradatelné? Jak prožíváte napětí
mezi těmito službami a novými cestami?
2. Obec se uskutečňuje ve
společenstvích
Základní lidské potřeby blízkosti, bezpečí a solidarity
vyžadují mnoho malých společenství. Takovéto malé přehledné skupiny jsou také
prostorem, v němž se mluví o otázkách, které lidmi hýbou, a křesťansky se
zvládá každodenní život. V době, kdy padají vnější opory, potřebujeme
osobní oporu ve spolukřesťanech. Často se poukazuje na základní obce mladých
církví. Přímé přenesení těchto podnětů
však není možné, protože společenské, kulturní a hospodářské poměry jsou u nás
úplně jiné. Je-li pravda, že Boží Duch rozdává nadbytek nutných darů, pak
můžeme pevně doufat, že se i z našeho úsilí vyvinou přiměřené formy.
Jde o to objevit a rozvinout rozmanitá obdarování, která
jsou v církvi, v každé obci. Přitom se objeví talenty tam, kde jsme
je vůbec nečekali, a takové, jaké jsme ještě nehledali. Bohem darovaná
obdarování dospělých žen a mužů k budování Božího království nejsou
zdaleka vyčerpána. Děti, mládež, staří, nemocní mají své zvláštní duchovní
dary, které je možné využít a rozvinout. V míře, v jaké se to podaří,
se v obci rozvine hustá síť vztahů. Protože při velikosti našich obcí není
možné spojení každého s každým, vytvoří se skupiny a uskupení, v nichž
roste blízkost a osobní vztahy. Ty však nesmí být soběstačné a uzavřené do
sebe. Farní rada a pracovníci z povolání mají důležitý úkol podporovat
rozvoj a propojení těchto skupin.
Otázky: Kde ve vaší obci lze najít blízkost, solidaritu a
bezpečí? Jak se mohou ve vaší obci uplatnit talenty a nadání? Proč se to daří -
nebo nedaří?
3. Spolupráce v pastoračních
okrscích
Stejně důležité jako vytváření přehledných skupin uvnitř
obce je rozvíjení spolupráce mezi obcemi. Společné plánování a práce v pastoračním
okrsku odlehčuje a současně posiluje jednotlivé obce. (. . .)
Otázky: Jsou už oblasti práce, v nichž spolupracujete
se sousedními obcemi?
Jaké máte pozitivní a negativní zkušenosti?
4. Ekumenická spolupráce
Spolupráce přes hranice obce se konkretizuje i v kontaktu
s obcemi jiných křesťanských vyznání. Mnohé už se koná společně:
ekumenické bohoslužby, společné biblické kroužky, praktická, diakonická a
sociální spolupráce. V ekumenickém
setkávání je šance lépe si porozumět a přijmout se. Zvláštní význam přitom mají
konfesně smíšená manželství, protože v nich je možné ekumenismus konkrétně
žít a vydržet. (. .
.)
Otázky: Jaká křesťanská společenství žijí na území vaší
farnosti, vašeho pastoračního okrsku? Jak vypadá ekumenická spolupráce? Jak ji
hodnotíte? Co považujete nadto za
žádoucí a uskutečnitelné?
5. Obrazy budoucí pastorace
V liberálně pluralitní společnosti musí církev, musí
křesťané vstoupit na trh myšlenek a říci své. Tuto situaci a úlohu církve v naší
společnosti mohou ozřejmit tři obrazy: maják, oáza a hostinec. Charakterizují
pastorační pojetí, které se odlišuje od dosavadního pojetí pastorace, která
chtěla nabídnout a udržet všechny pastorační činnosti pro všechny křesťany
určité oblasti. Takovouto plošnou pastoraci už dnes nelze praktikovat, je nad
síly, které jsou k dispozici.
V obrazech majáku, oázy nebo hostince přijímá církev
svou diasporní situaci.
Maják dává neustále spolehlivé signály, svítí všem, kteří
hledají orientaci. Signály, které církev
dává, nezaručují křesťanovi klidnou plavbu životem, ale pomáhají najít směr. V oáze
nacházejí lidé klid a novou sílu. Věřící se setkávají, aby společně pili vodu
života a posilnili se, ale také, aby vodu života čerpali a nabízeli druhým.
Oázy jsou místem setkání, kde člověk potká i cestující z docela jiných oblastí.
Církevní obce a společenství nesmí působit na okolí jako uzavřené společnosti,
do nichž mají přístup jen členové, ale jako hostince, které jsou otevřené pro
každého. Kdo vstoupí, ten se nemusí obávat, že bude hned započten. Církev bude
muset vytvářet možnosti setkání a rozhovoru, které zvou a umožňují hledajícím
nebo jen zvědavým lidem navázat kontakt.
Otázky: Vidíte situaci své obce jako diasporní situaci?
Jakou roli má podle vás hrát církev v dnešní svobodné pluralitní
společnosti? Pomáhají vám obrazy majáku, oázy a hostince formulovat perspektivu
vaší obce ? Jak lze vytvářet příležitosti k setkání?
6. Misijní pastorace
Církev musí nadto jít za lidmi, tam, kde žijí a pracují,
aby se dozvěděla, co jimi hýbe. Aby charakterizoval toto poslání církve, mluví
kardinál Höffner o .jdi-tam-církvi". Dříve než církev .tam jde", musí střízlivě
analyzovat a respektovat realitu, že existují různé stupně vztahu k církvi
a obci. Vedle angažovaných, kteří se intenzivně účastní života obce, a těch,
kdo pravidelně či příležitostně přijdou pro potěchu či povzbuzení, je velký
počet těch, kdo mají k církvi velmi distancovaný poměr. Tito lidé - dnes
zdaleka největší část křesťanů - projevují někdy touhu po víře a nalezení
smyslu svého života v náboženství, mají nezřídka tajný zájem o církev.
Jiní projevují nezájem nebo odmítání.Navíc přibývá těch, kteří ještě nikdy
nenalezli cestu k církvi. Ke všem
těmto lidem musí církev jít a naléhavě je zvát, aby s námi šli společně
kus cesty.
Pro konkrétní obec to znamená nekroužit jen kolem sebe
sama a nedívat se jen dovnitř, ale uznat odstupňovanou příslušnost k obci
a vidět i ty, kdo k ní nepatří, a jít za nimi.
Otázky: Kde vidíte v obci, jak církev jde za lidmi?
Jak se vyrovnáváte se situací, že lidé mají k církvi a obci různě blízko?
7. Víra se zapaluje od věřících
Nejdůležitější formou apoštolátu bude v budoucnu asi
neplánované setkání člověka s člověkem, přičemž křesťané dosvědčí slovem a
činem svou osobní víru. Lidé, kteří žijí z vnitřní plnosti a směřují k cíli,
nezůstanou nepovšimnuti. Probouzejí
zvědavost a otázky. Lidé zkoumají jejich opravdovost a snad se jednoho dne
zeptají: Co jsi nalezl? Z čeho žiješ? Víra se zapaluje od věřících.
Takováto misijní koncepce není nad síly církve a jednotlivého křesťana. Nemůže jít o znovuzískání celého ztraceného
terénu .lidové církve" (reevangelizaci). Nejde ani o zorganizování všech
věřících do obcí. Církev však má být v naší společnosti přítomna tak, že
ji lze uvidět, že může vyzařovat a přitahovat hledající: Jste světlo světa (Mt
5,14). To, že přitom nejde jen o svědectví slova, ale o účinnou službu lidem,
ozřejmuje dodatek:
Tak ať svítí vaše světlo lidem, aby viděli vaše dobré
skutky a chválili vašeho Otce v nebesích (Mat 5,16). Proto si stále více
uvědomujeme diakonickou angažovanost jako základní poslání církve. Na
angažovanosti pro chudé, pro mír a spravedlnost a ve službě uchování stvoření
se ukazuje síla evangelia, jíž jsme uchváceni.
Otázky: Kde jste se v životě setkali s přesvědčenými
křesťany, kteří vás poznamenali? Zamyslete
se, kdy, kde a s kým jste naposledy mluvili o otázkách víry. Kde a jak je
vaše obec přítomna ve společnosti jako církev?
8. Odvaha k malým
pastoračním krokům
Je stále užitečné vracet se k obrazům evangelia, s nimiž
Ježíš srovnává Boží království: hořčičné zrnko, kvas a poklad v poli. (. . .) Z malého
hořčičného zrnka se stane největší bylina. Smíme mít důvěru v malé kroky a
žít z přesvědčení, že v malém počátku se skrývají šance a
perspektivy. Jsme kvas a máme zaslíbení, že kvas může prokvasit celé těsto. A
aby získal poklad v poli, prodá muž všechno, co má. Jde o to dát zazářit v našem
světě fascinací Božího království.
Důvěra v sílu malého počátku, přesvědčení, že život z evangelia
proměňuje svět, a uchvácení Božím královstvím, to jsou poznávací znaky křesťana
s budoucností.
Otázky: Kde vidíte ve vaší obci znamení naděje? Kde jsou
malé, slibné počátky? Co z toho, o čem se zde nemluvilo, ještě považujete
za důležité k tématu .perspektivy pastorace"? Chcete v této věci
podat návrh? (Anstösse zum Pastoralgespräch, vydala
diecézní pastorační rada arcibiskupství, Kolín n.R. 1993)
Poslední komentáře