Perspektivy budoucí pastorace

Zatímco u nás se nekonají ani diecézní synody, biskupové v jiných zemích mají zájem využít zkušeností a námětů věřících. Např. v řezenské diecézi byla zvolena široce koncipovaná forma .diecézního fóra" a v kolínské arcidiecézi .pastorální rozhovor". Jako podklad k rozhovoru vydala arcidiecéze brožuru .Podněty", z níž přinášíme ukázku:

Pastorace je umění přeložit základní poslání církve do konkrétního jednání v daných společenských podmínkách. Pastorální plánování musí být realistické a vycházet ze střízlivého pohledu na skutečnost. Přehnané, ideální koncepty vedou ke zklamání a malomyslnosti. Pokračování ve statu quo by bylo ochromující a bezperspektivní. Jde o to vypracovat pastorální těžiště, ukázat nosné perspektivy a otevřít službu církve budoucnosti.

1.      Opatření základními pastorálními službami

Církev v naší diecézi je ještě dalekosáhle tzv. zaopatřovací církví. Většina pracovníků - z povolání i dobrovolných - je zaměstnána převážně pečováním o členy svých obcí. Nové cesty, jako vytváření malých společenství uvnitř farností a misijní iniciativy, tvoří naproti tomu menší podíl aktivit. Zde je zapotřebí větší kreativity a energie.

Opatřování obcí základními pastorálními službami je přesto důležitý, nepominutelný úkol. Dokud mají lidé o tyto služby církve zájem, je třeba předpokládat, že s nimi spojují očekávání pomoci a požehnání od Boha.  Otázky: Jaké nové pastorální cesty existují ve vaší obci? Kterým směrem v nich chcete pokračovat? Které základní pastorální služby považujete za nepostradatelné? Jak prožíváte napětí mezi těmito službami a novými cestami?

2.      Obec se uskutečňuje ve společenstvích

Základní lidské potřeby blízkosti, bezpečí a solidarity vyžadují mnoho malých společenství. Takovéto malé přehledné skupiny jsou také prostorem, v němž se mluví o otázkách, které lidmi hýbou, a křesťansky se zvládá každodenní život. V době, kdy padají vnější opory, potřebujeme osobní oporu ve spolukřesťanech. Často se poukazuje na základní obce mladých církví.  Přímé přenesení těchto podnětů však není možné, protože společenské, kulturní a hospodářské poměry jsou u nás úplně jiné. Je-li pravda, že Boží Duch rozdává nadbytek nutných darů, pak můžeme pevně doufat, že se i z našeho úsilí vyvinou přiměřené formy.

Jde o to objevit a rozvinout rozmanitá obdarování, která jsou v církvi, v každé obci. Přitom se objeví talenty tam, kde jsme je vůbec nečekali, a takové, jaké jsme ještě nehledali. Bohem darovaná obdarování dospělých žen a mužů k budování Božího království nejsou zdaleka vyčerpána. Děti, mládež, staří, nemocní mají své zvláštní duchovní dary, které je možné využít a rozvinout. V míře, v jaké se to podaří, se v obci rozvine hustá síť vztahů. Protože při velikosti našich obcí není možné spojení každého s každým, vytvoří se skupiny a uskupení, v nichž roste blízkost a osobní vztahy. Ty však nesmí být soběstačné a uzavřené do sebe. Farní rada a pracovníci z povolání mají důležitý úkol podporovat rozvoj a propojení těchto skupin.

Otázky: Kde ve vaší obci lze najít blízkost, solidaritu a bezpečí? Jak se mohou ve vaší obci uplatnit talenty a nadání? Proč se to daří - nebo nedaří?

3.      Spolupráce v pastoračních okrscích

Stejně důležité jako vytváření přehledných skupin uvnitř obce je rozvíjení spolupráce mezi obcemi. Společné plánování a práce v pastoračním okrsku odlehčuje a současně posiluje jednotlivé obce. (. . .)

Otázky: Jsou už oblasti práce, v nichž spolupracujete se sousedními obcemi?

Jaké máte pozitivní a negativní zkušenosti?

4.      Ekumenická spolupráce

Spolupráce přes hranice obce se konkretizuje i v kontaktu s obcemi jiných křesťanských vyznání. Mnohé už se koná společně: ekumenické bohoslužby, společné biblické kroužky, praktická, diakonická a sociální spolupráce.  V ekumenickém setkávání je šance lépe si porozumět a přijmout se. Zvláštní význam přitom mají konfesně smíšená manželství, protože v nich je možné ekumenismus konkrétně žít a vydržet. (. . .)

Otázky: Jaká křesťanská společenství žijí na území vaší farnosti, vašeho pastoračního okrsku? Jak vypadá ekumenická spolupráce? Jak ji hodnotíte?  Co považujete nadto za žádoucí a uskutečnitelné?

5.      Obrazy budoucí pastorace

V liberálně pluralitní společnosti musí církev, musí křesťané vstoupit na trh myšlenek a říci své. Tuto situaci a úlohu církve v naší společnosti mohou ozřejmit tři obrazy: maják, oáza a hostinec. Charakterizují pastorační pojetí, které se odlišuje od dosavadního pojetí pastorace, která chtěla nabídnout a udržet všechny pastorační činnosti pro všechny křesťany určité oblasti. Takovouto plošnou pastoraci už dnes nelze praktikovat, je nad síly, které jsou k dispozici.

V obrazech majáku, oázy nebo hostince přijímá církev svou diasporní situaci.

Maják dává neustále spolehlivé signály, svítí všem, kteří hledají orientaci.  Signály, které církev dává, nezaručují křesťanovi klidnou plavbu životem, ale pomáhají najít směr. V oáze nacházejí lidé klid a novou sílu. Věřící se setkávají, aby společně pili vodu života a posilnili se, ale také, aby vodu života čerpali a nabízeli druhým. Oázy jsou místem setkání, kde člověk potká i cestující z docela jiných oblastí. Církevní obce a společenství nesmí působit na okolí jako uzavřené společnosti, do nichž mají přístup jen členové, ale jako hostince, které jsou otevřené pro každého. Kdo vstoupí, ten se nemusí obávat, že bude hned započten. Církev bude muset vytvářet možnosti setkání a rozhovoru, které zvou a umožňují hledajícím nebo jen zvědavým lidem navázat kontakt.

Otázky: Vidíte situaci své obce jako diasporní situaci? Jakou roli má podle vás hrát církev v dnešní svobodné pluralitní společnosti? Pomáhají vám obrazy majáku, oázy a hostince formulovat perspektivu vaší obce ? Jak lze vytvářet příležitosti k setkání?

6.      Misijní pastorace

Církev musí nadto jít za lidmi, tam, kde žijí a pracují, aby se dozvěděla, co jimi hýbe. Aby charakterizoval toto poslání církve, mluví kardinál Höffner o .jdi-tam-církvi". Dříve než církev .tam jde", musí střízlivě analyzovat a respektovat realitu, že existují různé stupně vztahu k církvi a obci. Vedle angažovaných, kteří se intenzivně účastní života obce, a těch, kdo pravidelně či příležitostně přijdou pro potěchu či povzbuzení, je velký počet těch, kdo mají k církvi velmi distancovaný poměr. Tito lidé - dnes zdaleka největší část křesťanů - projevují někdy touhu po víře a nalezení smyslu svého života v náboženství, mají nezřídka tajný zájem o církev. Jiní projevují nezájem nebo odmítání.Navíc přibývá těch, kteří ještě nikdy nenalezli cestu k církvi.  Ke všem těmto lidem musí církev jít a naléhavě je zvát, aby s námi šli společně kus cesty.

Pro konkrétní obec to znamená nekroužit jen kolem sebe sama a nedívat se jen dovnitř, ale uznat odstupňovanou příslušnost k obci a vidět i ty, kdo k ní nepatří, a jít za nimi.

Otázky: Kde vidíte v obci, jak církev jde za lidmi? Jak se vyrovnáváte se situací, že lidé mají k církvi a obci různě blízko?

7.      Víra se zapaluje od věřících

Nejdůležitější formou apoštolátu bude v budoucnu asi neplánované setkání člověka s člověkem, přičemž křesťané dosvědčí slovem a činem svou osobní víru. Lidé, kteří žijí z vnitřní plnosti a směřují k cíli, nezůstanou nepovšimnuti.  Probouzejí zvědavost a otázky. Lidé zkoumají jejich opravdovost a snad se jednoho dne zeptají: Co jsi nalezl? Z čeho žiješ? Víra se zapaluje od věřících. Takováto misijní koncepce není nad síly církve a jednotlivého křesťana.  Nemůže jít o znovuzískání celého ztraceného terénu .lidové církve" (reevangelizaci). Nejde ani o zorganizování všech věřících do obcí. Církev však má být v naší společnosti přítomna tak, že ji lze uvidět, že může vyzařovat a přitahovat hledající: Jste světlo světa (Mt 5,14). To, že přitom nejde jen o svědectví slova, ale o účinnou službu lidem, ozřejmuje dodatek:

Tak ať svítí vaše světlo lidem, aby viděli vaše dobré skutky a chválili vašeho Otce v nebesích (Mat 5,16). Proto si stále více uvědomujeme diakonickou angažovanost jako základní poslání církve. Na angažovanosti pro chudé, pro mír a spravedlnost a ve službě uchování stvoření se ukazuje síla evangelia, jíž jsme uchváceni.

Otázky: Kde jste se v životě setkali s přesvědčenými křesťany, kteří vás poznamenali?  Zamyslete se, kdy, kde a s kým jste naposledy mluvili o otázkách víry. Kde a jak je vaše obec přítomna ve společnosti jako církev?

8.      Odvaha k malým pastoračním krokům

Je stále užitečné vracet se k obrazům evangelia, s nimiž Ježíš srovnává Boží království: hořčičné zrnko, kvas a poklad v poli. (. . .) Z malého hořčičného zrnka se stane největší bylina. Smíme mít důvěru v malé kroky a žít z přesvědčení, že v malém počátku se skrývají šance a perspektivy. Jsme kvas a máme zaslíbení, že kvas může prokvasit celé těsto. A aby získal poklad v poli, prodá muž všechno, co má. Jde o to dát zazářit v našem světě fascinací Božího království.

Důvěra v sílu malého počátku, přesvědčení, že život z evangelia proměňuje svět, a uchvácení Božím královstvím, to jsou poznávací znaky křesťana s budoucností.

Otázky: Kde vidíte ve vaší obci znamení naděje? Kde jsou malé, slibné počátky? Co z toho, o čem se zde nemluvilo, ještě považujete za důležité k tématu .perspektivy pastorace"? Chcete v této věci podat návrh?  (Anstösse zum Pastoralgespräch, vydala diecézní pastorační rada arcibiskupství, Kolín n.R. 1993)