Jste zde

O šancích chudé církve a drážďanském kongresu katolíků

(z Düsseldorfu píše K. H. Sülzenfuss, šéfredaktor Wider die Resignation)

Kardinál Meissner stále znovu poukazuje na to, že kolínská a vůbec německá církev má mnoho peněz, ale nemá vnitřní duchovní sílu víry, aby naplnila duchem evangelia všechno, co si může finančně dovolit: nemocnice, školky a školy, charitativní zařízení, obrovská farní centra atd. Aby se udržel provoz, musí se zaměstnávat lidé, kteří jsou snad pokřtěni, ale nejsou křesťansky formováni a nevedou duchovní život. Provozy fungují dobře, ale mnohdy se neodlišují od státních institucí. I ve farnostech je mnohdy těžké dát mateřské školce křesťanský charakter. Spolupracovníci k tomu mají chuť, ale jsou často bezmocní. Faráři či farní referenti jsou totiž přetížení, dvě až pět farností není žádná zvláštnost. Meissner říká: Diecéze se podobá autu, které má obdivovanou karosérii, ale příliš malý motor. Je třeba se vystavit chudobě, aby se neživila iluze, že lze církev zachránit penězi.  V církvi lze v poslední době pozorovat proces změny smýšlení i u prominentních představitelů kritických proudů. Např. prof. Greinacher řekl na kongresu katolíků v Drážďanech, že je nutno zůstat v dialogu s oficiálními představiteli církve. I jiní soudí, že je lépe vystupovat v církvi než vystupovat z církve. Kongres v Drážďanech o tento dialog intenzivně usiloval, až se to některým biskupům zdálo přespříliš, např. Dybovi z Fuldy. Lehmann ve svém kázání při závěrečných bohoslužbách zaujal zřetelnou pozici, která znamenala nepřímé odmítnutí Dybovy linie, ale i linie určitých kruhů na levém spektru.

Je povzbudivé si připomenout, že i v současné době úpadku české katolické teologie jsme měli opravdového teologa, který neopisoval klasické učebnice, ale dokázal sám přemýšlet a své nápady kriticky třídit.