(z Düsseldorfu píše K. H. Sülzenfuss, šéfredaktor Wider
die Resignation)
Kardinál Meissner stále znovu poukazuje na to, že kolínská
a vůbec německá církev má mnoho peněz, ale nemá vnitřní duchovní sílu víry, aby
naplnila duchem evangelia všechno, co si může finančně dovolit: nemocnice,
školky a školy, charitativní zařízení, obrovská farní centra atd. Aby se udržel
provoz, musí se zaměstnávat lidé, kteří jsou snad pokřtěni, ale nejsou
křesťansky formováni a nevedou duchovní život. Provozy fungují dobře, ale
mnohdy se neodlišují od státních institucí. I ve farnostech je mnohdy těžké dát
mateřské školce křesťanský charakter. Spolupracovníci k tomu mají chuť, ale
jsou často bezmocní. Faráři či farní referenti jsou totiž přetížení, dvě až pět
farností není žádná zvláštnost. Meissner říká: Diecéze se podobá autu, které má
obdivovanou karosérii, ale příliš malý motor. Je třeba se vystavit chudobě, aby
se neživila iluze, že lze církev zachránit penězi. V církvi lze v poslední době
pozorovat proces změny smýšlení i u prominentních představitelů kritických
proudů. Např. prof. Greinacher řekl na kongresu katolíků v Drážďanech, že
je nutno zůstat v dialogu s oficiálními představiteli církve. I jiní
soudí, že je lépe vystupovat v církvi než vystupovat z církve.
Kongres v Drážďanech o tento dialog intenzivně usiloval, až se to některým
biskupům zdálo přespříliš, např. Dybovi z Fuldy. Lehmann ve svém kázání
při závěrečných bohoslužbách zaujal zřetelnou pozici, která znamenala nepřímé
odmítnutí Dybovy linie, ale i linie určitých kruhů na levém spektru.
Je povzbudivé si připomenout, že i v současné době
úpadku české katolické teologie jsme měli opravdového teologa, který neopisoval
klasické učebnice, ale dokázal sám přemýšlet a své nápady kriticky třídit.
Poslední komentáře