Rozhovor s Jeanem Guittonem

Právě zesnulého křesťanského myslitele J. Guittona připomínáme překladem výňatků jednoho z jeho posledních rozhovorů s týdeníkem Der Spiegel.  Guitton se dožil 93 let, byl jedním z mála laických účastníků koncilu. Česky od něho vyšlo např. Mlčení o podstatném. Usiloval o dialog víry s vědou, jeho rozhovor s astrofyziky dosáhl v knižní podobě pod názvem Bůh a věda (1991) půlmilionového nákladu.

Změnila Mitteranda politika?

Jako student byl členem konference sv. Vincenta z Pauly, společenství mladých lidí, kteří pečovali o chudé, nemocné a vyvržené ze společnosti. Tehdy  - 7. strana jako dnes měl srdce pro lidi na okraji společnosti. To již byl socialistický rys a tomuto sociálnímu křesťanství zůstal po celý život věrný. V mládí byl royalista, ale i v něm samém bylo cosi královského. Když ho vidím, mám vždy pocit, že přichází Ludvík XIV.

Nemůžeme se zbavit dojmu, že se cítíte blízko Gaillotovi a velmi dobře mu rozumíte. . .

Kdybych byl papežem, nikdy bych jej neudělal biskupem. Gaillot má evangelistické kvality, bojuje za chudé, vyloučené, a ve Francii obdivujeme od revoluce buřiče. Gaillot je mi vysloveně sympatický, ale je trochu balabala.  Svému bestselleru Bůh a věda jste dal motto z Pasteura: Málo vědy nás vzdaluje od Boha, ale hodně vědy nás k němu přivádí nazpět. Je to linie vaší filozofie?

Kdo skutečně něco ví - myslím na lidi na úrovni Einsteina, Maxe Plancka či de Broglie, vidí, že se krok za krokem blíží koncepci, která odpovídá náboženství. Proto jsem přesvědčen, že bádání v budoucnosti potvrdí náboženství.  Po celý život jsem vedl dialog s vědci, především velkými fyziky.  Oratoř a laboratoř už spolu dnes nebojují. . . Můj učitel Henri Bergson mi řekl: Shrnuji filozofii do následující maximy: Celek existuje před částmi, cíl před prostředky.

Nevrací se katolicismus za Wojtyly do středověku?

Naopak, věřím, že katolická církev se změnila, aniž změnila podstatu. Ještě stále mluví ve jménu Kristově a spojuje pravdu s láskou - zdá se však, že úsilí o uchování pravdy oslabuje lásku.

Vaši vykladači říkají, že ve vašem díle - malířském, literárním a filozofickém - je cosi komediantského. Mají pravdu?

Už jako dítě jsem cítil komediantské povolání, jako 17letý jsem hrál roli Pasteura. Jsem komediant, ale vy oba (novináři) jste také komedianti. Jan Pavel II. je přímo geniální komediant. Jako 20letý hrál ostatně s úspěchem divadlo. Když může celebrovat mši před čtyřmi miliony diváků jako nedávno v Manile, je šťasten.

Po všem, co jste napsal, se nám zdá, že očekáváte smrt spíše se zvědavostí než se strachem. . .

Převažuje opravdu zvědavost - vždy jsem rád otevíral zásuvky a objevoval, co se v nich skrývá. Vyhlídka, že se dozvím, co je po smrti, mě vzrušuje.  Moje umírající žena mi řekla: It‘s wonderful to die. . . Obávám se posledního soudu - Bůh by mi mohl říci: Dal jsem ti tolik talentů a co jsi z toho udělal?  Ale utěšuji se tím, že on je dobrota a milosrdenství.