Jste zde

Kdo vlastně pracuje v katolické církvi?

Na počátku osmdesátých let se zdálo, že lpění na povinném celibátu povede ke zhroucení pastorace. Skutečný kolaps s masovým odlivem do sekt a k islámu postihl pouze jižní Ameriku, celosvětově se však změnila struktura pracovníků v pastoraci. Zatímco u nás považujeme více méně za samozřejmé, že správcem farnosti je kněz, celosvětově to platí jen asi o polovině farností. Téměř tisíc farností bylo počátkem devadesátých let spravováno řeholnicemi (zvláště v Latinské Americe, kde indiánské obyvatelstvo hovoří o misa de Madres), asi stovka řeholníky-laiky. Asi dvě stě farností je svěřeno stálým diakonům a zhruba 900 farností spravují laici (třetina z nich v Africe a dvě třetiny v Evropě). Nejrozšířenějším pastoračním povoláním v katolické církvi, zejména třetího světa, je katecheta - téměř 400 tisíc.  Vedle pracovníků v pastoraci uvádějí statistiky i necelé tři tisíce laických misionářů. Dobrovolní agentes de pastoral, kteří vedou především bohoslužby slova, nejsou ve statistikách podchyceni, ale jejich význam pro církev je nedozírný. Naproti tomu často zdůrazňovaný nárůst počtu seminaristů neznamená automaticky více kněží - tak např. r. 1988 odpovídal v Asii a Africe počet svěcení počtu odchodů ze semináře, v Latinské Americe dokonce odchody převažovaly, kdežto v Evropě převažovala dosti výrazně svěcení (absolutní počet byl v Evropě ovšem půldruhého tisíce odchodů).  Počet kněží dále klesá, i když už ne dramaticky, nejvíce přibývá katechetů a stálých diakonů (těch bylo koncem desetiletí už téměř 16 tisíc). Tato čísla je ovšem třeba vnímat na pozadí prudkého vzrůstu obyvatelstva v třetím světě a expanze islámu, který v osmdesátých letech dosáhl zhruba stejného počtu příslušníků jako katolická církev.

  • podle pramenů-