Ženy, které jsou vidět, a dělníci přední linie

Bangladéš 1995.

Jedna žena zde po tom, co byla znásilněna, prostě spáchala sebevraždu. Tamějšími islámskými vůdci byla odsouzena jakožto cizoložnice.  Proti jednomu muži musí totiž svědčit dvě ženy, jelikož podle zákona šaría má slovo ženy ve srovnání s mužem váhu jen poloviční, a onen už se ke znásilnění nepřiznal.

Od mé první návštěvy v roce 1990 se procento žen se základním vzděláním zvýšilo z 39 na 42 procent a se středním vzděláním z 12 na 15 procent.  Počet žen užívajících běžně antikoncepci se za posledních deset let více než zdvojnásobil. To přispělo k podstatnému snížení dětské úmrtnosti, poněvadž se snížily vysoce riskantní porody - ono „příliš často, příliš brzo nebo příliš pozdě" - které mají statisticky nejnižší šanci na přežití. Také mateřská úmrtnost se snižuje, částečně díky užívání antikoncepce a také díky bezpečnějším porodním metodám užívaným tradičními porodními bábami.  Zřetelně více žen může využívat zdravotní služby.

Během mé návštěvy v roce 1995 se konala gherao neboli demonstrace univerzitních studentek protestujících proti diskriminačnímu pravidlu, že na rozdíl od svých mužských protějšků musí být do západu slunce ve svých pokojích. Pokaždé, když přijedu do Bangladéše, vidím více žen, které se pohybují bez velkého pozdvižení nebo obtíží. Když jsem sem přijela poprvé, trvalo mi chvíli, než jsem přišla na to, co je „na tom obraze špatně" - byl to svět napohled obývaný jen muži.

Během této mé návštěvy jsme projížděli kolem velikého pole, kde ženy v pestrých sárích, pohybující se v kolébající se řadě, obracely luštěniny, které se sušily na slunci. Před deseti lety by to každá žena dělala sama doma na dvorku, skryta zrakům okolního světa.

V Bangladéši jsou skupiny hájící zdraví žen stále silnější. Představitelé bangladéšské vlády s obtížemi změnili svůj přístup, zaměřený pouze na řízení porodnosti, směrem k šířeji pojatým zdravotnickým službám a ženským právům.  Konzervativní muslimové však vystupují proti tomuto trendu.  Co se týče katolického společenství, Vatikán se na káhirské konferenci postavil na stranu fundamentalistických muslimů proti podpoře umělé antikoncepce, bezpečného mateřství a užívání kondomů jako ochrany před HIV.  Skupiny jako Catholics for a Free Choice a Catholics Speak Out pomohly Vatikánu dostat se na kompromisnější stanovisko a připojit se nakonec k mezinárodnímu konsensu, vyjádřenému ve 113 stránkovém Programu postupu z Káhiry.

V té době mě potěšilo mnoho zkušených zdravotnických úředníků, včetně praktikujících katolíků a muslimů, kteří svá vedoucí postavení v orgánech Spojených národů, např. ve World Health Organization či United Nations Population Fund, využili k oslovení konzervativních sil v obou náboženstvích.  Nepál 1993. V této hinduistické zemi je v poměru jedna z nejvyšších mateřských úmrtností na světě a užívání antikoncepce je zde minimální. Jeden výjev mi utkvěl v paměti: šli jsme po klikaté horské pěšině a zepředu se ozývalo monotónní prozpěvování a bubnování. Zatímco jsme ustupovali ke straně úzké stezky, objevilo se procesí mužů nesoucí na marách červenou látkou přikryté tělo ženy v pokročilém stupni těhotenství. Když nastal její čas, zemřela v porodních bolestech. Zasáhlo nás to jako zřetelná připomínka toho, že v této části venkovského Nepálu má žena riziko jedna ku dvanácti, že zemře při porodu. Toto jsou slova manžela ženy, která kvůli komplikacím potřebovala být převezena do nemocnice na císařský řez: „Nemůže odjet.  Musí zůstat tady a nakrmit buvola. Až to udělá, může jít do stodoly slehnout.  Jestli umře, je to osud." A mladá podvyživená matka dvou děvčátek, kterou manžel (jenž ji získal, protože její rodina potřebovala splatit dluh) nutil otěhotnět znovu, aby měl naději na syna, a ona, když zjistila, že je těhotná, se uchýlila k nebezpečnému vyvolání potratu. Když jsme ji viděli v jedné malé nemocnici, kam ji přivezli její rodiče, byla blízka smrti.  Jaká by v této složité diskusi měla být role organizovaných církví, jako je katolická? Jsou už tak vzdálené od problematiky týkající se zrovnoprávnění žen a rozvoje, tak hluboce zakořeněné v konzervativním étosu a identifikované s patriarchálním společenským hlediskem, že nevidí potřebu základních změn? Pokud je Vatikán jedinou tváří církve, pak mám velkou starost o svou víru. Čerpám však jistou naději z církve první linie, kterou tak často při své práci potkávám a jež mi připomíná, že církev není monolitní, že bychom neměli zaměňovat Vatikán za církev, že to jsou možná laici, kdo ji vedou.

Ghana 1994.

Imponující římskokatolická řeholnice-lékařka se stará o malý projekt poskytování domácí péče ženám s AIDS. Tyto ženy byly svými rodinami poslány do jiných západoafrických zemí, aby tam vydělávaly poskytováním sexuálních služeb, a teď se vrátily domů s AIDS. Moje přítelkyně, ona řeholnice, mi řekla: „Papež není dělníkem přední linie." Nemá nejmenší pochybnosti, že kondomy by se měly užívat jako ochrana před přenosem HIV a být tak jednou složkou péče o pacienty nakažené AIDS a jejich rodiny, zatímco my se pouštíme do dlouhých kulturních a socioekonomických debat o rodinách, které „prodávají" dcery jako prostitutky.  V jiné oblasti, v odlehlé části země, zřídila katolická církev školy pro dívky, vede kursy pro získání gramotnosti a skladuje rezervní potraviny, které v době sklizně nakupuje za slušnou cenu od farmářů, a v „hubených" obdobích, kdy mnoho dětí umírá podvýživou, levně prodává zpět. Jedna z nejlepších nemocnic v té oblasti je katolická a antikoncepce se tam mlčky používá.  Tato diecéze se také stará o mnoho studní s pitnou vodou a ve své oblasti základní zdravotní péče má nejlepší imunizaci.

(Dr. Gretchen Roeddeová je lékařka a žije v Haileybury v Ontariu. Je specialistkou na plánování a vyučování základní zdravotní péče a je různými mezinárodními organizacemi pravidelně posílána do zemí Třetího světa.) přeložila Marie Švábová