Škoda, že není 13. století

Jako člen třetího řádu sv. Dominika velmi lituji, že není 13. století. Proč? Protože v té době řád vznikl a jeho členové působili v církvi díky svým netradičním pohledům na svět (stejně jako františkáni) trochu jako rebelové. Byli autentičtí díky tomu, že přemýšleli, což se dnes až zase tak příliš nenosí. Ono totiž myšlení s sebou přináší různé názory a myslící věřící jsou na škodu svým pastýřům. Člověk, který vyčuhuje, který má svůj vlastní názor odlišný od oficiálního názoru, je většinou označen za heretika či schizmatika. Nezáleží totiž na duchu toho, co člověk dělá, ale na tom, aby to bylo de iure správné. A tak jsem se setkal s názorem, že chodit k sv. přijímání u starokatolíků je prohřešek, protože to není oficiálně povoleno. Co na tom, že jsou to křesťané, kteří vyznávají stejného umučeného a zmrtvýchvstalého Krista, který je přítomen ve svátostech. Oficiálně jsou to odloučení bratři, se kterými není radno se paktovat. Až se navrátí do lůna katolické církve, pak to bude v pořádku.

Tak si totiž často představují katolíci ekumenismus. Ne jako společenství křesťanů navzájem se obohacujících, ale jako místo, kde všichni ostatní uznají, že katolíci jsou jediní nositelé úplné pravdy. Neřekl snad Ježíš, že je Cesta, Pravda a Život? Znamená to tedy, že katolíci vlastní Krista? Někdy se sám sebe ptám co to vlastně znamená být křesťan. Myslím, že je to především člověk, který uvěřil v Ježíše, uvěřil v to, že zemřel za naše hříchy na kříži a po třech dnech vstal z mrtvých, uvěřil v to, že nám seslal Ducha svatého a že přijde na konci věků. To je tak asi ve stručnosti Krédo. Vše ostatní je pouze omáčka, která má člověku pomoci vytrvat v jeho víře, jsou to jakési pomocné obezličky. No a my z těchto obezliček strašně rádi děláme základ naší víry. Tváříme se, že ten, kdo nevěří v mariánská dogmata, není křesťan, že kdo nemluví jazyky, není křesťan, že kdo neuznává Jana Husa jako svatého, není křesťan, že kdo nevěří v přítomnost Krista v eucharistii, není křesťan. A tak bych mohl pokračovat.

Ohraničujeme si naše církevní ghettíčko, aby se k nám nedostala žádná rušivá myšlenka. Pořád mluvíme o to, jak máme žít ve světě a být jeho solí, ale když přijde k činům, tak dovedeme pouze moralizovat, a nikoli naslouchat a snažit se chápat.

V poslední době jsem se podílel na přípravě nových internetových stránek (vira.kluci.cz) pro věřící gaye a lesbičky. Když jsem chtěl aby odkaz na ně zveřejnil náš asi největší portál ChristNet.cz, tak mi odpovědí bylo mlčení. Nehodí se to, nebo se nás to netýká? Nevím, co si mysleli provozovatelé těchto stránek, ale připomnělo mi to příběh z Písma o farizeovi a hříšníkovi, kteří se modlí v synagoze. A bohužel mi křesťané připadají často jako ten farizeus, který se modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci a nebo jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ Věřím však, že Ježíš přišel spasit ty, kteří třeba neznají dogmata, kteří nežijí zcela v souladu se všemi morálními kodexy, ale kteří se snaží poctivě hledat Pravdu. Protože Pravdu nemůže nikdy člověk mít, ale může být na Cestě a může se k Ní přibližovat.