zprávy

Být otevřený a doufat

(Schönbühl, BE) Druhé setkání „Tagsatzung“ v basilejském biskupství, které se má konat od 24. do 26 května příštího roku v Bernu, získává podobu. Tématem třídenní schůzky bude naděje. Očekává se 300 katolíků a katoliček, kteří jsou činní na bázi církve. Diskusi má být zahájena referáty, které vznikly v reakci na motto „(H)offen sein – vivre l'espérance“, česky volně přeloženo tedy asi „Být otevřený a doufat“. Setkání Tagsatzung se poprvé konalo v roku 1998 v Luzernu a má být nástrojem otevřené a dialogu přístupné církve.

Zklamání nad prohlášením Dominus Iesus

(Basilej) Synoda římskokatolické církve v Basileji vyzvala švýcarské biskupy, aby vzali na vědomí zklamání, které nad vatikánským prohlášením Dominus Iesus pociťuje mnoho lidí, a aby tento protest vznikající na bázi církve dále přenášeli do vatikánských grémií. Synoda byla dotčena a udivena mnohými pasážemi tohoto prohlášení, neboť právě v „Regio Basiliensis“ se dosáhlo ekumenického klimatu, ale jen dlouholetým dialogem a námahou.

Demonstrace za zrušení povinného celibátu katolických kněží

(Solothurn) Odhadem asi 450 katolických věřících se sešlo 3. prosince 2000 ve švýcarském Solothurnu, aby demonstrovali za zrušení povinnosti celibátu kněží a za změnu podmínek připuštění ke kněžství. Ze strany vedení basilejského biskupství bylo pokojné shromáždění sledováno diecézním biskupem Kurtem Kochem a světícím biskupem Denisem Theurillatem Shromáždění bylo zorganizováno jednou ze skupin hnutí „Církev v nouzi – stavíme dále“ Pozadím akce bylo propuštění katolického faráře Hanse Erniho, ke kterému došlo proto, že se stal otcem.

„Požadavky na zrušení závazného celibátu a změny připuštění ke kněžství jsou známy,“ objasnil demonstrantům před ordinariátem v Solothurnu biskup Kurt Koch. Velký nedostatek kněží v basilejském biskupství je bolestivý problém. Koch apeloval na společný postup při řešení vyvstávajících problémů.

Církev by podle Kocha však neměla schvalovat to, aby kněz žil v nepovoleném sexuálním vztahu napodobujícím manželství nebo v konkubinátu.

Nauková kapitulace výměnou za právo sloužit

(Salzburg) Salzburgský arcibiskup Georg Eder zrušil suspendování děkana Peter Hausbergera, které bylo důsledkem zakázané koncelebrace s metodistickým farářem. Zrušení suspenze následovalo po tom, co Hausberger vydal prohlášení, ve kterém se podle požadavku Kongregace pro nauku víry plně přiznává ke katolickému pochopení eucharistie a slibuje vyvarovat se v budoucnosti zakázané intercelebrace, „protože ta nejen odporuje kanonickému právu, ale také samotné víře a ohrožuje jednotu církve.“ Hausberger, jak píše, se v budoucnu přidrží učení a discipliny katolické církve. Také se distancoval podle dalšího požadavku kongregace od všech bodu ve stanovisku kněžského svazu arcidiecéze Salzburg k pastýřskému listu arcibiskupa Edera, které „neobsahuje pravé učení církve o eucharistii“.

Noc světel

(St. Gallen) První adventní sobotu se v katedrále města St. Gallen sešly dva tisíce lidí každého věku, katolické i evangelické církve. Společně tak oslavili slavit žitou ekumenu druhou “noci světel”. Před dvěma lety se konala poprvé na uzavření oslav výročí asi s 1500 účastníky a v biskupství St. Gallen se tak stává tradičním zahájením adventu.

Svoboda v církvi: ocenění přínosu ženských organizací

(Luzern) Švýcarský katolický ženský spolek (SKF) a Švýcarské sdružení žen postižených celibátem (ZöFra) byly vyznamenány cenou Za svobodu v církvi, kterou uděluje Nadace Heriberta Haaga. Slavnostní ceremoniál předání ceny se uskuteční podle údajů presidenta této nadace Hanse Künga 9. března v Lucernu. SKF je se svými 250 000 členkami jednou z největších švýcarských ženských zastřešujících organizací. Už mnoho let se zasazuje za “svobodu v církvi”. Küng poukázal na snahu SKF aby byl „biskupský paragraf“ ponechán ve spolkové ústavě až do uzavření konkordátu s Vatikánem.

Sdružení ZöFra usiluje už třináct let, aby církev projevila zájem o ženy, které žijí ve vztahu s knězem, a proto jsou “společně se svými muži” církví v mnoha ohledech diskriminovány.

Tříkrálová sbírka

(Praha) Skupinky dětí (v doprovodu dospělých), převlečených za „tři krále“, se vydají počátkem ledna 2001 na koledu po domácnostech – poprvé po celé České republice. Tříkrálovou sbírku, jejíž tradice byla založena přede dvěma lety v Hradci Králové, organizuje sdružení Česká katolická charita (ČKCH).

Děti, převlečené za Kašpara, Melichara a Baltazara, přinesou drobné dárky, zazpívají koledu a poprosí o příspěvek do úředně zapečetěné pokladničky. Výtěžek celostátní sbírky bude použit na provoz charitních domovů a stacionářů pro staré lidi, domů pro matky s dětmi v tísni, na pomoc bezdomovcům a na humanitární pomoc do zahraničí, především do Kosova a do Čečenska.

Kromě dětských koledníků, kteří budou ve větších městech k vidění spíš na ulicích a na náměstích, budou do českých domácností rozeslány také složenky.

Příspěvky na Tříkrálovou sbírku je také možno poslat složenkou na konto: 101 101 7777/5500 u Raiffeisenbank Praha 1, Vodičkova 38, variabilní symbol 777.

Podobná sbírka se uskutečnila již letos v lednu na území olomoucké arcidiecéze. Celkem se vybralo – do pokladniček a prostřednictvím složenek – téměř osm a půl milionu korun. Více než polovina z této sumy byla věnována na pomoc rodinám v nouzi, lidem po povodních, bezdomovcům, matkám s dětmi apod., dvě pětiny byly odeslány na pomoc do zahraničí a zbytek tvořila režie sbírky.

Skupinku dětských koledníků povede dospělá osoba (nad 18 let), vybavená legitimací shodnou s číslem pokladničky. „Každá pokladnička bude úředně zapečetěna. Po ukončení sbírky budou peníze na místním úřadě sečteny a zaslány na centrální konto,“ uvedl generální sekretář charity Jaroslav Kopřiva. Celková částka – přijatá koledníky, prostřednictvím poštovních složenek a bankovních příkazů – bude rozdělena takto:

● 50 % konkrétní záměry oblastních a farních charit,

● 25 % humanitární pomoc do zahraničí,

● 10 % projekty diecézních charit,

● 10 % projekty sekretariátu ČKCH,

● 5 % rozvojový charitní fond pomoci.

Pomoc pro tatíčka Vadima

(Salzburg) Zpráva o snahách ruského pravoslavného kněze („tatíčka Vadima“) pomáhat dětem žijícím na ulici našla širokou odezvu u čtenářů církevního listu Rupertusblatt, která se projevila především peněžní sbírkou na jeho podporu. Ortodoxní kněz Vadim Markin již dva roky usiluje o „duchovní přestavbu“ mládeže v Kolomně, starém ruském městě nedaleko Moskvy. Po ukončení sovětské diktatury došlo k prudkému poklesu životní úrovně a mnoho nezaměstnaných dělníků propadlo alkoholismu s katastrofálními následky pro jejich rodiny. Nejvíce jsou postiženy děti, kterým se právě otec Vadim snaží věnovat. Společně s čtenáři časopisu Rupertusblatt ho podporuje salburgský profesor ruštiny Josef Huber-Germanstatt.

„Při rozhovorech o těžkostech ve vztazích pravoslavné a katolické církve musím stále myslet na dary rakouských věřících, na jejich porozumění blíženecké lásce bez ohledu na konfesi,“ napsal otec Vadim v děkovném dopise. Tak se stávají dary věřících nejen pomocí v materiální nouzi ale i základem usmíření mezi církvemi.

Mezi další plány otce Vadima patří vybudování domu pro propuštěné vězně, kde by dostávali ubytování a péči a na oplátku by pracovali ve farnosti. Pro náboženskou výchovu dětí vede otec Vadim přes odpor bývalých komunistických kádrů nedělní školu, kde se nemajetní i stravují. I když prvotní zdroj pomoci a financí pocházel z Rakouska, dostává nyní podporu jak od pravoslavné církve, tak i od vedení města, které bylo nejdříve silně zaujato proti takového činnosti.

První kontaktní osoba katolické církve pro zneužité ženy

(Bern) Marie-Theres Beelerová (41) byla ustanovena v katolickém děkanátu města Bern jako oficiální kontaktní osoba pro duchovní péči o zneužité ženy. Vedoucí církevního odboru pro práci s dětmi a mládeží v Německu a Švýcarsku bude vykonávat svůj další úkol nezávisle na svém zaměstnání. Přitom pokryje dvě oblasti. Jednak bude zastupovat ženy, které byly sexuálně zneužity duchovními, zde bude k dispozici jako poradkyně a bude tyto ženy podporovat, aby unesly vnitrocírkevní obtíže. Jednak převezme koordinaci v případech církevních postupů při řešení stížností.

Sekty v Rakousku

(St. Pölten) 77 procent rakouského obyvatelstva bylo kontaktováno některou sektou, potvrdil Peter Pitzinger, poradce v otázkách sekt v dolním Rakousku. Asi 30.000 občanů dolního Rakouska se označilo za členy „samostatných duchovních společností“. „Sektářský boom“ lze připsat zejména zvýšenému zájmu o esoteriku. Základem těchto skupin je často hledání smyslu života, objasňuje Pitzinger. German Müller ze Spolkového úřadu pro otázky sekt připomněl, že od svého založení zodpověděl tento úřad přes 3000 dotazů, v 500 případech se jednalo o situace, kdy byl vyvíjen nátlak spojený s různým utrpením. Docházelo k ohrožení zdraví, finančnímu vykořisťování, poškozování vývoje dětí a mladistvých, ohrožení rodiny závazky u skupiny, drastickému omezení osobní svobody.

Prof. Tomáš Halík odpovídal 2.1.2001 Svobodné Evropě na otázku, o čem kázal „vzbouřeným“ redaktorům na Nový rok během eucharistické liturgie ve velínu ČT:

„Snažil jsem se ve své promluvě dotknout mravní stránky sporu, která je podle mého názoru velice důležitá. Domnívám se, že jsou situace, kdy člověk musí hlas svého svědomí upřednostnit před poslušností konkrétního znění zákona. Ukazoval jsem to i v biblické tradici, kdy Ježíš byl ten, který stál proti těm, kdo lpěli na přesném vykládání zákona. To byli Farizejové a on ukazoval, že jsou situace, kdy člověk, aby naplnil ducha zákona se musí postavit třeba proti konkrétním opatřením. Ukazoval jsem, že třeba Martin Luther King, velký svědek křesťanství v uplynulém století, se stavěl proti zákonům, které přijala demokratická vláda demokratickou cestou nejdemokratičtější země světa - Spojených států. A přece ty zákony byly špatné a on neměl jinou možnost, než pořádat nejrůznější demonstrace a lidé, jako byl třeba John F. Kennedy si ho vážili. Ukazoval jsem, že i v křesťanské morálce existuje kapitola, která je nazvaná epikie, která říká, že člověk musí v určitých okolnostech, kdy by naplněním zákona vzniklo nějaké zlo, nebo byly ohroženy zásadní hodnoty, musí se chovat jinak, než konkrétní zákon vyžaduje, musí dát přednost hlasu svého svědomí. A já si myslím, že to, na co pamatovalo dokonce i římské právo a řecká filozofie, že to je v tomto případě naplněno, protože tady jde o hodnoty zcela zásadní, jako nezávislost médií, svoboda slova a podobně.“