Evangeliář - symbol božího slova

Již delší dobu existuje i v (německé) jazykové oblasti evangeliář pro čtení evangelia. V úvodu do mešního lekcionáře se k tomu říká: „Protože hlásání evangelia bylo vždy vrcholem bohoslužby slova, rozlišovaly liturgie Východu a Západu shodně mezi knihami jednotlivých čtení. Kniha evangelií byla vyrobena a vyzdobena s větší pečlivostí a držena v ještě větší úctě než ostatní knihy s biblickými čteními."

Římská liturgie se ovšem na rozdíl od východní již od vrcholného středověku tohoto zvláštního symbolu přítomnosti Páně ve svém slově vzdala, protože kněží převzali všechny role v bohoslužbě sami, a proto byl obvyklý kompletní misál. Teprve znovuobjevení liturgické služby obce vedlo v posledních letech ke vzniku liturgických knih pro různé služby, přičemž byl vytvořen lekcionář se všemi čteními a evangeliem pro lektora, jáhna a kněze. Nyní má být konečně, jak tomu bylo vždy v byzantské liturgii, ve znamení evangeliáře ještě zřetelnější, že do středu své obce vstupuje sám Pán. V evangeliáři je oslavován sám Pán, a tím je symbolicky vysvětleno tajemství jeho přítomnosti.

„Pod tlakem evangeliáře mají obce šanci nově rozvinout upadající rituál a učinit verbálně i neverbálně prvek evangelia pomocí symbolu evangeliáře vrcholem bohoslužby slova" (F. Kohlschein). Ten by měl být nesen již ve vstupním průvodu a položen na oltář (který pak nesmí být odkladnou plochou pro všechny možné věci, a pak nemůže být nesen misál nebo kalich). Před čtením evangelia přináší jáhen nebo kněz slavnostně (se svícemi a kadidlem) evangeliář k ambonu. Zde by bylo docela vhodné i větší procesí, protože k tomu by obec měla vždy zpívat zpěv před evangeliem. Význam evangelia by mohl být zesílen i jeho zazpíváním, jak je obvyklé ve východních církvích. Významu tohoto znamení by měla odpovídat i další manipulace s evangeliářem: může zůstat ležet na ambonu, nebo může být jako na Východě položen znovu na prestol. Není-li mu na oltářním prostoru vyhrazeno pevné místo, musí být při závěrečném průvodu znovu odnesen. Dosavadní lekcionář je používán i nadále pro ostatní čtení. Ten může ležet na přípravném stolku, odkud si ho vyzvedává a kam jej opět ukládá lektor.

Význam evangeliáře má jako znamení podobný význam jako eucharistické způsoby. „V kostelích, v nichž svatostánek zdůrazňuje v prostoru chóru důstojnost eucharistických darů, může být důležitým doplněním viditelný symbol slova. Vědomí důstojnosti božího slova je dnes pastoračně naléhavé a potřebuje probudit ze staletého zatlačení do pozadí. . . Všechno symbolické konání v liturgii má připravit ovzduší, v němž boží slovo zapůsobí v srdcích a dokáže vyvolat odpověď v činech. Liturgická úcta k evangeliáři nespočívá v magické představě, nýbrž ve víře v boží veřejné působení v Kristu. Dobrým symbolickým jednáním s evangeliářem může obec nasměrována a otevřená pro velikonoční dílo spásy v hlásaném slovu oslaveného Pána" (F. Kohlschein).

Uchovávání evangeliáře v prostoru oltáře je třeba rozlišit od bible, která má být návštěvníkům kostela přístupná pro čtení Písma, a proto u ní nezáleží na symbolickém významu.

Klemens Richter, Was die Sakramentale Zeichen bedeuten. Zur Fragen der Gemeinde von heute, Herder 1988, s. 145-146, přeložil Ondřej Bastl.