Některé důvody, proč by ženy v katolické církvi měly být svěceny:
Písmo - ve Starém i Novém zákoně existuje mnoho příkladů, kdy ženy hrají vůdčí
úlohu, ale není tam ani jeden příklad toho, že by Kristus kohokoli vysvětil na
kněze, ať už muže nebo ženu. Světit se začalo až později.
Teologie - Gn 1,27
a Ga 3,28. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem božím, jako muže a ženu je stvořil." „Není už
rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni
jste jedno v Kristu Ježíši."
Citované texty zdůrazňují, že ženy i muži jsou stvořeni, aby byli obrazem
božím. Jeden z hlavních argumentů proti svěcení žen je, že ženy nejsou stvořeny
tak, aby se podobaly Kristu. Ale copak ženy nemají takové kristovské rysy jako
je láska, soucit, osobní účast, péče, moudrost a oběť? Podstatná je Kristova
lidskost, a ne jeho mužskost.
Tradice - církví „předávaná" tradice považuje ženy za podřízené a vyloučila je z
posvátné kněžské role i z dalších rolí, kde se rozhoduje. Zdá se, že současná
hierarchie sdílí názor sv. Tomáše Akvinského, že „žena je od přírody podřízena
(mužům), ale otrok není (od přírody podřízen)."
Zkušenost - vzhledem ke zmíněnému zkreslení postavení ženy,
jež obsahuje současná teologie církve, je nutné, abychom dnes naslouchali
hlasům žen, které volají po kněžství. Kdybychom i nadále ignorovali ženy, které
jsou povolány ke kněžství, znamenalo by to, že budeme pokračovat v
institucionální nespravedlnosti.
Spravedlnost - je nespravedlivé chtít na mužích, aby sami nesli
břemeno celibátního kněžství. Je nespravedlivé, že 80 % pastoračních pracovníků
ve světové církvi jsou ženy, přičemž však ženy nezastávají žádný úřad.
Duch Svatý působí skrze znamení doby. Ženy, které usilují o vysvěcení, si
nevybraly, že chtějí být knězem. Bůh je volá do kněžské služby.
Modleme se, aby je církev zplnomocnila tak, aby mohly na toto boží volání
odpovědět.
Na internetu uveřejnila skupina Laboramus pro Christo et Ecclesia
(adresa http://ourworld.compuserve.com/homepages/justitia/reasons.htm),
leden 1999. Přeložila Marie Švábová.
Poslední komentáře