Mylor a mladí mučedníci

Mylor (Méloir) patří k nejbizarnějším světcům keltského křesťanství. Legenda, sepsaná asi ve druhé polovině 11. století, vypravuje o zavraždění bretaňského vladaře Milieua vlastním bratrem Riwallonem (Rivod). Ten hodlal sprovodit ze světa i Milieuova sedmiletého syna Mylora. Slitoval se však na ním a chlapci pouze usekl pravou ruku a levou nohu nad kotníkem, neboť mrzák se nemohl stát králem. Pravice byla nahrazena protézou ze stříbra a chodidlo protézou bronzovou. Chlapce dal do monastýru v Kemperu a zmocnil se vlády nad Bretaní. Jenže protézy se časem změnily ve skutečné končetiny a Riwallon, když se to dozvěděl, vychovateli přikázal tehdy čtrnáctiletého chlapce zabít. Pouhé tři dny poté, co se Riwallon dotkl uťaté Mylorovy hlavy, zemřel. Princ byl pohřben v lanmeurské kryptě, která byla ještě upravena v 10. století – pozoruhodné jsou dva sloupy, zdobené hadovitými ornamenty. Dnes se nachází celá krypta pod zemí, ale původně tomu tak nebylo, jak dosvědčují okna. Tamní Mylorova socha v zázračně obnovené pravici drží tu uťatou a je ze 14. století.

Příběh mučedníka Mylora byl klasickou hagiografií umístěn na počátek 6. století, neboť Riwallon měl být synem artušovského krále Budica. Ale jméno Budic není v bretaňských královských rodinách nijak neobvyklé a jmenoval se tak zřejmě syn – nikoli však následník – krále Alaina Hira („Dlouhého“). Pak by se bratrovražda – a synovcovražda – odehrála na konci století sedmého. Není však vyloučeno ani období ještě pozdější, neboť Budic mohl být synem jiného bretaňského krále toho jména – Alaina Velikého (888–907). Soudobé svědectví o zločinu neexistuje.

Mladiství mučedníci se těšili nesmírné popularitě po celé středověké Evropě (netýká se to pouze Keltů) a Mylor nebyl rozhodně jediným, ba ani nejslavnějším. V Anglii například mimořádně ctili svatého Kenelma, syna mercijského krále Coenwulfa, kterého po krátké vládě, jako sedmiletého, zavraždil milenec jeho sestry Quentryd. K vraždě mělo dojít během lovu na Clent Hill, zlotřilé sestře pak za trest vypadly oči z hlavy na rozečtený breviář. Ačkoli hlavní postavy legendy skutečně žily, příběh je možná umělý – princ zemřel (padl v boji?) ještě za života otcova a dožil se, jak dosvědčují soudobé listiny, dospělosti, jeho sestra byla později představenou ženského monastýru v Kentu. (Samozřejmě, stále je tu určitá možnost, že Coenwulf měl dva syny téhož jména.) Množství kostelů, zasvěcených tomuto zavražděnému anglosaskému dítěti, hovoří však samo za sebe.

V polovině 9. století, během invaze Normanů, odnesli strážci lanmeurské krypty Mylorovy ostatky pryč (Redon, Paříž, Locmélar – zde je prý princova paže). Část byla přenesena za moře, do amesburského opatství, založeného v roce 979 královnou-vdovou Aelthryth, údajně jako pokání za zosnování vraždy jejího nevlastního syna Edwarda, což je zase jiný populární mučedník-adolescent.

Mnohá místa, spojovaná s Mylorem, mohou však ve skutečnosti souviset s biskupem Melorem z Redonu nebo Maeocem, žákem biskupa Samsona z Dol. Viktoriánský hagiograf Sabine Baring-Gould upozornil na zajímavý motiv stříbrné ruky – v keltské tradici není zmrzačený král se stříbrnou protézou neznámý. Irský vladař z „lidu (bohyně) Danu“, Nuadda Airgetlám, přišel o končetinu v mýtické bitvě u Magh Tuiredu a objevuje se jako Llud (původně jistě Nudd) Llew Llaw Ereint ve velšských příbězích. Nuaddova stříbrná ruka byla později Miachem nahrazena skutečnou a funkční, jde tedy o úplné a podivuhodné uzdravení jako u Mylora. Miach byl pak zavražděn svým otcem Dianem Cechtem, těžce žárlícím na synův úspěch – ale ještě z hrobu nešťastného mladíka vyrostlo 365 léčivých bylin. V léčitelském řemesle následovala pak otce Miachova sestra Airmid, Dian sám zemřel na mor. Zdá se, že křesťanský Mylor navazuje na tradici posvátných zraněných králů – z téhož rodu je i Amfortas, zraněný Král-Rybář z cyklu středověkých příběhů sv. Grálu. Jeho útlý věk a nespravedlivé utrpení však z něj činí hrdinu nesporně dojemnějšího a přitažlivějšího.

Přestože se jedná o temný a dramatický příběh, nenašlo se mnoho literátů, které by inspiroval. Výjimkou je cornwallský básník Charles Stanley Causley (1917–2003) autor zhudebněné básně The Mystery of St Mylor ze sbírky A Field of Vision (1988).