Etika lásky, péče a soucitu

Naše doba má mnoho problémů podobných jako všechny minulé epochy: války, nemoci, hlad a nespravedlnost v měřítku celých společností, mravní zlo a duchovní prázdnotu v měřítku jedinců. Nadto však nám nyní spolu se sladkými plody vědeckého a technologického pokroku spadly do klína také jeho bobule jedovaté, zejména prostředky masového zabíjení schopné zničit celé lidstvo a stále se prohlubující ekologická katastrofa.

Ekologický problém se nevyhýbá žádnému koutu světa, ani střední Evropě. Je to výzva, které lidstvo bezprostředně čelí, možná jedna z největších v jeho dějinách. Ze střednědobého pohledu jde o přežití. Při pohledu do českých médií se přesto zdá, že je mnoho jiných problémů důležitějších a mnoho nebezpečí hrozivějších. Jako bychom my Češi tento problém odsouvali, bagatelizovali, přenášeli na jiné, chápali jen čistě z technické stránky anebo si mysleli, že se brzy najdou nějaká snadná řešení. Jsme malá země, samozřejmě, a tak globální vývoj jen málo ovlivníme. Ale naplno poneseme jeho důsledky a záleží i na našem slabém úsilí, kam se svět bude ubírat. I my exhalacemi svých motorů a pecí přispíváme ke světové změně klimatu, i na našem území vymírají živočichové včetně těch nejdrobnějších, i náš hlas v mezinárodních jednáních se počítá.

To, co jsem řekl o médiích obecně, platí i pro média církevní a náboženská. Ano, Ježíš o ekologii nemluvil. Neměl v moři zbytky plastů a ve vzduchu spaliny dieselových agregátů. Ale vyzýval k lásce a milosrdenství, což se v různých dobách projevuje různými konkrétními činy – není dnes v našich končinách tak často potřebné na vlastní náklady léčit člověka zraněného lupiči, jako to udělal milosrdný Samaritán, ale o to častěji se naskýtá možnost léčit boží stvoření zraněné člověkem.

Naštěstí naše bagatelizování problému není normou celého křesťanstva. Papež František (encyklika Laudato Si’), konstantinopolský patriarcha Bartoloměj i mnozí jiní náboženští vůdcové a teologové situaci lidstva tváří v tvář ekologické katastrofě promýšlejí a hledají, jak se k situaci postavit i jako věřící lidé.

Úvodní článek tohoto čísla napsali Leonardo Boff a Mark Hathaway a jmenuje se Ekologie a teologie přírody. „Naději, že Zemi uzdravíme a necháme se vést vizí Božího království, máme jen tehdy, pokud bude naše práce vycházet z etiky lásky, péče a soucitu, z etiky, která respektuje všechny rozmanité hlasy a živé bytosti pozemského společenství a váží si jich,“ píší autoři na závěr.

Petr Jandejsek připravil přehledový článek o teologii kříže v El Salvadoru – rozebírá myšlenky teologů Óscara Romera („Kristovo ukřižované tělo v dějinách“), Ignacia Ellacuríi („dějinná soteriologie“) a Jona Sobrina („mučednický lid“). Trpící Kristus na kříži a trpící tělo Kristovo v dějinách, chudoba Ježíše a chudoba jeho následovníků – to je základní perspektiva těchto teologů osvobození, kterým bychom měli naslouchat i zde v blahobytné a k utrpení slepé Evropě. A ještě upozorním na rozbor Hildegardina Listu pastýřům církve v Kolíně nad Rýnem, který napsal Miroslav Zvelebil, a na úvahu Martina Grubera nad knihou Pavla Hoška Na cestě k dialogu.