Jste zde

Cyril Jeruzalémský

Cyril se narodil v Jeruzalémě nebo okolí kolem roku 315. Zde také studoval Písmo a byl vysvěcen na kněze. Biskupem se stal v roce 348. Na jeruzalémský biskupský stolec ho nejspíš navrhl biskup Akakios (zemř. 348) v domnění, že Cyril bude názorově blízký jemu i těm, kdo sympatizovali s ariány. Cyril se však s Akakiem střetl po naukové i právní stránce a usiloval o nezávislost jeruzalémského biskupství na Cesareji, kde působil právě ariánsky smýšlející Akakios. Proto také Cyrila v roce 357 jeruzalémská synoda sesadila. V dalších dvaceti letech se podle politické situace střídavě svého stolce ujímal a byl z něho sesazován. Třikrát musel z Jeruzaléma odejít do vyhnanství, nejprve do Antiochie, později do Tarsu. Účastnil se synodu v Seleukii (dnešní jihoturecké Silifke). V roce 362 se Cyril vrátil do Jeruzaléma díky císaři Juliánovi, který povolil návrat vyhnanců. V roce 367 se musel znovu uchýlit do vyhnanství kvůli ariánsky smýšlejícímu císaři Valentovi. S konečnou platností Cyril usedá na jeruzalémský biskupský stolec roku 378, kdy též dochází ke sjednocení a smíření jeruzalémské církevní komunity. Cyril se zúčastnil jednání prvního konstantinopolského koncilu v roce 381 a následné konstantinopolské synody roku 382, kde byla potvrzena pravověrná nauka o tajemství svaté Trojice a také platnost jeho biskupského svěcení, v předchozích letech zpochybňovaného. Roku 384 se o Cyrilovi nepřímo zmiňuje poutnice Egerie, která tehdy pobývala v Jeruzalémě a psala dopisy svým přítelkyním o tamější liturgii. Cyril zemřel kolem roku 386.

Z Cyrilových děl mají hlavní význam Katecheze. Cyril proslul jako kazatel, a to i ve vyhnanství v Tarsu, kde strhával posluchače k nadšení, což popuzovalo ariány. Slavná kázání měl pronést v roce 348, převážně v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Zachovala se v zápisu jednoho posluchače a představují jeden z nejdůležitějších pramenů pro dějiny dogmatu a liturgie. Prvních 19 katechezí se zaměřuje na katechumeny; ostatní, u nichž se vedly příležitostné spory o pravost, se obracejí na nově pokřtěné (zvažuje se, zda je nesepsal Cyrilův synovec Jan, jehož spolupráce je pravděpodobná.) První katecheze je obecným uvedením. Katecheze 2–5 hovoří o hříchu, pokání a víře, katecheze 6–18 se věnují vyznání víry. Jedná se o jeruzalémské křestní vyznání víry, jež je téhož origenovského typu, který sloužil jako základ pro nicejské vyznání víry. Katecheze 19–23 (tzv. mystagogické katecheze, neboť jsou úvodem do tajemství, tj. svátostí) probírají křest, biřmování a eucharistii. Z dalších Cyrilových spisů se zachovala jedna Homilie o ochrnutém (viz J 5) a menší úryvky homilií, v nichž se rovněž vykládá Janovo evangelium. Dochoval se též list adresovaný císaři Konstantiovi, který podává zprávu o zjevení velkého zářícího kříže v Jeruzalémě a dovolává se přitom svědectví celého města.

Obdobně jako jiní Otcové i Cyril začleňuje křesťanské symboly do širšího rámce symbolů mimokřesťanských náboženství. Symbolika pomáhající pronikat do tajemství Krista (od mystagogie k mystice) je mnohovrstevnatá: slovní symbolika je založena na obrazu-představě; typologická pracuje s událostmi a osobami Starého a Nového zákona, jež svým způsobem znázorňují tajemství Krista. Symbolika obřadů zase vychází z tělesných gest. Oživujícím prvkem křesťanského chápání symbolů je víra. Symboly stojí ve službě víry a v Cyrilově myšlení jsou společenským vyjádřením tajemství mystického těla Kristova: skrze ně Kristus vyjadřuje své poslání a dává na něm účast všem částem svého těla na rovině individuální i společenské. Cyrilovy mys­ta­gogické katecheze si všímají naukové a morální dimenze probíhající liturgie, především při slavení iniciačních svátostí. Všechny Cyrilovy katecheze probíhaly v liturgickém kon­textu. Na počátku mystagogických katechezí vysvětluje Cyril novokřtěncům jejich smysl. Bohatší o zkušenost přijatých svátostí při velikonoční vigilii a schopni poučení díky křtu nacházejí se novokřtěnci v ideálním stavu pro přijetí katecheze. Cyril říká: „Měj ohled na místo a dej se poučit od toho, který stojí před tebou.“ (Protocat. 4). Cyril je patronem správců, lidí v chudobě, vyhnanců a teologů, ochráncem křivě obviněných. Je uctívám římskými katolíky, pravoslavnými a anglikánskými církvemi. Je zobrazován jako dobrodinec s váčkem peněz.

Komentáře

smazáno autorkou