Jste zde

Zemřel Wacław Hryniewicz – teolog naděje

Poslední číslo Getseman přineslo tři vzpomínky na Mgr. ThLic. Waleriana Bugela, dr hab., který zemřel 28. 4. 2020.1 Přesně o čtyři týdny později, tedy 26. 5. 2020, zesnul prof. dr hab. Wacław Hryniewicz OMI. Co tyto dva teology spojuje? Walerian absolvoval postgraduální studia v Polsku, v Ekumenickém institutu Katolické univerzity v Lublinu (1993 licenciát, 1998 doktorát). Jeho vedoucím práce a promotorem zde byl právě profesor Hryniewicz. Stal se Walerianovým vzorem – nejen vědecké práce teologa.

Prof. dr hab. Wacław Hryniewicz OMI se narodil 23. 7. 1936 v Łomazach u Białej Podlaskiej. V šestnácti letech vstoupil do noviciátu kongregace oblátů, v r. 1960 byl vysvěcen na kněze. Většina Hryniewiczowa života je pak spojena s Lublinem a Katolickou univerzitou Jana Pavla II. Přišel tam na postgraduální studia, později se stal spoluzakladatelem Ekumenického institutu, i jeho mnoholetým ředitelem. Původním zaměřením dogmatik se během času stal ekumenickým teologem a jedním z největších znalců pravoslaví. Více o jeho životě a díle v češtině mají čtenáři možnost se dovědět na stránkách Teologických textů, dostupných rovněž na webu,2 nepovažuji proto za nutné údaje zde opakovat.

Prožití klinické smrti během operace nádorového onemocnění, „daleké cesty“, na níž dle vlastních slov zakusil veliký stesk po žijících lidech, vedla před více než desetiletím tehdy již emeritního profesora Hryniewicze ke změně žánru psaní. Mnohem více než na striktně odborné knihy a články se soustředil na texty laděné spíše jako reflexe, meditace, rozhovory, ve volnějším stylu, bez potřeby důsledného odkazování se na zdroje a autory. Současně tak však mohl dobře ,zužitkovat‘ témata, kterými se během života dlouhodobě a do hloubky zabýval, mezi jinými paschální teologii, včetně staroruské, ekumenickou teologii, zkušenosti (včetně osobních) z katolicko-pravoslavného dialogu (byl např. členem Smíšené mezinárodní komise pro teologický dialog mezi Katolickou církví a Pravoslavnou církví), a stále více psal a hovořil o teologii naděje. Snažil se tak vyjít vstříc prosbám mnoha „obyčejných“ lidí, včetně vězňů, kteří mu v dopisech psali, jak silně jeho knihy ovlivnily jejich životy, aby psal pro ně, jazykem, kterému budou lépe rozumět, o naději, která uzdravuje, o terapeutické síle naděje. Sám v nemocnici, na lůžku i na chodbách čekáren viděl mnoho bolesti v očích a tvářích lidí. Pohánělo ho to k psaní o tom, co je důležité, způsobem, jakým promlouvá znepokojený člověk k druhému. Mnohé Hryniewiczovy úvahy vycházejí především z biblických textů, zvláště z evangelií, opírá se o autory napříč konfesemi, neboť naděje a milosrdenství neznají hranic.

Pohřeb se konal 30. 5. 2020 v Kodni, blízko polských hranic s Běloruskem. Mše svatá byla sloužena v bazilice Matky Boží Kodeňské – Matky Jednoty, předsedal siedlecký biskup Kazimierz Gurda. Přítomni byli mj. sandoměřský biskup Krzysztof Nitkiewicz, předseda Rady pro ekumenismus polské biskupské konference, omoforný archimandrita Sergiusz Gajek MIC, představitel katolické církve byzantsko-běloruského obřadu a apoštolský vizitátor řeckokatolických církví v Bělorusku, Sławomir Dworek OMI, provinciální vikář, misionáři obláti z Polska i ze zahraničí, kněží, žáci a spolupracovníci, polský konzul v Brestu (Bělorusko), zástupci lublinské Katolické univerzity Jana Pavla II., v čele s děkanem teologické fakulty prof. Sławomirem Nowosadem a vedoucím sekce ekumenismu prof. Przemysławem Kantykou, rodina, přátelé. V závěru byly proneseny i přečteny četné kondolence, mj. kardinála Kurta Kocha – předsedy Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, opolského biskupa Andrzeje Czaji, pravoslavného arcibiskupa lubelsko-chełmského Abela, superiora misie sui iuris v Turkmenistánu Andrzeje Madeje OMI. Ostatky o. Wacława byly následně uloženy do hrobu oblátů na místním hřbitově, podle jeho přání – bylo to místo, kam jako chlapec mnohokrát chodil na pouť.

Během pohřebních obřadů mj. zaznělo, že Hryniewicz byl člověkem velké kultury slova, který celý život zasvětil tomu, aby studenty i všechny ostatní přiváděl k tajemství Boha milosrdného, Otce, který když stvořil člověka, povolal všechny do věčného života, do své slávy, zve všechny, o každého má péči, na každého pohlíží s láskou.3

V dalších dnech po pohřbu bylo obláty oznámeno, že bude vydána dosud neznámá Hryniewiczowa poezie z přelomu 80. a 90. let. Podle jeho přání může být tato publikována až po jeho smrti.

Vraťme se však k prvním řádkům této malé vzpomínky a otázce, co spojuje dva velké teology. Na tomto místě, na dalších stranách, si můžete přečíst velmi inspirativní kapitolu „Drama Abrahamovy víry“ z knihy Wacława Hryniewicze Církev je jedna (Kościół jest jeden),4 kterou před časem do češtiny přeložil v tomto ohledu člověk nejpovolanější, Walerian Bugel spolu s Hanou Šlechtovou.

1 Šlechtová H., „Walerian a paradox hranic“; Marinčák Š., „V živote to nemal ľahké“; Górka L., „Děkuji za setkání…“, in: Getsemany, červen 2020; http://www.getsemany.cz/node/3750.

2 Nováková J., „Wacław Hryniewicz“, in: Teologické texty 4/2006, s. 207-208; https://www.teologicketexty.cz/casopis/2006-4/Waclaw-Hryniewicz.html.

3 Sławomir Dworek OMI.

4 Kraków, Znak, 2004, s. 9–29.