Jste zde

Markéta Antiochijská

O svaté Markétě píše Jakub de Voragine ve Zlaté legendě z 13. století následující: „Margareta – Markéta se jmenuje podle drahocenné perly, která se nazývá margarita. Tato perla je bílá, malá a dokonalá. Tak i svatá Markéta je bílá panenstvím, malá pokorou a dokonalá konáním zázraků. Tento drahokam pak prý má moc pomáhat proti krvácení a proti srdeční slabosti a posiluje ducha. Tak svatá Markéta měla moc bránit svou stálostí v prolévání krve, protože prokázala při svém mučednictví převelikou stálost, měla moc svým vítězstvím chránit před slabostí srdce, tj. před pokoušením démona, protože sama přemohla ďábla, a měla moc učením posilovat ducha, protože svým učením posílila ducha mnohých posluchačů a obrátila je ke Kristu. Její legendu složil učený Theotinus.“ A po tomto úvodu Jakub de Voragine pokračuje:

„Markéta z města Antiochie byla dcerou patriarchy pohanů Theodosia. Vypráví se, že byla na výchovu předána chůvě. Když dospívala, nechala se pokřtít, a proto ji měl otec ve velké nenávisti. Jednoho dne, když už jí bylo patnáct a hlídala s jinými dívkami chůviny ovce, šel kolem prefekt Olybrius. Spatřil tak překrásnou dívku, vzplanul k ní láskou, zavolal k sobě chlapce a poslal je za ní: „Jděte a zajměte ji, abych si ji, je-li svobodná, mohl vzít za manželku, je-li služebná, abych z ní udělal svou souložnici.“ Když ji předvedli před jeho zraky, vyptával se jí na rod, jméno a náboženství. Ona odpověděla, že je urozeného rodu, jmenuje se Markéta a je křesťanka. Nato prefekt: „Ty první dvě věci ti sluší, protože jsi pokládána za urozenou a všichni souhlasí s tím, že jsi nejkrásnější perla, ale ta třetí věc! Nehodí se, aby tak krásná a urozená dívka pokládala za svého boha Ukřižovaného.“ Markéta mu řekla: „Odkud víš, že Kristus byl ukřižován?“ A on: „Z knih křesťanů.“ Nato Markéta: „Když tedy čtete o Kristově trestu a slávě, proč se bojíte ve trest věřit a slávu odmítat?“ Když mu pak Markéta vykládala, že se Kristus dal dobrovolně ukřižovat, aby nás vykoupil, a tvrdila, že nyní žije na věky, rozhněval se prefekt a dal ji poslat do vězení. Druhého dne ji dal zavolat a řekl jí: „Bláhová dívko, slituj se nad svou krásou a uctívej naše bohy, aby se ti dobře vedlo.“ Nato ona: „Uctívám toho Boha, před nímž se zachvívá země, moře v bázni ustupuje a všechna stvoření se ho bojí.“ Prefekt: „Nevyhovíš-li mi, dám tvé tělo rozsápat.“ Markéta: „Kristus se pro mne vydal na smrt, a proto i já toužím zemřít pro Krista.“ Tu prefekt rozkázal, aby ji pověsili na mučidla zvaná koníček. Krutě ji bičovali nejprve metlami, potom jí železnými hřebeny rozdírali tělo, až se ukázaly holé kosti a krev se řinula z jejího těla jako z nejčistšího pramene. Všichni přítomní plakali a říkali: „Markéto, opravdu tě litujeme, poněvadž vidíme, jak je tvé tělo krutě na kusy trháno; jakou krásu jsi to pro svou nevěru ztratila, přece jen alespoň nyní uvěř, abys zůstala na živu!“ Ona jim řekla: „Vy špatní rádcové, ustupte a odejděte, toto mučení těla je záchranou duše!“ A prefektovi řekla: „Ty nestoudný pse a nenasytný lve, máš v moci mé tělo, ale mou duši ochraňuje Kristus pro sebe.“ Prefekt si závojem zahalil tvář; nesnesl pohled na takové krveprolití. Potom dal Markétu sejmout a znovu zavřít do vězení. V něm se rozlila záře. Dokud tam Markéta byla, prosila Pána, aby jí dovolil spatřit na vlastní oči nepřítele, který s ní bojuje. A hle, objevil se tam převeliký drak. Když se na ni hnal, aby ji sežral, udělala znamení kříže a drak zmizel, nebo, jak se čte jinde, zalehl ji od hlavy až k patě a chystal se ji zcela pohltit, ale zatímco ji chtěl pozřít, ona se pokřižovala, a proto drak mocí kříže zeslábl a panna z něho vyšla bez zranění. Toto vyprávění, že ji drak pohltil a pak zeslábl, se pokládá za apokryfní a bezcenné“ (Přel. Anežka Vidmanová).

Domnívám se však, že apokryfní vyprávění je cenné tím, že ukazuje panenskou nevinnost, jak s Boží pomocí přemáhá pohlcující moc zla. Legenda celá pak vypráví o střetu nevinné dívky s představitelem pohanské moci. Původně milostná zápletka se tak stala záminkou pro smrtonosné vyústění celého příběhu. Markéta Antiochijská (ve východní církvi Marina) byla popravena mečem v období pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána roku 304. Markétin svátek se slaví ve východní církvi 17. července, v západní 20. července. V českých zemích se však odedávna uctívala už 13. července, a to až do uvedení nového Římského martyrologia v roce 2001. Ve starokatolickém misálu je památka mučednice Markéty z Antiochie 13. července uvedena stále.

Komentáře

apokryfní vyprávění je cenné tím, že ukazuje panenskou nevinnost, jak s Boží pomocí přemáhá pohlcující moc zla.

Z takovéto věty mě vždy zamrazí: nemyslím si, že by lidé zneužití jako děti byli méněcenní oproti těm, na které bylo útočeno až jako na straší a dokázali se ubránit. Což takhle oslavovat jako svědky víry i ty, co si udrželi víru i přes fyzické převálcování někým, kdo jim měl víru zvěstovat?

Souhlasím s Vámi, paní (slečno) Marto. Už jsem se "přejedla" příběhů o ctnostných svatých. Mnohdy se těžce odlišuje jádro od romantické legendy, která se na ně časem nalepila. Zvláště dnes, kdy vychází na světlo tabu sexuálního zneužívání dětí převážně v rodinách, ale i v církvi považuji toto za romantiku. Svatí denšních dnů, trpící a bojující jsou mi milejší. Nebudou kanonizováni, nebudou ctěni, jsou v pozadí, ale svět bez nich by bylo horší místo.

"Kristus se pro mne vydal na smrt, a proto i já toužím zemřít pro Krista.“ Kdyby tam bylo:"Jsem vděčná, nezradim ho", ale není to takto "divné"? Sám Ježíš prosil:"Otče, můžeš-li ode mne odejmout ten kalich"... Copak Boží ekonomie funguje - ty za mne, proto já za tebe?
Není to spíš o tom - jinému pomoci, milosrdenství, protože na tom "funguje" křesťanství? Má utrpení pro utrpení smysl?
"Prosila Pána, aby jí dovolil spatřit na vlastní oči nepřítele, který s ní bojuje" nebylo by lepší prosit za obrácení násilníků?
A ještě mám problém, že se okolo roku 300 asi ještě nežehnalo křížem...

Já tím myslela, že se nenechala přemluvit k zapření Krista.

Prošla jsem čtyři odkazy Martyr Marina/Markéta Antiochijská a žádný neobsahuje Vámi rozporované věty, nejspíš jde specifika Zlaté legendy.

https://www.oca.org/saints/lives/2019/07/17/102042-greatmartyr-marina-margaret-of-antioch-in-pisidia
https://www.goarch.org/chapel/saints?contentid=131
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%A9ta_Antiochijsk%C3%A1
https://orthodoxwiki.org/Marina_of_Antioch

Jsem katolička. Přesto mne legendy neberou. Bere mne lhostejnost. Toto jsou fakta dnešní doby:
"Pohlavnímu zneužívání dětí se v České republice věnuje prof. Petr Weiss, který několikrát opakoval výzkum zaměřený na názory ohledně sexuality, kde se dotazoval i na to, zda lidé v jeho vzorku byli pohlavně zneužití. Zjistil, že z 2000 lidí bylo v dětství zneužito přibližně 10 % (výsledky jsou z roku 2008).
V České republice se podle statistik Ministerstva vnitra počet zneužitých dětí pohybuje okolo 900 za rok. To jsou ale pouze případy, které byly ohlášené. Odhaduje se, že skutečné číslo je přibližně 4x vyšší."

Nemyslím, že jde primárně o lhostejnost. Spíš neznalost nebo bezmoc.

Představte si, že byste se snažila upozornit na to, že někdo 'letmo osahává mladíky 14 a 16 let přes oblečení v blízkosti intimních partií'. Nebylo by to příjemné ani obětem, nejspíš by věc popřely/i a možná byste byla obviněna z křivého nařčení.

Inspiraci beru z odkazu níže. Zneužívání v rodině se rozkrývá ještě složitěji.
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/farar-farnost-dolni-bela-plzenske-policie-kriminaliste-sexualni-zneuzivani-podezreni.A200406_145129_plzen-zpravy_vb

Dává prof. Weiss nějaká doporučení: 'Co dělat?'

Říká sdělit to. Jenže i školáci mají problém někomu říci o i tom, že jsou šikanováni, aby nebyli za žalobníčky a aby nebylo ještě hůř. Pravidelně mluvit s dětmi o tom, že nikdo nesmí nikomu dělat to, co druhý nechce. Že neplatí právo silnějšího, nebo dokonce vůdce party. Stačí všeobecně - snězenou svačinou, povalením na zem, vysmíváním a pošklebováním, nebo stažením kalhot druhému, cokoli, co druhému ubližuje je špatně. Opakovat, že kdo tomu přihlíží a neřekne, je srab a pomáhá tomu, kdo ubližuje. Konkrétních příkladů, jejichž řešením a obecným zdůrazněním se v dětech buduje rozlišování, co je legrace a co ne bez toho, aby se lidé začali bát falešných obvinění je dost. Takže diskuse, informování, jsou i divadelní představení, která ukazují, jaké je to být v kůži druhého. Zdravý postoj k sobě i druhým. Kdo jej má, je větší naděje, že se někomu, komu důvěřuje, svěří. Náctiletý uteče z domova, dítě je v pasti.