Tichý R., Soukal P., Křest, biřmování, eucharistie: rozpravy o liturgii

Tichý R., Soukal P., Křest, biřmování, eucharistie: rozpravy o liturgii I., Krystal, 2020, 295 str., 330 Kč

Kniha zpracovává přednášky Letní školy liturgiky na téma svátostí křesťanské iniciace uskutečněné v Želivi v srpnu 2019. Synchronně zpracovává dějiny jednotlivých fází katechumenátu až po současný římskokatolický rituál tzv. genetickou metodou. Pestrost vývoje je doložena nejen odkazy na prameny, ale i řadou citací těchto pramenů. Je využito jak dosavadních českých překladů, tak překladů patristické literatury, které mají vyjít. Dosud podobné dílo v češtině nemáme a lze jej jednoznačně doporučit.

Poněkud rušivě na mne působila úvodní stať Petra Soukala Úvod do teologie svátostí. Pojetí mi připadalo tak římské, že postrádá katolicitu. Trvat na ustanovení sedmi svátostí Kristem je nedoložitelné. Naopak lze doložit, že Kristus zcela jistě neustanovil některé svátosti tak, aby alespoň vzdáleně připomínaly dnešní podobu (např. smíření, biřmování atd.). Uvádět učení „ex opere operato“ aniž bychom dodali „Christi“ rovněž zatemňuje katolické učení. Naštěstí další stať Pavla Kopečka je již seriózní. Kolega evangelický farář, který celou knihu hodnotí též pozitivně, mi říkal, že podobný folklór je zvyklý v katolické literatuře automaticky filtrovat. Zájem z protestantské strany mne potěšil, neboť se domnívám, že pokud ještě něco může současná římskokatolická liturgie nabídnout k inspiraci, pak je to právě etapové slavení iniciace v rámci jednotlivých fází katechumenátu. Ten církve vzešlé z reformace v liturgické podobě (dosud) nezavedly. Všechno ostatní (liturgii eucharistie, hodin) již dnes mají anglikáni, luteráni i reformovaní věrnější původním pramenům („katoličtější“), než římská církev.

Diskutabilní je forma dvou třetin knihy, kde je text rozčleněn do otázek a odpovědí. Pokud by se jednalo o skutečné otázky např. (poučeného) laika na které odborník odpovídá, mohlo by to být podnětné. Zde jsou otázky uměle vytvořeny tak, aby na ně „sedla“ připravená odpověď. Nejenže je to na úkor přehlednosti, ale vede to i k nelogičnostem. Např. na str. 102 je otázka „Koho se tedy prekatechumenát týká?“ s odpovědí, která pomíjí úkol katechistů, jáhnů, kněží, laiků, celého společenství obce (viz OICA 11-12). Členové obce např. mají zvát uchazeče do rodin (viz OICA 41a) Obdobná otázka z další fáze katechumenátu je na str. 142. Zní: „Koho se katechumenát týká? Katechumenů a faráře? Odpověď a odpověď na následující otázku již roli dalších aktérů zmiňuje. Zdůrazňovat tuto roli obce (často neliturgickou) je myslím zásadní. Mnoho lidí projde iniciací, ale v obci nenajde svůj domov, protože jim nikdo nevěnuje pozornost.