Ukázka českých překladů Mt 5,3

Bible olomoucká (1417): Blahoslavení jsú chudí duchovně, neb jich jest nebeské královstvie.

Český ekumenický překlad: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Jeruzalémská bible: Blahoslavení, kdo mají duši chudého, neboť jejich je nebeské království.

Tímto blahoslavenstvím začíná v Matoušově evangeliu Ježíšovo „kázání na hoře“. Řecké přídavné jméno makarios („blahoslavený“) znamená v podstatě „šťastný“. Řecké adjektivum makarios se objevuje poprvé u řeckého lyrika Pindara v 5. stol. př. Kr. (starší tvar makar je už u Homéra). Ve staré řečtině jím byli označováni bohové. Později bylo toto slovo přeneseno na lidi: na mrtvé, které už nic netrápí, a na živé, kteří žijí v blahobytu.

Vyjádření tó pneumati je tzv. dativ vztahový: „v duchu“, „pokud jde o ducha“. Překlad instrumentálem „chudí duchem“ vyvolává v češtině nesprávné představy (spojované s nedostatkem inteligence), proto je lepší se mu vyhnout a použít vazbu s předložkou.

„Chudí v duchu“ mohou být chudí i navenek, ale každopádně jde o jejich vnitřní postoj, v němž si dovedou zachovat patřičnou distanci od věcí tohoto světa, hlavně od majetku, a současně je to jistě také postoj, který všechno očekává od Boha“ (Ladislav Tichý, „Blahoslavenství Matoušova horského kázání“, Studia theologica, III, léto 2001, s. 8).

Nabízí se otázka, zda slovo pneuma („duch“) odkazuje k duchu lidskému nebo Duchu svatému. Jiří Mrázek poznamenává: „Zdá se ovšem, že tuto otázku si výklady a vykladači kladou spíše jen pro pořádek, protože se posléze shodnou na významu antropologickém.“ (Jiří Mrázek, Kázání na hoře, Mlýn, Jihlava 2017 s. 32.)

Jak katolický novozákonní biblista, tak i evangelický novozákoník Jiří Mrázek shodně tvrdí, že slovem „duch“ v Mt 5,3 je míněn lidský duch, nitro člověka. Ladislav Tichý však dodává, že „není vyloučeno, ale zdá se dokonce pravděpodobné, že toto lidské smýšlení je darem Božího Ducha“ (L. Tichý, „Blahoslavenství Matoušova horského kázání“, s. 7). Ani jeden z nich však neupozorňuje své čtenáře na to, jak je slovo pneuma („duch“) v Mt 5,3 psáno v nejstarších rukopisech.

Zvláštností řeckých biblických rukopisů jsou zkratky posvátných jmen, např. se to týká slov Kyrios („Pán"), Theos („Bůh") a dalších. Německý paleograf a filolog Ludwig Traube (1861 – 1907) jim v roce 1907 dal latinský název nomina sacra („posvátná jména“). Zkratku  tvořila dvě nebo i více řeckých písmen, např. první a poslední písmeno nebo první dvě a poslední apod. Nad zkratkou se psal vodorovný pruh nebo vlnovka.

S výjimkou Vatikánského kodexu (4. stol.) je v nejstarších řeckých rukopisech v Mt 5,3 slovo PNEUMATI („v duchu“) psáno ve staženém tvaru: PNI („v Duchu“). Starověcí opisovači nebo písaři se na tomto místě liší od interpretace, která nakonec převládla, a odkazují k Duchu svatému.