Řehoř Divotvůrce

Řehoř se původně jmenoval Theodor; pocházel z přední pohanské rodiny. Jeho narození se odhaduje na dobu kolem roku 210. Křesťanství poznal jako čtrnáctiletý hoch; změna jména se spojuje s přijetím křtu. Měl v úmyslu studovat právo, a proto chtěl nastoupit spolu s mladším bratrem Athenodorem, jehož životní dráha byla podobná, na proslulou právnickou školu v Berytu. Oběma přišlo vhod spojit cestu do Berytu s cestou jejich sestry do palestinské Cesareje, kam byl povolán jejich švagr do služby místodržitele Palestiny. Krátce předtím přišel do Cesareje též Órigenés, známý již jako věhlasný učenec. Jeho vyučování upoutalo oba bratry natolik, že už zůstali v Cesareji; od něho poznali zjevenou a pravou filosofii křesťanství. O osudu bratří se dovídáme z Řehořovy Děkovné řeči, kterou pronesl asi v roce 238 po pětiletém studiu u Órigena. V ní mluví o duchovním probuzení člověka jako o aktu božské starostlivosti a nebeské milosti; tato řeč patří mezi nejlepší antické zprávy o obrácení.

Po několika letech ho pak Faidimos, biskup v Amaseji, vysvětil na biskupa pro jeho rodné město. Také Athenodoros přijal biskupské svěcení. Protože v Neocesareji nebyla tehdy ještě církevní obec (bylo tam údajně v té době 17 křesťanů), stal se tam Řehoř prvním biskupem. Během jeho biskupské služby se z tohoto původně pohanského města stalo město křesťanské, což se nestává samo od sebe. Koluje řada legend, vyprávějících o mimořádných divech, a proto přišel Řehoř k přídomku Divotvůrce (thaumatúrgos).

Za Deciova pronásledování uprchl Řehoř s částí věřících do hor. V roce 265 se účastnil spolu s bratrem první antiochijské synody proti Pavlovy ze Samosaty. Zemřel za panování císaře Aureliana (270-275). Říká se, že v den smrti zanechal ve městě jen tolik pohanů, kolik tam našel křesťanů v době, kdy nastoupil do biskupského úřadu.

Pokud jde o Řehořovy spisy, na prvním místě musíme jmenovat Děkovnou řeč Órigenovi. Řehoř z Nyssy zařadil do životopisu Řehoře Divotvůrce vyznání víry, které mu bylo zjeveno. Takzvaný Kanonický list se časově zařazuje do padesátých let (254-258); obsahuje pokyny nám neznámému biskupovi, jak by měl jednat s křesťany, kteří využili nájezdy barbarů k tomu, aby sami drancovali. Metafráze Kazatele je – jak již název napovídá – přepisem starozákonní knihy Kazatel, jejíž řecký text podle Septuaginty je podle Řehořova názoru těžkopádný a obtížně se čte.

V syrštině se zachoval rozsáhlý dialog Theopompovi o nemožnosti a možnosti Boha trpět. Spis řeší aporie (rozpory), které nutně vznikají při aplikaci řeckého pojmu boha na výpovědi o Kristově utrpení. – V syrštině zachovaný spis O jednotě bytí je výkladem origenovské trojiční nauky; řecky se tradoval mezi spisy Řehoře Naziánského a Řehoře z Nyssy. Sporná je pravost Krátkého pojednání o duši. Basil Veliký se zmiňuje a stručně referuje o Disputaci s Aelianem. Dále se zachovalo šest kázání v arménském překladu a řada fragmentů z dalších spisů.

Na závěr cituji výzvu k četbě Písma a modlitbě z Órigenova Listu Řehoři Divotvůrci v překladu Pavla Milka: „Ty tedy, pane, synu, se v první řadě zabývej četbou Svatých Písem. Opravdu se jí zabývej. Neboť je nám třeba mnohého zabývání se jimi, když čteme Božská Písma, abychom o nich něco velmi ukvapeně neříkali, nebo si něco nemysleli. A když se zabýváš, čtením Božských Písem s vírou a Bohu milým očekáváním, klepej na jejich zavřená vrata a budou ti otevřena vrátným, o kterém řekl Ježíš: ,tomu vrátný otevírá´. A zabývaje se čtením Božských Písem správně hledej s pevnou vírou mnohým skrytý smysl v Božských Písmech. Nespokojuj se však pouze s tlučením a hledáním, neboť absolutně nutná, pokud jde o to porozumět Božským Písmům, je modlitba, ke které nás obrací Spasitel, jenž řekl nejen: ,tlučte a bude vám otevřeno a hledejte a naleznete, ale i proste a bude vám dáno´. Tyto věci jsem se odvážil říci ze své otcovské lásky k Tobě. Zda však jsou ty věci, kterých jsem se odvážil, dobré nebo ne, může vědět pouze Bůh, jeho Kristus a ten, kdo má účast na Duchu Božím a Duchu Kristově. Ať i Ty se účastníš a stále svou účast rozhojňuješ, abys neříkal pouze, jsme účastni Krista, ale i jsme účastni Boha.“

Napsáno s využitím Slovníku starokřesťanské literatury Heinricha Krafta a knihy Pavla Milka Órigenés učitel