Ženy v církvích

Ve dnech 24. a 25. listopadu 2023 pořádal Institut ekumenických studií v Praze spolu s Vyšší odbornou školou sociálně pedagogickou a teologickou Jabok a Ekumenickým institutem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy 56. víkendový seminář pro zájemce o teologii na téma „Ženy v církvích“. Téma semináře, který je určen především pro studenty bakalářského programu Teologie křesťanských tradic, bylo zvoleno s ohledem na letošní 70. výročí zavedení ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické i na aktuální diskuse o roli žen v katolické církvi.

Hlavní přednášku měla katolická biblistka Mireia Ryšková na téma „Ženy v církvi podle Nového zákona“. V její první části představila pohled evangelií na ženy, v druhé se věnovala apoštolu Pavlovi. Na pozdravech v 16. kapitole Listu Římanům ukázala, že celá řada žen měla důležitou roli při zvěstování evangelia a byla v rané církvi nositelkami stejného poslání jako muži. Naopak pasáže kritické vůči ženám (např. 1 K 11 nebo 1 K 14, 34-35, což je podle některých výkladů pozdější vsuvka pod vlivem 1 Tm 2, 11-15) jsou ovlivněny dobovým kontextem. Jsou vyjádřením snahy vznikající církve přizpůsobit se zvyklostem tehdejší doby, aby byla pro společnost přijatelnjší.

Sobotní dopoledne bylo věnováno sdílení zkušeností žen v různých rolích z různých církví. Každá z žen nejprve představila postoj své církve k ženám a potom mluvila o své osobní zkušenosti. Kateřina Kyslíková (Církev bratrská) je sice z církve, která ženy neordinuje a jejich zastoupení ve staršovstvech není velké, ale ve svém sboru (Praha – Šeberov) je velmi aktivní a leckdy i káže. Ivana Macháčková (Církev československá husitská) mluvila o svědectví prvních farářek církve (ordinace žen od roku 1947) a o své zkušenosti s pozicí místopředsedkyně Ústřední rady CČSH (tj. nejvyšší laický post církve). Jana Hofmanová (Českobratrská církev evangelická), studentská farářka ETF, stručně shrnula vývoj vedoucí k ordinaci žen v ČCE (1953), poté sdílela svoji zkušenost ze sborů, kde působila. Ivana Procházková, superintendentka Evangelické církve metodistické, která celosvětově přiznala ženám plná duchovenská práva (tj. ordinaci do tří stupňů duchovní služby) v roce 1956, mluvila o dlouhé historii působení žen v rámci metodismu a zmínila úvahy, zda je služba žen odlišná od služby mužů. Největší problémy jako mladá farářka na sboru měla se staršími ženami, což se jí nakonec podařilo překonat založením pěveckého sboru a pravidelnými setkáními.

V panelové diskusi mimo jiné zaznělo, že se službou žen v církvích mají často větší problémy pouze muži. Dále bylo řečeno, že se ženy nehrnou do vyšších církevních úřadů a dávají přednost práci ve sboru. Téma mimo jiné souvisí s otázkou moci, po které muži leckdy touží víc než ženy. V seminárních skupinkách jsme četli např. argumentaci ohledně možnosti svěcení žen v rámci římskokatolicko-starokatolického dialogu, pasáž o ženách ze závěrečné zprávy synody biskupů nebo texty nedávno zesnulé evangelické teoložky Jany Opočenské (1933–2023). Některé studentky mi říkaly, že se jim atmosféra i způsob diskuse líbily, leckdy však ostře kontrastovaly s jejich zkušeností z vlastní církve. V současnosti se v církvích mnohem vášnivěji diskutuje o postoji k sexuálním menšinám, ale role žen v církvích by neměla být opomenuta. Zvlášť v církvích, kde si ženy připadají opomíjené.