Můj sen o budoucnosti všeobecné katolické církve

Sen se stává za jistých okolností charakteristickou literární formou: Vkládáme do něj své naděje tehdy, kdy skutečnost je, zdá se, ještě příliš vzdálená tomu, co již nazrálo a co musí přijít - kéž ne příliš pozdě.

O čem tedy sním já:

- církev zase uvěří, že je Pánova. Ne ona je spasitelem. Ne ona sama se musí zachránit, nasytí i ošatí ji její Pán. Zatím jsme svědky, že:

- papežský stát si vydržuje legie diplomatů, aby hájili vliv státu Vatikán na světské dějiny.

- i papež považuje za nutné intervenovat u státní reprezentace, aby se klérus dočkal restituce majetku;

Církev se znovu naučí důvěřovat pravdivosti blahoslavenství a v eschatologické slávě kenosis po Ježíšově vzoru:

- představení všech stupňů se navždy odřeknou opia triumfalismu, kterým dnes překřikují své postfeudální komplexy méněcennosti

- magisterium se vrátí do služebné role, která víru všech podepírá, nikoli diktuje; proto nebude zastrašovat inkvizicí charisma „citu víry“ božího lidu, ale pokorně vyznávat svoji osobně osvědčenou víru

dojde na novou polohu autority, která není a nemusí být neomylná, ale podepírá tím, že už sama prožila obrácení a věří evangeliu jako evangeliu

- bude svou praxí deklarovat, že opravdová změna smýšlení není požadována jen od lidu dole, ale ode všech včetně pastýřů. Nejen se omluví za antisemitismus, za procesy s čarodějnicemi a heretiky, ale také zabrání dosavadním ostudným reliktům minulých kulturních epoch jako je nerovnost žen, obcházení a zneužívání církevního práva kurií i jinými mocnými, umlčování a šikanování kritiků, badatelů, učitelů, nepohodlných proroků, žen;

Přestane pohrdat osvědčenými společenskými zkušenostmi sekulárních institucí:

- opustí antický cézaropapismus i ranně středověký feudálně třídní klerikalismus

- přestane sakralizovat mocenské nástroje (postfeudální monarchický absolutismus):

- rozejde se s pokušením suverénně vládnout (vydržujeme katolický stát Vatikán s vládními dikasterii, se speciálním vojskem, bankovnictvím, kapitálovým trhem, vyslanci, špionáží ).

- opustí taktiky totalitárních diktátorů, kteří úspěšně manipulují houfci věrných ideologů a fascinují dav, středověkým ozvláštněním (povinný celibát nebo speciální stavovský kroj, speciální církevní právo) nebo

- nebude autoritativně předkládat závazná stanoviska v oborech, ve kterých církevnímu magisteriu chybí odborná kompetence

Znovu přijme komuniální smýšlení a tak oplodní hierarchické dědictví minulých staletí důslednými principy kolegiality a subsidiarity:

- opustí se všechny formy sexuálně podmíněně nerovnosti práv, šancí a vážnosti charismat

- bude se respektovat práce a pověření druhých; uzná se positivní význam světského zaměstnávání pro všechny stupně církevní služby a „vyšší“ církevní pověření nebude zakládat oproti formálně „nižším“ společenská práva a privilegia, ale právě jen větší odpovědnost a povinnost.

Církev sama bude znamením spásy, ne už vrchním soudcem nad zbožností nebo mravností božího lidu:

- přizná si odpovědnost za srozumitelnost takového znamení i v sekulárním světě

- moci rozvazovat a svazovat použije především k rozvíjení svobody a odpovědnosti lidského rodu za osobu i společnost, za člověka i svět