Zprávy

Laické kázání: švýcarský biskup Grab připomněl předpisy

Bern (KAP) Churský biskup Amedee Grab odmítl výtku, že se ve své diecézi provinil proti církevnímu právu tím, že dovolil laická kázání. Je legitimní, že laičtí teologové káží během bohoslužeb slova, cyklů promluv či pobožnostech. V rámci eucharistické slavnosti se tak neděje, řekl Grab pro internetové radio radio.kath.ch. Konservativní lidové hnutí Pro Ecclesia sdělilo v nejnovějším vydání švýcarského katolického týdeníku, že Grab byl Vatikánem napomenut po stížnostech, které podalo toto hnutí. Podle Pro Ecclesia je laické kázání vážným nešvarem, protože kázání je součástí liturgie a podle katolického církevního práva přísluší tedy jen knězi nebo jáhnovi.

Grab na to odpověděl, že nezanedbal potírání tohoto nešvaru. Organizace si mezi jiným stěžovala na to, že při tradiční pouti curyšských katolíků do Einsiedelnu začátkem července kázala teoložka. Biskup popřel, že by si v otázce laického kázání dopisoval s Vatikánem. Ale pravidelně v Římě o různých problémech včetně uvedeného diskutoval. Zároveň připomněl, že ve Švýcarsku je obvyklé, že církevní povolení k promluvám (missio canonica) je udělováno pastoračním asistentům. Neplatí to ovšem pro kázání během eucharistických bohoslužeb.

Především v německy mluvící části Švýcarska však částečně zakořenila praxe, která církevnímu právu odporuje. Grab sám potvrdil, že nikdy neměl za nemožné, aby letitý nebo velice vytížený kněz učinil výjimku a dovolil kázat laikovi. Nikdy však sám neknězi či nediákonovi nedal příkaz kázat při eucharistii. Co je z pochopitelných důvodů přípustné, není ještě principiálním rozhodnutím.

Němečtí kněží volají po interkomuniu

Rottenburg(DT/KNA) Biskup z Rottenburgu-Stuttgartu, Gebhard Fürst, slíbil, že v rámci Německé biskupské konference bude usilovat o možnost interkomunia za zvláštních okolností. Biskup byl osloven v otevřeném listu, který podepsala více než stovka kněží z diecéze.

Kněží jsou přesvědčeni, že tvrdá reakce oficiální církve na bohoslužby během loňského ekumenického Kirchentagu v Berlíně, kon­krétně suspendování dvou kněží, kteří během výše zmíněných bohoslužeb nabídli přítomným interkomunio, zapříčinila v postižených farnostech hořkost, zklamání a pod­ráždění. Dále v listu upozorňují na to, že hledisko péče o duše je nejvyšší příkaz pro eucharistické pohostinství. Vždyť papež ve své encyklice o Eucharistii hovoří o možnosti přijímat katolické přijímání, je-li zde opravdová duchovní potřeba. Proto naléhavě žádají biskupy o uji­štění, že dveře se nezavřely, ale zůstaly ote­vřené. Nekatoličtí křesťané, kteří si přejí církevní jednotu a vědomě s námi slaví eucharistii, kterou chápou stejně jako my, by měli cítit, že jsou u stolu Páně vítáni.

Fürstna dopis zareagoval kladně a znovu potvrdil, že němečtí biskupové hledají pra­vidla, za kterých by manželé různého vyznání mohli přistupovat ke katolické eucharistii.

Kardinál Fumio Hamao pro nový koncil

Řím (KAP) Japonský kuriální kardinál Stephen Fumio Hamao požaduje nový koncil katolické církve, kde by se diskutovala především samostatnost východních církví. Hamaovede od roku 1988 Papežskou radu pro duchovní péči o uprchlíky, utečence a zahraniční dělníky. Různé biskupské synody, které se sešli po posledním koncilu, k řešení těchto otázek nepřispěly. Východní církve by při hlásání evangelia potřebovaly více samostatnosti. Jestliže se např. v Asiiuprostřed jiných význačných náboženství začíná hlásaní evangelia výrokem, že jediný zachránce lidstva je Kristus, riskuje se tím naprosté nepochopení. Mnohem lepší je postupovat k tomuto vrcholu nauky v jednotlivých krocích, řekl kar­dinál, a současně upozornil na jiné pochopení tohoto problému Římem. Dále kritizoval i to, že veškeré překlady liturgických textů musí být schváleny Vatikánem. V tom by mělo být dopřáno místním církvím více svobody. Jako další možné náměty pro nový koncil vyjmenoval kardinál bioetiku a podstatné změny v pastoraci na základě zvyšující se mobility lidí. Vedle klasických místních far by měla existovat různá střediska a způsoby pastorace pro ty, kteří se necítí být členy místní farnosti.

Mladí katolíci ve Švýcarsku prý nediskutují o celibátu

Curych (KAP) Diskuse nad celibátem je pro mladé katolíky ve Švýcarsku nezajímavá, tvrdí generální sekretář švýcarské biskupské konference. Průzkum ukázal, že ve Švýcarsku se o otázky celibátu a svěcení žen zajímá stěží 16 % mladých lidí. Přitom se u mladých lidí u Švýcarsku objevují takové hodnotné akce víry jako jsou hromadné poutě např. do Einsiedelnu. V takových a dalších projevech vidí biskupové budoucnost církve. Lidé dneška se snaží opět poznávat obsah své víry, a v tom je velká výzva pro církev. Francouzští biskupové si toto již uvědomili a snaží se o víře otevřeně hovořit. Švýcarští biskupové chtějí doplnit okruh činností koordinovaný biskupem Kurtem Kochem o novou část věnovanou evangelizaci.

Svatořečení Ivana Hrozného odmítnuto

Moskva(KAP) Před výstřelky patologické zbožnosti varoval metropolita Kyrill ze Smolenska, hlava ruské pravoslavné církve. K nim počítá i požadavek nacionalistických kruhů svatořečit cara Ivana IV. Hrozného. Metropolita poukázal na to, že ruská pravoslavná církev je vždy znovu a znovu ohrožována ve svých dějinách rozkolem „zprava“.

Pravoslavná církev v Pekingu osiřela

Peking (KAP) Smrtí pravoslavného kněze Alexandra Dou Li-fou osiřela v hlavním městě Číny Pekingu pravoslavná církevní obec. Jak sdělil moskevský patriarchát, zůstal v Číně již jen jeden pravoslavný kněz a jeden jáhen.

Dějiny pravoslavné církve v Číně začínají v 17. století. Ve století 19. byla ortodoxní misie v Číně dokonce součástí oficiální ruské politiky. Po Říjnové revoluci uprchlo do Číny mnoho pravoslavných věřících, především do Mandžuska a do Šanghaje. Od roku 1948 je místní církev podřízena přímo moskevskému patriarchátu. Po rozkolu mezi Pekingem a Mos­kvou čínské úřady zakázaly veškeré kontakty mezi čínským pravoslavím a moskevským patriarchátem. Během Kulturní revoluce byly struktury pravoslavné církve v Číně, zvláště v Madžudsku, rozbity. Z tohoto úderu se pravoslavná církev Číny doposud nezotavila i přes současné snahy moskevského patriarchátu.

Rusko: znovu vystavena relikvie

Moskva (KAP) V Rusku byla znovuobjevena pohřešovaná relikvie – část Ježíšova oděvu, a to v museu architektury v Jaroslavli. Truhla, ve které je uložena, je dar cara Alexije z roku 1650 katedrále v Jaroslavli při jejím posvěcení. Skřínka obsahuje kousek antického oděvu, který je podle tradice částí oděvu Krista za dnů jeho umučení. Rod Romanovovů je měl získat roku 1625 od perského šáha Abbase I. Při tažení proti Gruzii v roce1617 jej šáhovo vojsko uloupilo v klášteře Mzcheta.

V Západní Evropě se v Trevíru uchovává „svatý plášť“. Tento Ježíšův oděv (chitón) byl podle Janova evangelia utkán jako jeden kus beze švů. Církevní otcové jej pokládali za symbol jednoty církve. O pravosti relikvii, které jsou nazývaný Ježíšovým oděvem, probíhala a stále probíhá vědecká diskuze. Katoličtí i pravoslavní teologové se shodují v tom, že úcta k těmto relikviím není odvislá od jejich pravosti, protože úcta neplatí věci, ale za symbolem stojícímu Kristu.

Anglie: Anglikánská církev prodává biskupské paláce

Londýn (KAP) Anglikánské biskupské paláce v hodnotě až ke třem milionům euro se co nejdříve ocitnou na anglickém trhu s nemovitostmi. Kvůli akutní potřebě peněz chce anglikánská církev prodat celkem 44 residencí. Skvostným kouskem mezi nimi je aucklandský zámek s 90 místnostmi, který je již po 900 let sídlem durhamského biskupa. Celková hodnota biskupských sídel se odhaduje na 65 milionů euro. Třináct z nich je památkově chráněno, devět je registrováno jako zámky. K nim např. patří vodní zámek biskupa z Carlistu, který byl zbudován v 13. stol. Podle přání církevní finanční komise by se o každé residenci mělo rozhodnout, když příslušný biskup dosáhne 62 let.

Katolická sociální nauka: nová kniha v češtině

Brněnské nakladatelství CDK společně s pražským nakladatelstvím Vyšehrad v lednu vydalo sborník Katolická sociální nauka a současná věda. Editoři Petr Fiala, Jiří Hanuš a Jan Vybíral se snaží o konfrontaci současné podoby „katolické sociální nauky“, jak ji zachycují především encykliky Jana Pavla II., s nynějším stavem sociálních věd. Je to počin o to důležitější, že česká literatura k tomuto tématu je zatím dosti skrovná.

JaS