173 - červen 2006

 Řehoř Veliký

Řehoř se narodil kolem roku 540 ve starobylé římské senátorské rodině. V Římě získal důkladné vzdělání a v letech 572-573 zastával úřad městského prefekta, hlavního civilního úředníka města, který měl na starosti finance, veřejnou bezpečnost, zásobování a stavební práce.

Po smrti otce opustil světskou dráhu, na pozemcích na Sicílii založil šest klášterů, zděděný dům v Římě přeměnil na klášter sv. Ondřeje a sám se stal jedním z mnichů.

Nebylo mu však dopřáno klidu v klášteře. Papež Pelagius II. (579-590) jej vysvětil na jáhna a vyslal do Konstantinopole jako svého vyslance (apokrisiários) u císařského dvora. Od roku 585 se nachází opět v Římě.

V roce 589 byl Řím zpustošen povodní, po níž vypukla epidemie, která usmrtila také papeže Pelagia. V těžké době si římský lid zvolil za svého nového biskupa jáhna Řehoře. Ten odmítl úřad převzít a v dopise císaře žádal, aby jeho volbu nepotvrzoval. Posel s listem byl však chycen a k císaři byl poslán list, který oznamoval výsledek volby. Po potvrzení volby se ukryl, ale byl po několika dnech vypátrán a přivlečen do baziliky, kde přijal biskupské svěcení a ujal se úřadu.

Ve svém úřadě zužitkoval dobré organizační schopnosti a uspořádal správu rozsáhlých papežských statků. Z jejich výnosů podporoval chudé. Výnosů z papežských statků využil také k zaplacení vysokého výkupného Langobardům, kteří díky tomu upustili od obléhání Říma.

Z politické činnosti stojí za zmínku diplomatické jednání, kterým dosáhl smíru mezi Langobardy a byzantským exarchou v Ravenně. Navázal kontakty s některými evropskými říšemi, např. s vizigótským králem, který se roku 587 zřekl arianismu a přestoupil na katolickou víru. V roce 496 vyslal převora kláštera sv. Ondřeje Augustina spolu se čtyřiceti mnichy na misii do Anglie.

Řehoř patřil k plodným spisovatelům. Sepsal čtyři knihy o pastýřské správě, v nichž si za vzor pro duchovní úřad v církvi bere autoritu opata v Benediktově řeholi. Zachoval se výklad biblické knihy Job s názvem Moralia, čtyřicet homilií na evangelia a množství dopisů. Ve čtyřech knihách dialogů shrnul příběhy o životě a zázracích poustevníků, žijících v Itálii, včetně Benedikta z Nursie.

Martin Vaňáč