Jan Konzal

(2013)

Iluze o praxi soužití

Iluze o roli lásky

Zamilovanost

1 Kr 19, 1-15a; Ž 42; Ga 3, 23-29; L 8, 26-39

(2010)

Mk 9, 38-41

Nechodili s námi; důvěra a tolerance

(2016)

Sk 16, 9-15; Ž 67; Zj 21, 10.22 - 22,5; J 14, 23-29

Sir 39, 8-14; Mt 16, 13-19

(1992)

Prostírat stůl slova božího

Představa, že budou doopravdy kázat před shromážděnými věřícími je pro některé zlou můrou, pro jiné je zase dávno vytouženým snem. Obě tyto krajnosti jsou naivní a plodí je povolání nezralé. Jáhen je Kristem i církví pověřen, aby se spolupodílel při prostírání stolu slova božího. Ne méně, ne více.

Sk 12, 24-13, 5a; J 12, 44-50

Rodí se Janové (Miláček a Nepomucký)

Je to vskutku "dobrá zpráva": Pán si vybírá pro službu. Povolává i vyvoluje. Ale jak jsme dnes slyšeli, ten jediný, kterému byl dán veškerý soud nad celým stvořením, ten prohlašuje, že nepřišel soudit, právě naopak. A tak má každý z nás odsouzení zcela ve své moci - máme je každý jen ve své hrsti.

Sk 4, 1-12; J 21, 1-14

Naděje chronicky neúspěšných (1989)

Jak zapadne dnešní čtení do našich osobních letošních velikonoc? Má pravdu Písmo, když tvrdí, že všechno, co bylo napsáno, může posloužit našemu poučení?

Sk 3, 1-10; L 24, 13-35;

Majetek, nebo čisté srdce; role církve (1993)

My křesťané čteme už dva tisíce let tyto texty a dodnes si leckterý představený ještě nevšiml, že Petr, ta skála církve, nemá ani zlato, ani stříbro, zato je plný milosti a moci boží. Dokonce nemá ani ten šesták, který by ubožákovi dal jako almužnu. Petr říká: Co mám, to ti dám. Neměl ani vindru, přesto obdarovaný věru nepřišel zkrátka.

Sk 2, 36-41; J 20, 11-18

Lidová zbožnost a smysl pro budoucnost

Není nic divného, že nerozumíme velikonocům ani my dnes; i proto má smysl je slavit každoročně znovu a znovu.