Jan Konzal

Blahoslavení jako sůl země a světlo na svícnu

1 K 1, 18-31; Mt 5, 1-12

(Rotunda sv. Máří Magdalény Praha 30. 1. 2005)

Povolaný je vyvolen a ospravedlněn

Iz 8, 23b-9, 3; Mt 4, 12-23

Povolání Bohem potvrzené; co je a co není svátost (1993)

Sk 10, 34-38; Mt 3, 13-17

Příběh dnešního evangelia není na prvý poslech zrovna průhledný. Už jej posloucháme ušima těch, kteří jsou po generace křtěni jako děti. A tak mnohému unikne, čeho se tu dnes smí stát svědkem: pomazání Nazaretského Ježíše na Krista. Ježíš je označen Duchem svatým na svědectví, že opravdu dozrál. Jeho dosud vnitřní úvahy uzrávají v rozhodnutí, přecházejí v činy.

Mesiáš v těle, lidské chyby a dokonalost

1 J 3, 22-4,6;   Mt 4, 11-17.23-25

Zjevení nejen zviditelňuje a motivuje, ale plodí činy (2004)

RCL Iz 60, 1-6; Ef 3, 1-12; Mt 2, 1-12

Slavíme, že se neviditelný Pán zjevuje. Stává se zjevným. Opravdu se to děje? A o jakou zjevnost jde?

Neviditelný se zjevuje (1994)

Mt 2, 1-12

Písmo nám dnes nabízí dobrý test: tušíme, Jak vlastně vstupuje Bůh do individuálních "dějin člověka"? Jak jsme se setkali s ním my, moje já a jeho ty? Zná mne právě v té hliněné nádobě, jak říká svatý Pavel? Jak se zjevuje člověku pravda? Jak Bůh?

Beránek, novozákonní spravedlnost a ospravedlnění božím dětstvím (1994)

1J 2, 29-3, 6; J 1, 29-34

Je to provokující čtení; kdo mu pozorně naslouchá, musí dřív nebo později měnit svůj pojem spravedlnosti. Je tu řeč o tom, jak se děje spravedlnost na světě poté, co do něho vstoupil Bůh.

2002

Iz 9, 2-7; Sk 13,16-25; L 2, 1-14

Tentokrát jsem se pokoušel reflektovat prazvláštní detail, který mi v souvislostí s vánocemi až do letošních vánoc docela úspěšně unikal. Je to kontrast zprávy jednoho a téhož autora – Lukáše – o příběhu Jana řečeného Křtitel a Ježíše řečeného Kristus. Myslím, že Lukáš je porovnat chtěl, proto příběhy jejich vstupu do světa plné symbolických významů řadí bezprostředně po sobě.

Vánoce dospělých, znamení

Iz 7, 10-14; L 1, 26-38

Právě jsme slyšeli opravdu vánoční slovo. Nic o jesličkách, přesto jsou zde celé vánoce. Křesťanské vánoce jsou totiž svátky dospělých.

Věřte znamení času

Iz 7, 10-14; Mt 1, 18-24

Říkáme si, že přece jen svého Pána očekáváme. Prý se těšíme, až přijde. Těšíme se opravdu? Není to spíš podobné uhýbání nebo i útěk před milostí, jaký volil Achaz?