Jan Konzal

Jk 4, 1-10; Mk 9, 29-36

Místo poslední a boj o moc (1992)

My katolíci rádi používáme myšlenek z listu Jakubova. Přesto mu málokdo důvěřuje jako božímu slovu, tedy natolik, že by mu věřil přece jen víc než různým směrnicím moralistů, dogmatiků, kazatelů, machiavelistů. A tak se stává nezřídka, že by bylo namístě aplikovat varování dnešního úryvku na vnitrocírkevní poměry.

MR: Jk 1, 19-27; Mk 8, 22-26;

Zbožnost bez užitku a dokonalost (1992)

MR: L 6, 27-38

Nová evangelizace, anebo živoucí dobrá zpráva (1998)

RLC: Jr 17, 5-10; 1 K 15, 12-20; L 6, 17-26

Jak dostát odpovědně roli proroka, pastýře a kněze (2004)

Prorok nás varuje, abychom nespoléhali na člověka. Ne že by člověk neuměl nebo nechtěl mít rád tak, že ho to třeba stojí i život. To proto, že pro budoucnost člověka je důležitější umět dospěle, tedy moudře spoléhat na Hospodina.

RCL: Iz 6, 1-8.(9-13); Ž 138; 1K 15, 1-11; L 5, 1-11

(2016)

Zj 2, 8-11; J 15, 18-21

Věrnost; kritérium pravdy utrpení v ovoci (1993)

Úryvek z Apokalypsy zvěstuje pronásledování. Někdy je velice obtížné člověku přijmout, že právě pronásledování a útisk může mít co společného s boží slávou, s poctou božího jména. A přece v tom je jeden ze zkušebních kamenů naší víry; kámen nikoli jediný a nikoli nejvýznamnější, přesto výmluvný.

Poznal jsem Jana jako ordináře skryté církve až začátkem devadesátých let. A mohu dosvědčit, že až do smrti byl trpělivým pontifexem – tedy stavitelem mostů – mezi strukturami církve skryté a církve etablované. Nás povzbuzoval pokračovat v práci, pro kterou jsme byli do skryté církve povoláni, sám pracoval v pastoraci farní jako výpomocný kněz. Mnoho kolegiálního respektu si doma v československém episkopátu bohužel neužil.