V rámci zářijového soustředění studentů pořádaného Institutem ekumenických studií v Praze pro posluchače bakalářského studijního programu Evangelické teologické fakulty UK „Teologie křesťanských tradic“ zařazujeme každodenní ranní a večerní modlitby připravované studenty. Kromě toho v neděli slavíme eucharistii/večeři Páně a některé další liturgie/paraliturgie. Jednou z nich je v pátek před koncem kurzu slavená alternativně buď křížová cesta nebo sedm posledních slov na kříži.
Tento název mne napadl při čtení textu: Národní syntéza Synody o synodalitě - Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání.1 Název, který použil pro svou stať Louis Evely,2 vychází ze synoptických evangelií: Nikdo nelije nové víno do starých měchů.
Konání ve prospěch všeho lidu, či konání všeho lidu?
Řecký pojem leitúrgia, předtím, než jej začali používat křesťané pro označení bohoslužby, znamenal „konání ve prospěch všeho lidu“. Pavel (srv. Ř 3,16) tak např. označil vládce, kteří vybírají daně – jsou leitúrgoi - „těmi, kdo konají veřejnou službu“. Sám sebe označil za „liturga“ Krista Ježíše mezi pohany (srv. Ř 15,16), když jim káže evangelium. I péči o organizaci sbírky pro chudé Jeruzalémské křesťany nazývá „liturgií“ (srv. 2 K 9,12).
Od září loňského roku jsme ve Společné cestě začali jednou měsíčně slavit liturgie určené pro děti. Návrh tyto liturgie zařadit podal Jan Konzal v situaci, kdy jsme řešili, jak dál postupovat při katechezi dětí. Po půl roce (celkem šest slavení) je možné se podělit o první zkušenosti.
Nedávno jsem zažil slavení večeře Páně v ČCE, kde bylo před zahájením (nedbalostí) připraveno málo „živlů“ - chleba a vína. Předsedající to řešil tak, že poté co přednesl eucharistickou modlitbu, odběhl do zákulisí a přinesl lahev vína, kterou doplnil konvici. Během přijímání kostelnice dále konvici doplňovala z další lahve. Ze zákulisí přinesla i další tác s nakrájenými částkami chleba. Kladu si otázku, co je příčinou takového jednání, které sami evangelíci považují za nepřijatelné - jeden mi je označil za křupanství, jiný za zwinglianství…
Jan Konzal se narodil v Třebonicích (dnes součást Zbuzan). Pokřtěn byl doma 12. 5. 1935. Rodiče měli šest dětí, Jan byl pátým z nich. Poměrně v útlém věku se stal ministrantem na Svaté Hoře v Příbrami, kam odešel za svými staršími bratry, kteří zde již byli v redemptoristickém juvenátu. Zde, během poslední zimy války, jako devítiletý vážně onemocněl.
Poslední komentáře