Při večeří na rozloučenou vzal Ježíš chléb, vzdal díky, lámal a dával. Podobně činil s kalichem. Tomu v obnovených liturgiích napříč denominacemi odpovídají části eucharistického bloku: příprava darů, eucharistická modlitba, lámání chleba a přijímání. Symbolika jezení z jednoho chleba a pití z jednoho kalicha je pro eucharistickou slavnost konstitutivní.
Ve dnech 18.-19.6. se v Českém Brodě konalo setkání evangelické liturgické iniciativy Coena s tématem Večeře Páně – aktuální otázky. Byly diskutovány texty Jana Štefana a Daniela Kvasničky, které jsme otiskly v minulém čísle. Karel Šimr přednesl stať, jejíž písemnou verzi přinášíme v tomto číle. Diskutován byl i příspěvek Jana Kupky, který v tomto čísle přetiskujeme.
Je potěšitelné, že i mezi českými protestantskými církvemi roste zájem o časté slavení večeře Páně a že mnozí tvůrčím způsobem hledají, jak to uskutečnit v dnešních složitých podmínkách.
O velikonočním Triduu utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, coby centrální události liturgického roku, jsme v Getsemanech pojednávali vícekrát. Jak o jeho původu1, tak současné západní praxi2. Dosud jsme se však nevěnovali Triduu pravoslavnému.
Doba velikonoční, navazující na velikonoční Triduum a trvající do Letnic, umožňuje hlubší oslavu svátků křtu – Velikonoc. V římské církvi se tato doba kryje s posledním obdobím katechumenátu tzv. mystagogií (doslova „uváděním do tajemství“). V tomto období jsou již novokřtěnci nejen plně začleněni do křesťanské liturgie (vč. přinášení darů, aktivní účastí na přímluvách, přijímání), ale je jim věnována zvláštní pozornost. Členové křesťanské obce např. zvou novokřtěnce domů na návštěvy, aby prohloubili své vztahy.
O Velikonocích ve staré církvi vrcholily události dvou, do jisté míry navzájem podobných institutů, totiž katechumenátu (přípravy na křest) a kajícího řádu kanonického pokání. Hlavní náplní Velikonoc bylo znovupřijetí kajícníků do svátostného společenství církve a byl (a v římské církvi znovu je) křest. Oslava Kristova zmrtvýchvstání je náplní každé neděle. Neplatí tedy, ačkoli to od nějakých kazatelů stále slýcháme, že každá neděle jsou jakési malé Velikonoce. Velikonoce jsou spíše jakousi maxinedělí.
Při práci na vydání sbírky eulogií podle Book of Common Worship (BCW) Presbyreriánské církve USA z r. 2018 mne zaujalo uspořádání velikonočního Tridua. Oproti průlomovému vydání z r. 1993 je doplněno vysvětlujícími úvody a dalšími liturgickými texty. S ohledem na blížící se Velikonoce jsem se rozhodl pro samostatné vydání. Eulogie jsem doplnil i dalšími texty, aby vniklý sešit byl dostatečným vodítkem při slavení Tridua.
V římské liturgii neděle postní doby byly a jsou významným místem slavení jednotlivých obřadů bezprostřední přípravy na křest. Během první neděle v postu dochází k přijetí katechumenů mezi čekatele křtu. Součástí třetí, čtvrté a páté neděle jsou skrutinia – soubor přípravných obřadů ke křtu a jeho obnově. O těchto nedělích se čtou (v roce A, ale mohou se číst i ve zbylých letech) pro křest klíčové texty evangelia podle Jana.
Poslední komentáře