Nevím přesně, kdy jsem se s Bennem Benešem seznámil. Muselo to být někdy v r. 1974, nebo v prvních měsících r. 1975. Salesiánský kněz Václav Komárek byl od ledna 1974 zbaven státního souhlasu. Skupiny, které se kolem něj vytvořily, přešly do „podzemí“. Salesiáni měli široce rozvinutou síť paralelní existence církve, a Benno v tom hrál zásadní roli. Byl vikářem tajného provinciála Františka Míši – „Domina“. Bylo mu 37 let, pracoval jako chemik ve Výzkumném ústavu paliv a veškerý ostatní čas věnoval církvi.
Na rozdíl od autora předchozího článku, který v Číně žije a má do problematiky vztahu Číny a Vatikánu hluboký vhled, jsem naprostý amatér, který informace o Číně sbírá pouze zprostředkovaně, z tisku, od lidí, kteří tam byli a o situaci tamních křesťanů se zajímali. Přesto ve mně (předběžná?, dosud nezveřejněná) dohoda mezi Vatikánem a Čínou vyvolává rozpaky.
Václav Konzal se narodil jako čtvrté dítě ze šesti sourozenců ve věřící, angažované katolické rodině. Neměl pocit, že je rodina „bigotní“. Doma zakoušel svobodu – když splnil své úkoly (např. mytí nádobí, úklid místností, krmení králíků), měl dost volna. Ve škole neměl problémy, byl nadprůměrným žákem.
Při večeří na rozloučenou vzal Ježíš chléb, vzdal díky, lámal a dával. Podobně činil s kalichem. Tomu v obnovených liturgiích napříč denominacemi odpovídají části eucharistického bloku: příprava darů, eucharistická modlitba, lámání chleba a přijímání. Symbolika jezení z jednoho chleba a pití z jednoho kalicha je pro eucharistickou slavnost konstitutivní.
Ve dnech 18.-19.6. se v Českém Brodě konalo setkání evangelické liturgické iniciativy Coena s tématem Večeře Páně – aktuální otázky. Byly diskutovány texty Jana Štefana a Daniela Kvasničky, které jsme otiskly v minulém čísle. Karel Šimr přednesl stať, jejíž písemnou verzi přinášíme v tomto číle. Diskutován byl i příspěvek Jana Kupky, který v tomto čísle přetiskujeme.
Je potěšitelné, že i mezi českými protestantskými církvemi roste zájem o časté slavení večeře Páně a že mnozí tvůrčím způsobem hledají, jak to uskutečnit v dnešních složitých podmínkách.
O velikonočním Triduu utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, coby centrální události liturgického roku, jsme v Getsemanech pojednávali vícekrát. Jak o jeho původu1, tak současné západní praxi2. Dosud jsme se však nevěnovali Triduu pravoslavnému.
Poslední komentáře