Na rozdíl od autora předchozího článku, který v Číně žije a má do problematiky vztahu Číny a Vatikánu hluboký vhled, jsem naprostý amatér, který informace o Číně sbírá pouze zprostředkovaně, z tisku, od lidí, kteří tam byli a o situaci tamních křesťanů se zajímali. Přesto ve mně (předběžná?, dosud nezveřejněná) dohoda mezi Vatikánem a Čínou vyvolává rozpaky.
Václav Konzal se narodil jako čtvrté dítě ze šesti sourozenců ve věřící, angažované katolické rodině. Neměl pocit, že je rodina „bigotní“. Doma zakoušel svobodu – když splnil své úkoly (např. mytí nádobí, úklid místností, krmení králíků), měl dost volna. Ve škole neměl problémy, byl nadprůměrným žákem.
Při večeří na rozloučenou vzal Ježíš chléb, vzdal díky, lámal a dával. Podobně činil s kalichem. Tomu v obnovených liturgiích napříč denominacemi odpovídají části eucharistického bloku: příprava darů, eucharistická modlitba, lámání chleba a přijímání. Symbolika jezení z jednoho chleba a pití z jednoho kalicha je pro eucharistickou slavnost konstitutivní.
Ve dnech 18.-19.6. se v Českém Brodě konalo setkání evangelické liturgické iniciativy Coena s tématem Večeře Páně – aktuální otázky. Byly diskutovány texty Jana Štefana a Daniela Kvasničky, které jsme otiskly v minulém čísle. Karel Šimr přednesl stať, jejíž písemnou verzi přinášíme v tomto číle. Diskutován byl i příspěvek Jana Kupky, který v tomto čísle přetiskujeme.
Je potěšitelné, že i mezi českými protestantskými církvemi roste zájem o časté slavení večeře Páně a že mnozí tvůrčím způsobem hledají, jak to uskutečnit v dnešních složitých podmínkách.
O velikonočním Triduu utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, coby centrální události liturgického roku, jsme v Getsemanech pojednávali vícekrát. Jak o jeho původu1, tak současné západní praxi2. Dosud jsme se však nevěnovali Triduu pravoslavnému.
Doba velikonoční, navazující na velikonoční Triduum a trvající do Letnic, umožňuje hlubší oslavu svátků křtu – Velikonoc. V římské církvi se tato doba kryje s posledním obdobím katechumenátu tzv. mystagogií (doslova „uváděním do tajemství“). V tomto období jsou již novokřtěnci nejen plně začleněni do křesťanské liturgie (vč. přinášení darů, aktivní účastí na přímluvách, přijímání), ale je jim věnována zvláštní pozornost. Členové křesťanské obce např. zvou novokřtěnce domů na návštěvy, aby prohloubili své vztahy.
Poslední komentáře