Pavel Hradilek

Od 2. století sestává nedělní a sváteční bohoslužba ze dvou částí: bohoslužby slova a bohoslužby eucharistické neboli večeře Páně. Svědčí o tom první apologie Justina mučedníka, datovaná do pol. 2. stol., v níž se navíc mluví o diakonii.

Výraz svátost (mystérion) se v Novém zákoně nevyskytuje s výjimkou Ef 5,32, kde je takto označen vztah Krista a církve a analogicky k tomu vztah muže a ženy v manželství. Církevní Otcové rozšiřují pojem mystérion na liturgické slavení, kterým je aktualizováno boží spásné dílo v Kristu. Tak Ignác z Antiochie v listu Magnesijským hovoří o „mystérion, skrze které jsme přijali víru“, a má tím na mysli křest. Mystérion není tedy jakousi záhadnou, tajemnou, neproniknutelnou naukou, ale božím činem směřujícím ke spáse člověka.

Troufám si říci, s jistou nadsázkou, že my katolíci žádné „proměňování“ při eucharistické liturgii nemáme. Část, která se tak před II. vatikánským koncilem nazývala, se dnes oficiálně (podle Všeobecného úvodu k Římskému misálu) jmenuje „Slova ustanovení a proměnění“. Problém je v tom, že části křesťanstva situovaly okamžik „proměny“ různě: Západ do slov ustanovení (která jsou s jistými odchylkami popsána v synoptických evangeliích a v 1 K), zatímco Východ, odkud křesťanství pochází, do epikleze (prosby k Duchu sv., aby proměnu učinil). Dnes již tak neuvažujeme.

Ve dnech 20.-24.3.2025 navštívil Prahu římsko-katolický kněz Vileci Basílio Vidal z diecéze Crato v Brazílii. Doprovázela jej a překládala slovenská řeholnice Alžběta Matúšová, která v Brazílii 15 let sloužila a momentálně postgraduálně studuje teologii u Jezuitů v Paříži. Byli hosty 59. víkendového semináře¹ pořádaného Institutem ekumenických studií, Jabokem a Ekumenickým institutem ETF s tématem „Církev v Brazílii v perspektivě teologie osvobození“.

Odpověď na tuto otázku představovala jeden z hlavních sporů mezi katolickou a reformační stranou. Dnes je spor vyřešen, nepředstavuje v ekuméně problém. Má smysl se jím ale zabývat, neboť někteří problém stále vidí, ať již z nevědomosti, nebo z katolického či protestantského fundamentalismu.

V prvotní církvi se modlitba k (zemřelým) svatým nevyskytuje, přesto že mučedníci byli ve velké úctě. Modlitba byla směřována k Bohu (Otci) skrze Syna. Protiariánství ve 4. stol. dalo silný důraz na božství Kristovo. Jeho lidství bylo potlačeno, přestal být vnímán jako prostředník mezi Bohem a lidmi. Objevují se modlitby směřující přímo ke Kristu. Chybějící prostřednickou roli začala, díky ustanovením Efezského sněmu v r. 431, postupně přebírat Maria. Později se přidali i další světci. Ale až v 7. stol., máme doloženo, že do tzv.

Poté, co vyšlo najevo, že důvodem zrušení částečného kaplanského úvazku Marka Orko Váchy v akademické farnosti je bohoslužba, které v Břevnově předsedal, mne požádala jedna studentka (a ministrantka v akademické farnosti), abych posoudil, co mohlo na liturgii arcibiskupství vadit. „Nedostatky“ břevnovské liturgie liturgie jsou zřejmě jen zástupný důvod pro odvolání. Marek Orko Vácha je Hospodinem obdarovaný, pastoračně úspěšný, odborně i pedagogicky zdatný a navíc přirozeně a bez skrupulí spolupracující s (i mediálně známými) laiky obou pohlaví.

Otevíráme nový seriál věnovaný problematickým tématům v ekuméně. Vychází z otázek, které dostávám zejména od studentů bakalářského studia TKT na ETF UK. Seriál je plánován asi na rok. Pokud máte nějaké podněty k dalším tématům, sdělte mi je mailem: hradilek@etf.cuni.cz

Nemáme mnoho liturgologických pramenů pocházejících z Říma prvních křesťanských století. Kromě Apologií Justina Mučedníka (pol. 2. stol.) byl považován za spis vzniklý v Římě Apoštolská tradice. Byl přisuzován římskému biskupovi Hippolytovi (3. stol.). Vznikal však ve 3.-5. stol. v Sýrii. O dopisu římského biskupa Inocence I. biskupu Decentiovi do Gubbia s jistotou víme, že v Římě vznikl a známe i přesné datum odeslání 19. března 416. Dopis je odpovědí na otázky, které předtím poslal Decentius do Říma. Otázky se však nezachovaly, pouze odpovědi.

V pondělí mi přišlo parte. Poslal jej dlouhodobý čtenář a přispěvatel Getseman. Zemřela mu žena. Po dlouhé nemoci, doma, v péči Cesty domů. Pohřeb bude v pátek, v centru Prahy. Hned jsem se rozhodl, že se pohřbu zúčastním. Na pohřby chodíme kvůli živým a jsem novopečenému vdovci velmi zavázán. Nejen za podporu Getseman. Když jsme stavěli před 45 lety dvojdomek, můj spolustavebník se těžce zranil (na motocyklu se střetl s nákladním autem…). Ten, kterému teď zemřela žena, mi několik měsíců, sobotu co sobotu na stavbě nezištně pomáhal.