Již 47. konference známé ekumenické organizace IEF (International Ecumenical Fellowship) se konala ve dnech 23.-29. července v rumunském městě Cluj-Napoca, a to již po druhé – poprvé to bylo v roce 2009. Tentokrát nesla motto: “Zápasy v nás a mezi námi“ (The struggle within us and between us). Konference se konala v prostorách pravoslavné teologické fakulty. Sešlo se okolo 100 účastníků z různých zemí Evropy, jeden účastník z Kolumbie, jeden z Mexika a dva z Keni. Radostné bylo, že ve skupinách z Polska, Francie a Německa bylo i dost mladších účastníků, určitě více než v posledních letech. Za český region se zúčastnili Filip Outrata, Peter Stephens, Lída Krčová, Veronika Handová a Ivana Macháčková (manželé Plotění bohužel onemocněli). Už na první pohled byl program méně bohatý než na minulých konferencích, zejména ve srovnání s poslední konferencí v Liverpoolu před 2 roky. Konference byla uvedena přednáškou Rev. Prof. Adriana Podaru, místního teologa a filosofa: „The outside war and the Inside War“ (Vnější a vnitřní válka) – ve shodě s hlavním tématem konference. Hovořil o původní harmonii a prvním hříchu a o důležitosti a nutnosti vnější autority a stanoveného řádu a postavě „ideálního“ vůdce. Hodně se odvolával na dílo sv. Sofronije Sacharova a sv. Augustina. Věnoval se také otázce spravedlivé války u sv. Ambrože a sv. Augustina – ale nezdálo se mi, že by tento koncept – byť od dvou tak slavných teologů – byl dnes udržitelný.
Bohoslužby byly slaveny pouze tři. Jako první byly pravoslavné nešpory v překrásné univerzitní kapli (s individuálním požehnáním pro každého, kdo si ho přál a s nabídkou požehnaného chleba, i ve variantě chleba namočeného ve víně). Druhá bohoslužbou byla v jedné z reformačních církví – byla to bohoslužba eucharistická – bohužel víno bylo v kalíšcích - a byla sloužena v němčině. V neděli pak byla bohoslužba římskokatolická – původně měla být v katedrále a v maďarštině, ale nakonec se konala v piaristickém kostele bez účasti místního kněze a role předsedajícího i dalších služebníků se ujali polští a někteří další účastníci - kněží. A za jazyk byla zvolena angličtina. Smutné bylo, že místní biskup nedal povolení pro intercommunio a tak k eucharistii byli zváni jen katolíci.
Jedno celé odpoledne bylo věnováno návštěvě místních farností: reformované, luterské, římskokatolické a starokatolické. V každé z nich byl někdo z místních služebníků a podal o dané církvi celkem dobrý obraz. Na dotaz, kolik lidí chodívá v neděli na bohoslužby byla prezentovaná dost vysoká čísla (stovky). Zajímavé je, že tady přežívá ještě transsylvánská mnohonárodovost a mnohojazyčnost- většina reformovaných i dalších bohoslužeb je sloužena v němčině či maďarštině, jen malá část v rumunštině. Z toho jasně plyne, že většina rumunsky hovořícího obyvatelstva jsou pravoslavní. Zajímavou praxi představil luterský pastor – vzhledem k tomu, že většina rodin, zvláště mladých, jezdí na víkend mimo město, je hlavní nedělní bohoslužba večer a během týdne jsou různé akce i bohoslužby. Na dotazy jak funguje ekumena odpovídali, že dobře, ale žádné konkrétnější údaje neudávali. Nabyla jsem dojmu, že snad funguje dobře mezi zmíněnými církvemi, ale asi moc ne mezi nimi a církví pravoslavnou. Naši hostitelé a organizátoři konference jsou zřejmě světlou výjimkou – jsou opravdu otevření a vstřícní. Ve středu města nedaleko katolické katedrály nám naši hostitelé ukázali nový pravoslavný kostel s netypickou výzdobou. Celá výzdoba byla mozaika z drobných barevných kamínků a znázorňovala – jak je typické – různé výjevy a postavy z Bible (zejména Ježíše) a také obrazy různých svatých. Zajímavý byl naprosto netypický ikonostas, kde byly jen dvě větší ikony – Ježíše a Marie – vedle carských dveří a dvakrát dvanáct malých ikon apoštolů a některých svatých v horní části ikonostasu – jinak je plocha bez ikon. Celá ta výzdoba je neuvěřitelně krásná a jejím autorem je Marko Rupnik.
Jeden půlden byl věnován „workshopům“, Výběr nebyl příliš bohatý: hudba, ikonografie (s tvorbou vlastních malých mozaik), pravoslavná spiritualita, spiritualita „healing“, rumunské lidové a náboženské tradice. Byla jsem na obou těch spiritualitách a obě byly velmi zajímavé.
Jeden den byl věnován exkurzi. Její první část se odehrála v městě Gherla, kde jsme navštívili dva reformované kostely a vyslechli historii celé oblasti i místních církví. Toto zajímavé malé město bylo založeno Arménci, kteří nějakou dobu žili v Transsylvánii a získali povolení založit si město. Ale toto etnikum nakonec z té oblasti téměř vymizelo. Poté jsme navštívili malý, ale důstojný a působivý památník obětí komunismu. Byly tam fotografie nebo podobizny různých „disidentů“, kteří byli odsouzeni vlastně za nic (často tam byly i soudní protokoly) a většina z nich pak zahynula. Vedle památníku je malý hřbitov s mnoha kříži, ale vlastně symbolickými, protože se nepodařilo zjistit, kde jsou ti, co zahynuli, pohřbeni a zda vůbec.
Poté jsme navštívili velký klášter ve Fizesu Gherlii, kde je uchovávána stará zázračná ikona Panny Marie, ke které se jezdí modlit lidé z širokého okolí. Ve středu kláštera je uchován starý malý dřevěný klášterní kostelík, ve kterém je mimo další vzácné ikony Matky Boží několik starých ikon psaných na skle. Tento způsob v klášteře dnes obnovují a některé ikony píší na skle. Na cestě zpět jsme se zastavili v jedné chráněné krajinné oblasti, kde je vzácné společenství rostlin na hodně vlhkém podloží – to území se nazývá Delta – zřejmě bylo dříve zatopené.
Jako vždy zlatým hřebem programu byl mezinárodní večer. My jsme představili krále Jiřího z Poděbrad s jeho mírovými iniciativami a předváděli jsme, jaké různé bojové zvyky mají různé národy a publikum muselo hádat, o kterou zem se jedná.
Nešťastné bylo bohužel zakončení konference. V knížečce, kterou jsme dostali, byla uvedena závěrečná bohoslužba – se čteními, modlitbami a požehnáním na závěr. Místo toho vystoupila mladá německá studentka, která studuje na Pravoslavné fakultě v Cluji a její otec je hudební skladatel a složil několik duchovních písní. A ta dívka je v doprovodu otce zpívala, většinou sama, protože je nikdo neznal. Některé z nich byly sice modlitbami, ale bez účasti lidu. Žádný biblický text a na závěr ta dívka řekla Bůh vám žehnej – prostě „one-woman-show“... Tento závěr rozzlobil mnoho účastníků natolik, že to šli organizátorům sdělit a ti z toho byli dost smutní. Ale nutno říci, že na své poměry dělali, co mohli a byli nesmírně vstřícní. Atmosféra celého setkání byla velmi přátelská, s radostí jsme se setkali s mnoha dlouholetými přáteli.
Na schůzi výboru nepadlo rozhodnutí, kdy bude další kongres. Francie nabízí kongres na rok 2027, možná ve spolupráci se Španělskem. Mluvilo se o několika možných minikonferencích – příští rok bude výročí kongresu v Nicee, také zazněla úvaha o nějaké společné pouti, ale zatím nic konkrétního. Ale vrátili jsme se s nadějí, že IEF bude existovat i nadále.
Poslední komentáře