Jste zde

Ivana Macháčková

Základy křesťanské meditace v duchovních cvičeních sv. Ignáce z Loyoly

Meditace bývá často považována za východní modlitební techniku, ale provází křesťanství od samého jeho počátku. Křesťanská meditace je plně soustředěna na osobu Ježíše Krista. Laurence Freeman říká, že „meditace je modlitbou srdce, která nás v Duchu svatém spojuje s lidským vědomím Ježíše Krista".1 Nejpropracovanější systém meditace - duchovní cvičení (exercicie) - pochází od sv. Ignáce.

Boží a lidská nekonečnost – srovnání Origena a Řehoře z Nyssy

1. Úvod

Boží a lidská nekonečnost či Boží nekonečnost a naše nekonečná cesta k Bohu - věčné téma, o kterém přemýšlelo, meditovalo a psalo mnoho teologů a filosofů od starověku podnes a nad kterým se zamýšlí i každý věřící člověk. V křesťanství je jistě základem těchto úvah Písmo svaté.

Bude katolická církev rehabilitovat Husa?

6. července 1415 vzplála v Kostnici hranice, na které skončil svůj pozemský život český kněz a reformátor Mistr Jan Hus. Ale smrtí jeho vliv na český národ (i evropské dějiny) nekončí - spíše naopak. Brzy po Husově upálení - 2. září 1415 - sepsali čeští a moravští šlechtici stížný list kostnickému koncilu a na čáslavském sněmu v roce 1421 čeští katolíci spolu s věřícími podobojí prohlásili krále Zikmunda za nehodného české koruny.

Rehabilitace Trojice u Jürgena Moltmanna

1. Úvod

Boží Trojice, trojjediný Bůh - nejhlubší tajemství křesťanské víry a nauky. Tajemství nepopsatelné, neuchopitelné, nevyslovitelné. Přesto je nutné o něm mluvit a s vědomím toho, že naše slova jsou nedostatečná, se jej snažit popsat, porozumět, přiblížit. Nauka o Trojici  byla formulována ve 3. a 4. stol.

Věda a víra

Většinou panuje shoda, že mezi přírodními vědami a teologií by neměla panovat ani lhostejnost, ani boj protikladů, ani jednota. Přijatelné jsou varianty nezávislost a dialog. Z těchto dvou je mi blíže dialog.

Svátostná povaha světa a člověka v teologii Alexandera Schmemanna

Alexander Schmemann (1921-1983) je jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Narodil se v rodině ruských emigrantů a mládí strávil ve Francii, kde také vystudoval na semináři sv. Sergeje v Paříži. V roce 1946 byl vysvěcen na kněze a v dalších letech učil v semináři sv. Sergeje církevní dějiny. V r. 1951 odjel na pozvání do New Yorku do semináře sv. Vladimíra, kde pak působil až do konce svého života, od r. 1962 jako jeho děkan. Ze začátku byl aktivním představitelem pravoslaví v ekumenickém hnutí a nadšeně vítal liturgickou obnovu na Západě. V pozdějších letech se však k ekumenickým snahám vyjadřoval velmi kriticky. Je autorem rozsáhlého díla, zdůrazňujícího zejména význam liturgie jako centra a základu křesťanského života i jako zdroje teologie. Schmemann volá po obnově původní liturgické tradice, odmítá ji přizpůsobovat "modernímu" člověku.1 Jeho liturgická teologie vychází především z východní patristiky a je shrnuta v knize Liturgie a život,2 a zejména pak v jeho poslední knize Eucharistie.3 Z dalšího díla jsou nejznámější knihy Za život světa a Svět jako svátost. Jejich hlavním tématem je pojetí světa jako "první svátosti".

Máme právo na náhradní orgány?

Seminární práce z křesťanské etiky studentky 4. ročníku bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic ETF UK. Práce byla redakčně upravena a byly vynechány poznámky.

47. konference Mezinárodního ekumenického sdružení

Již 47. konference známé ekumenické organizace IEF (International Ecumenical Fellowship) se konala ve dnech 23.-29. července v rumunském městě Cluj-Napoca, a to již po druhé – poprvé to bylo v roce 2009. Tentokrát nesla motto: “Zápasy v nás a mezi námi“ (The struggle within us and between us). Konference se konala v prostorách pravoslavné teologické fakulty. Sešlo se okolo 100 účastníků z různých zemí Evropy, jeden účastník z Kolumbie, jeden z Mexika a dva z Keni. Radostné bylo, že ve skupinách z Polska, Francie a Německa bylo i dost mladších účastníků, určitě více než v posledních letech. Za český region se zúčastnili Filip Outrata, Peter Stephens, Lída Krčová, Veronika Handová a Ivana Macháčková (manželé Plotění bohužel onemocněli). Už na první pohled byl program méně bohatý než na minulých konferencích, zejména ve srovnání s poslední konferencí v Liverpoolu před 2 roky. Konference byla uvedena přednáškou Rev. Prof. Adriana Podaru, místního teologa a filosofa: „The outside war and the Inside War“ (Vnější a vnitřní válka) – ve shodě s hlavním tématem konference. Hovořil o původní harmonii a prvním hříchu a o důležitosti a nutnosti vnější autority a stanoveného řádu a postavě „ideálního“ vůdce. Hodně se odvolával na dílo sv. Sofronije Sacharova a sv. Augustina. Věnoval se také otázce spravedlivé války u sv. Ambrože a sv. Augustina – ale nezdálo se mi, že by tento koncept – byť od dvou tak slavných teologů – byl dnes udržitelný.

Bohoslužby byly slaveny pouze tři. Jako první byly pravoslavné nešpory v překrásné univerzitní kapli (s individuálním požehnáním pro každého, kdo si ho přál a s nabídkou požehnaného chleba, i ve variantě chleba namočeného ve víně). Druhá bohoslužbou byla v jedné z reformačních církví – byla to bohoslužba eucharistická – bohužel víno bylo v kalíšcích - a byla sloužena v němčině. V neděli pak byla bohoslužba římskokatolická – původně měla být v katedrále a v maďarštině, ale nakonec se konala v piaristickém kostele bez účasti místního kněze a role předsedajícího i dalších služebníků se ujali polští a někteří další účastníci - kněží. A za jazyk byla zvolena angličtina. Smutné bylo, že místní biskup nedal povolení pro intercommunio a tak k eucharistii byli zváni jen katolíci.

Jedno celé odpoledne bylo věnováno návštěvě místních farností: reformované, luterské, římskokatolické a starokatolické. V každé z nich byl někdo z místních služebníků a podal o dané církvi celkem dobrý obraz. Na dotaz, kolik lidí chodívá v neděli na bohoslužby byla prezentovaná dost vysoká čísla (stovky). Zajímavé je, že tady přežívá ještě transsylvánská mnohonárodovost a mnohojazyčnost- většina reformovaných i dalších bohoslužeb je sloužena v němčině či maďarštině, jen malá část v rumunštině. Z toho jasně plyne, že většina rumunsky hovořícího obyvatelstva jsou pravoslavní. Zajímavou praxi představil luterský pastor – vzhledem k tomu, že většina rodin, zvláště mladých, jezdí na víkend mimo město, je hlavní nedělní bohoslužba večer a během týdne jsou různé akce i bohoslužby. Na dotazy jak funguje ekumena odpovídali, že dobře, ale žádné konkrétnější údaje neudávali. Nabyla jsem dojmu, že snad funguje dobře mezi zmíněnými církvemi, ale asi moc ne mezi nimi a církví pravoslavnou. Naši hostitelé a organizátoři konference jsou zřejmě světlou výjimkou – jsou opravdu otevření a vstřícní. Ve středu města nedaleko katolické katedrály nám naši hostitelé ukázali nový pravoslavný kostel s netypickou výzdobou. Celá výzdoba byla mozaika z drobných barevných kamínků a znázorňovala – jak je typické – různé výjevy a postavy z Bible (zejména Ježíše) a také obrazy různých svatých. Zajímavý byl naprosto netypický ikonostas, kde byly jen dvě větší ikony – Ježíše a Marie – vedle carských dveří a dvakrát dvanáct malých ikon apoštolů a některých svatých v horní části ikonostasu – jinak je plocha bez ikon. Celá ta výzdoba je neuvěřitelně krásná a jejím autorem je Marko Rupnik.

Jeden půlden byl věnován „workshopům“, Výběr nebyl příliš bohatý: hudba, ikonografie (s tvorbou vlastních malých mozaik), pravoslavná spiritualita, spiritualita „healing“, rumunské lidové a náboženské tradice. Byla jsem na obou těch spiritualitách a obě byly velmi zajímavé.

Jeden den byl věnován exkurzi. Její první část se odehrála v městě Gherla, kde jsme navštívili dva reformované kostely a vyslechli historii celé oblasti i místních církví. Toto zajímavé malé město bylo založeno Arménci, kteří nějakou dobu žili v Transsylvánii a získali povolení založit si město. Ale toto etnikum nakonec z té oblasti téměř vymizelo. Poté jsme navštívili malý, ale důstojný a působivý památník obětí komunismu. Byly tam fotografie nebo podobizny různých „disidentů“, kteří byli odsouzeni vlastně za nic (často tam byly i soudní protokoly) a většina z nich pak zahynula. Vedle památníku je malý hřbitov s mnoha kříži, ale vlastně symbolickými, protože se nepodařilo zjistit, kde jsou ti, co zahynuli, pohřbeni a zda vůbec.

Poté jsme navštívili velký klášter ve Fizesu Gherlii, kde je uchovávána stará zázračná ikona Panny Marie, ke které se jezdí modlit lidé z širokého okolí. Ve středu kláštera je uchován starý malý dřevěný klášterní kostelík, ve kterém je mimo další vzácné ikony Matky Boží několik starých ikon psaných na skle. Tento způsob v klášteře dnes obnovují a některé ikony píší na skle. Na cestě zpět jsme se zastavili v jedné chráněné krajinné oblasti, kde je vzácné společenství rostlin na hodně vlhkém podloží – to území se nazývá Delta – zřejmě bylo dříve zatopené.

Jako vždy zlatým hřebem programu byl mezinárodní večer. My jsme představili krále Jiřího z Poděbrad s jeho mírovými iniciativami a předváděli jsme, jaké různé bojové zvyky mají různé národy a publikum muselo hádat, o kterou zem se jedná.

Nešťastné bylo bohužel zakončení konference. V knížečce, kterou jsme dostali, byla uvedena závěrečná bohoslužba – se čteními, modlitbami a požehnáním na závěr. Místo toho vystoupila mladá německá studentka, která studuje na Pravoslavné fakultě v Cluji a její otec je hudební skladatel a složil několik duchovních písní. A ta dívka je v doprovodu otce zpívala, většinou sama, protože je nikdo neznal. Některé z nich byly sice modlitbami, ale bez účasti lidu. Žádný biblický text a na závěr ta dívka řekla Bůh vám žehnej – prostě „one-woman-show“... Tento závěr rozzlobil mnoho účastníků natolik, že to šli organizátorům sdělit a ti z toho byli dost smutní. Ale nutno říci, že na své poměry dělali, co mohli a byli nesmírně vstřícní. Atmosféra celého setkání byla velmi přátelská, s radostí jsme se setkali s mnoha dlouholetými přáteli.

Na schůzi výboru nepadlo rozhodnutí, kdy bude další kongres. Francie nabízí kongres na rok 2027, možná ve spolupráci se Španělskem. Mluvilo se o několika možných minikonferencích – příští rok bude výročí kongresu v Nicee, také zazněla úvaha o nějaké společné pouti, ale zatím nic konkrétního. Ale vrátili jsme se s nadějí, že IEF bude existovat i nadále.

Mary´s Meals sytí denně více než 2 miliony dětí z 20 různých zemí

Mary´s Meals (Mariiny pokrmy) je humanitární mezinárodní hnutí, které dnes zajišťuje denně obědy ve školách pro více než 2 000 000 dětí v těch nejchudších zemích světa. Základním přesvědčením organizace Mary´s Meals, která slaví letos 20 let od svého vzniku, je, že každé dítě si zaslouží vzdělání a dostatek jídla. Toto hnutí usiluje o to, aby každé dítě v chudých oblastech světa dostalo jedno jídlo denně v místě svého vzdělávání.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Ivana Macháčková