Velikonoční vigilie v reformačních církvích

Dříve než Velikonoce byla v prvotní církvi (v 1. stol po Kr.) slavena jako svátek Kristova zmrtvýchvstání neděle. Slavení Velikonoc začínalo zřejmě u židokřesťanů, kteří chápali Krista jako nového paschálního beránka. Od 2. stol. jsou již křesťané slavili Velikonoce jako křestní svátek pravidelně, i když byly ještě dohady kolem určování jejich data. Oslava Kristovy smrti a zmrtvýchvstání však probíhala až do 4. stol. během jediné noci.

Již nejranější dokumenty ukazují, že po postu (v té době krátkém) následovalo noční shromáždění, které vrcholilo eucharistií. Ve 3. stol. popisuje slavení Velikonoc Tertullian: v pátek a sobotu přísný půst, pak celonoční vigilie s modlitbami, přímluvami a čtením z proroků a evangelia a zpívání žalmů, a to až do 3. hodiny v noci, kdy byl půst ukončen a následoval křest, eucharistie a agapé. Již v této době byla tato vigilie největší slavností v církvi. Ze 4. století pak již máme zprávy o slavení velikonočního Tridua. Triduum bylo pokládáno za nedílný celek, v němž každá část měla svůj smysl jen jako část celku. Ve 4. stol. začínaly cesty do Jeruzaléma a tamní liturgie či její prvky se pak šířily do dalších míst. Jeruzalémskou liturgii popsala podrobně Egerie (Putování Egeřino – v r. 384 prožila v Jeruzalémě Velikonoce^[1]). V sobotu byly slaveny pravidelné denní bohoslužby (témata: Kristus v hrobě, podmanění pekla), byl přísný půst a večer se slavila vigilie ve velkém kostele v Martyriu.^[2]Novokřtěnci šli po oblečení do Anastase^[3], kde se zpíval hymnus a biskup se za ně modlil; pak šli do velkého kostela, kde lid bděl a kde slavili eucharistii. Po propuštění šli ještě znovu do Anastase a i tam bylo znovu čteno evangelium o vzkříšení a znovu slavena oběť a poté byl lid propuštěn. Augustin mluví o velikonoční vigilii jako o matce všech svatých vigilií (Sermo219). V Apoštolské tradici byla tato vigilie preferovanou dobou pro křest. Zapalování velikonoční svíce a hymnus Phos Hilaron se ve vigilii objevují ve 4. století, o něco později pak velikonoční hymnus Exsultet. V neděli se slavila první eucharistie jako součást vigilie, druhá pak ještě v průběhu dne. Zapalování nového ohně se v liturgii zařazovalo pravidelně až od 12. století.^[4]

Ve středověku se vigilie přestala slavit a byla nahrazena mnoha lidovými zvyky a obřady (boží hroby apod.). K velké liturgické obnově a opětnému slavení velikonoční vigilie došlo až v r. 1951, kdy papež Pius XII. vydal 9. února dekret Dominicæ ressurectionis vigiliam – tento dekret vlastně zahájil liturgickou reformu, kterou však dokončil až II. vatikánský koncil.^[5]Velikonoční vigilie se tak po staletích opět stala tím, čím původně byla (a měla být vždy), to je slavností křesťanské iniciace a Kristova zmrtvýchvstání.

Protestantské církve až do nedávné doby velikonoční liturgii neslavily, ale v 80. a zejména 90. letech minulého století některé z nich (USA, Německo) začaly vigilii slavit.

Tradiční podoba velikonoční vigilie

Již odpočátků slavení velikonoční vigilie byly její hlavní části tyto: zažehnutí velikonoční svíce, zpěv hymnu Exsultet, čtení z Písma (proroci,evangelium), žalmy a hymny, křest a/nebo obnova křtu a eucharistie. Dnešnířímskokatolický obřad začíná zapálením a žehnáním ohně (venku), rytím symbolů a zasazování zrn kadidla do paškálu a zapálením paškálu – vše je provázeno modlitbami. Následuje průvod světla, při kterém jáhen třikrát zpívá Světlo Kristovo! a lid odpovídá Bohu díky! V průběhu průvodu je symbolizováno přibývání světla tím, že si od paškálu zapalují svíce služebníci, potom lid a při příchodu do kostela se zapalují svíce v kostele. Následuje starokřesťanský hymnus Exsultet (připisován sv. Augustinovi).

Pak následuje liturgie slova. Ta je bezprostřední přípravou na křest a tedy velmi obsažná. Perikopy připomínají nejvýznamnější události dějin spásy. Lekcionáře uvádějí 10-15 perikop, z nichž klíčovou je Ex 14 (průchod Rákosovým mořem). Po Tridentinu bylo 12 čtení, dnes je jich 7. Většina lekcionářů obsahuje perikopy z Gn 1 (stvoření), Gn 22 (Abraham a Izák), Iz 54, 55, 60, Ez 36 či 37, Dan 3 (Tři mládenci v ohnivé peci), Jonáš (celý) a další. Perikopy mohou být uvedeny krátkým shrnutím jejich hlavního poselství a uzavřeny modlitbou a po každé z nich lze zpívat žalm či hymnus. Následuje novozákonní epištola (obvykle 1 K 15; Ř 3, 3-11 nebo Ko 3, 1-4) a velikonoční evangelium (Mt 28, 1-19; Mk 16, 1-8; L 24, 1-12), které je uvedeno slavnostním zpěvem aleluja (pokud tak nebylo učiněno před Exsultetem); zde je možné opět rozsvítit všechny svíce účastníků. Po evangeliu následuje homilie.

Vrcholem vigilie je slavení svátosti křtu, biřmování a/nebo obnova křtu celé obce. Je pronášeno dobrořečení nad křestní vodou (v případě, že se křest neslaví chvalozpěv nad vodou), při kterém se paškál ponořuje do vody. Pokládají se otázky k vyznání víry (nebo se recituje Apoštolské vyznání víry) a poté se křtí (a biřmuje) a/nebo se obnovuje křest obce (křest lze také zařadit po čteních noční stráže, před čtením z evangelia). Po uzavření tohoto obřadu následuje eucharistická slavnost. Přímluvy za novokřtěnce jsou zařazeny jak po homilii, tak v rámci eucharistické modlitby.^[6]

Vigilii je možno slavit od sobotního večera do nedělního rána. Důležité je, aby začínala za tmy, aby světlo svící (světlo v kostele) nebo světlo svítání symbolizovalo vzkříšeného Krista, Světlo, které ve tměsvítí a tma je nepohltila (J 1, 5), Světlo světa, které kdo následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (J 8, 12).

Slavení velikonoční vigilie v protestantských církvích

Velikonočnívigilie nebyla slavena dlouhá staletí ani v římsko-katolické církvi a k její obnově došlo až v padesátých letech 20. století. V 80. a 90. létech začaly slavit velikonoční vigilii i některé protestantské církve, zejména v USA a v Německu. Jedná se zejména o sbory luterské, anglikánské, metodistické, episkopální, United Church of Canada a německé evangelíky. V českém prostředí protestantské církve velikonoční vigilii až na malé výjimky neslaví, přestože některé z nich podepsaly významné ekumenické dokumenty, kde je zmíněna možnost křtu a obnovy křtu právě při velikonoční vigilii.

Nainternetu jsem našla materiály o slavení velikonoční vigilie u německé evangelické církve (zde jsou dvě varianty – z r. 2002 a 2003)^[7], americké luterské církve^[8], episkopální církve^[9](v tomto případě jen doporučená čtení), anglikánské církve^[10], anglikánské církve v Americe^[11]a v knižní formě popis vigilie u církve anglikánské (kanadské)^[12], metodistické (United MethodistChurch)^[13]a United Church of Canada.^[14]Pokusím se projít jednotlivé části velikonoční vigilie a popsat, jak k nimjednotlivé zmíněné protestantské církve přistupují. Některé materiály jsou stručné, jiné uvádějí i dost podrobností, takže popis u jednotlivých církví může být trochu nevyrovnaný.

Slavnost světla

Všechny výše zmíněné protestantské církve zdůrazňují symboliku světla a doporučují začínat slavení vigilie za tmy – v sobotu večer po setmění či v neděli ráno před svítáním. U některých církví začíná vigilie zapálením ohně venku či někde uvnitř mimo hlavní liturgický prostor (němečtí evangelíci, američtí anglikáni, metodisté a kanadští anglikáni). Od ohně se zapaluje svíce – u ostatních církví se zapalováním svíce začíná. To vše je provázeno modlitbami, i když texty nemluví přímo o žehnání ohně. Svíce je pak v průvodu nesena k oltáři nebo na jiné místo do kostela a od ní jsou zapalovány svíce věřících a v kostele. Rytí symbolů a vkládání kadidlových zrn do paškálu není popsáno u anglikánů, amerických anglikánů a metodistů.

Němečtí evangelíci začínají starozákonními čteními, která jsou čtena v temném kostele (jen světlo pro lektora). Tato část je uzavřena modlitbou a teprve poté se u vchodu do kostela za modliteb zapaluje paškál a je nesen do kostela. V případě, že je vigilie zahájena zapálením ohně, pokračuje čteními a teprve pak se zapaluje svíce. U anglikánů se setkáváme s jinou výjimkou: velikonoční aklamace a slavnostní aleluja jsou hned po přinesení zapálené svíce do kostelaa zapálení dalších svící, před čteními. Další zvláštností je možnost číst velikonoční evangelium hned po zapálení svíce, to je před průvodem světla.

Není uvedeno, zda v tomto případě je aklamace a aleluja před evangeliem. U všech církví následuje po průvodu světla Exsultet, s výjimkou United Church of Canada, kde doporučují po průvodu světla zpěv hymnu Phos hilaron a Exsultet tu chybí.

Čtení noční stráže

Tato část samozřejmě nechybí v žádné vigilii a obecně se klade důraz na její význam jakona vyprávění dějin spásy jako bezprostřední příprava na křest. Co se mění, je její doporučovaná délka, tj. počet čtení (až na jednu výjimku jedním ze čtení je Ex 14). United Church of Canada doporučuje čtení čtyři (stvoření, Exodus, proroci, inkarnace), metodisté sedm čtení (stvoření, Izák, Exodus, Iz 54, 5-14; Iz 55,1-11; Ez 36, 16-28; Sof 3, 14-17.19-20), kanadští anglikáni alespoň tři SZ čtení (povinně Ex 14), američtí anglikáni, anglikáni a episkopální církev doporučují čtení devět (stvoření, potopa, Izák, Exodus, Iz 4, 2-6, Iz 55, 1-11, Ez 36, 24-28, Ez 37, 1-14, Sof 3,12-20) – z nich musí být čtena alespoň dvě a jedno z nich musí být Ex 14. Němečtí evangelíci mají čtení jen tři (Iz 53, 4-5.10b-11a;vybrané verše z Gn 6, 7, 8; Ex 14, 13-14.21.24-29) (vdruhém popisu z r. 2003 jsou také tři čtení – Iz 42,1-7, Ez 37 a z Gn 1, 2 – jediná výjimka, kde chybí Ex 14!) a američtí luteráni (rev. Weitzel) doporučují šest čtení: stvoření, potopa, Izák, Exodus, Jon3, 1-10, Dan 3, 1-29. Rev. Weitzel doporučuje ztvárnit příběhy dramaticky, alespoň tím, že čte více lektorů tam, kde v příbězích vystupuje více osob. Návod k takovému pojetí je rozpracován v jeho Six stories for the Easter Vigil^[15].^[16]Invenci při této části vigilie zdůrazňuje i United Church of Canada. Po čteních následuje žalm či píseň – většina zmíněných církví doporučuje vyměnit žalmy za písně, které souvisí s tématem daného čtení. Výjimkou jsou písně vybrané u německých evangelíků – ve verzi z r. 2002 se po všech třech čteních zpívala píseň Bleibet hier undwachet mit mir, wachet undbetet... (Zůstaňte zde a bděte se mnou, bděte a modlete se...), v r. 2003 pak Veni creator. Po písni je krátký souhrn či homilie a/nebo modlitba.

U většiny církví, jejichž vigilii popisuji, po čtení noční stráže následuje Gloria, novozákonní epištola (Ř 6, 3-11) a velikonoční aklamace a slavnostní aleluja (doporučuje se rozsvítit světla v kostele, rozeznít zvony) a velikonoční evangelium a homilie. U německých evangelíků je velikonoční evangelium čteno až po křtu a velikonoční aklamace a aleluja následuje až po evangeliu. Podobně u amerických luteránů a amerických anglikánů je velikonoční evangelium čteno až po křtu, na začátku eucharistické slavnosti.

Křest a obnova křtu

Slavnost udílení křtu je zařazena u všech církví s výjimkou jedné varianty u německých evangelíků. Podobně je ve všech církvích zmíněna, někde i zdůrazněna (u amerických anglikánů, u kanadských anglikánů, u metodistů a amerických luteránů) obnova křtu celé shromážděné obce. U metodistů, amerických anglikánů, německých evangelíků, amerických luteránů a kanadských anglikánů začíná tato část úvodní modlitbou a chvalozpěvem nad vodou (ponoření paškálu do vody zmiňují američtí luteráni, němečtí evangelíci a američtí anglikáni. Všude pak následuje odřeknutí se zlého a hříchu a vyznání víry, většinou jako odpověď na tři otázky (němečtí evangelíci dávají jako alternativu zpěv Te Deum) a pak křest sám. U kanadských anglikánů je popsán průvod ke křtitelnici (buď jen katechumeni či podle možností všichni), pokud možno plné ponoření křtěných do vody a oblečení pokřtěných do alb a pomazání křižmem (pomazání je též u amerických anglikánů). Metodisté po křtu vkládají na pokřtěné ruce a při obnově křtu i na všechny přítomné věřící jednotlivě. Při obnově křtu se doporučuje na věřící vodu stříkat. Američtí luteráni doporučují při obnově křtu udělat znamení kříže, které se u nich evidentně běžně nepoužívá. Se křtem bývá spojena i konfirmace (biřmování). Tato část vigilie je u všech popisovaných církví (pokud je to popsáno) uzavřena přivítáním nově pokřtěných do obecenství církve a děkovnou modlitbou. U metodistů a amerických anglikánů je zařazen ještě pozdrav pokoje, u ostatních církví je ponechán jako součást eucharistické slavnosti.

Slavnost eucharistie

Slavnost eucharistie už ve většině materiálů není přesně popsána s odkazem, že probíhá jako obvykle. Kanadští anglikáni, němečtí evangelíci a jedna z verzí vigilie americké luterské církve uvádí možnost slavit vigilii bez eucharistie a tu ponechat až na nedělní slavnostní bohoslužbu, rev. Weitzel (druhá verze vigilie amerických luteránů) důrazně doporučuje slavit eucharistii i při vigilii. United Church of Canada zařazuje po úvodní modlitbě část čtení z Lukášova evangelia o cestě do Emauz. Pokud nebylo novozákonní čtení a evangelium čteno na závěr čtení noční stráže, pak je zde uvedeno velikonoční aklamací a slavnostním aleluja. Zvláštností je zařazení aklamace a aleluja až za evangelium před homilii u německých evangelíků. U amerických luteránů následuje po evangeliu (Mt 28, 1-7) ještě Gospel Lesson, v tomto případě J 20, 1-18. Pokud byla slavnost křtu, ve které již bylo vyznání víry, v eucharistické slavnosti se vynechává. Zajímavou a neobvyklou možnost uvádí rev. Weitzel: mezi křest a eucharistii navrhuje vložit změnu liturgického oděvu. Navrhuje začínat v oděvu postní barvy a teprve před slavnostním aleluja a eucharistickou slavností se převléci do bílého (zároveň také rozsvítit všechna světla v kostele). Američtí luteráni a američtí anglikáni pořádají po skončení vigilie velkou slavnostní hostinu.

Závěr

Z uvedených příkladů vyplývá, že protestantské církve, které slaví velikonoční vigilii, převzaly její klasickou formu s drobnými modifikacemi. U všech zůstává zdůrazněna symbolika tma/světlo, zapaluje se velikonoční svíce, až na jednu výjimku se recituje či zpívá Exsultet. Čtení noční stráže je výrazně zkráceno – často jen dvě až tři čtení. Až na jednu výjimku vždy zazní čtení z Ex 14. Všechny církve zařazují křest (příp. i biřmování/konfirmaci) a obnovu křtu. Kanadští anglikáni a někteří američtí luteráni nezařazují do vigilie eucharistickou slavnost (tuto možnost uvádějí i němečtí evangelíci).

Sama jsem prožila slavení vigilie pouze v našem sboru (CČSH), kde vigilii slavíme, přestože to není v naší církvi zvykem. Vigilie má více méně klasickou podobu – bohužel většinou chybí křest (minulý rok zařadil bratr farář obnovu křtu). Bývá nás velmi málo, protože starší členové církve vidí vigilii jako „katolický“ prvek. Já sama jsem byla při vigilii pokřtěna a považuji tuto bohoslužbu za nejslavnostnější a nejkrásnější z celého církevního roku a hluboce mne oslovuje její symbolika. Není mi blízký americký trend redukovat počet čtení – domnívám se, že právě v tuto noc je důležité si s vděčností připomenout základní události dějin spásy (nemluvě o významu pro ty, kdo budou křtěni).

Vzhledem kvýznamu a zvěsti velikonoční vigilie se domnívám, že je škoda, že naše protestantské církve zatím vigilii neslaví. Domnívám se, že to je částečně dáno tím stanoviskem, o kterém jsem se zmínila u členů naší církve, že vigilie je „katolický“ (rozuměj římskokatolický) prvek. Podobné námitky jsou v různých sborech proti pozdravu pokoje a apoštolskému vyznání víry. Asi tu chybí základní povědomí, že to vše pochází již z prvotní církve a je tedy skutečně katolické a může a mělo by být součástí oslavy Boha ve všech křesťanských církvích.

^[1]CD ROM Liturgika

^[2] pětilodní basilika postavená těsně vedle místa předpokládané Golgoty; doslova „Svědectví“ (smrti Páně)

^[3] rotunda o průměru 40 metrů z poloviny vysekanáve skále v jejímž středu byl předpokládaný Kristův hrob; doslova „Vzkříšení“

^[4] Holeton, D.: The Liturgical Year - Paschal Cycle, text k přednášce na IES, říjen 2003

^[5] Polc, J.V.: Posvátnáliturgie, Křes'tanská akademie, Řím, 1981, s. 191-194

^[6] Mysterium ressurectionis (z Karteziánská mystéria V, 11-12) – v tomto zvláštním textu jsou vysvětlovány jednotlivé části a úkony velikonoční vigilie ve světle starověké symboliky. Autor (není uveden) přikládá např. Exultetu význam opěvování Svíce – Paškálu, metakosmického tajemství svíce a vosku. Vosk je tu popisován jako materie symbolizující věčnou obrodu. Patero kadidlových zrn odkazuje podle autora na řeku z ráje dělící se do čtvera pramenů – čtyř světových stran. Ponoření paškálu do vody při jejím žehnání vykládá jako akt pronikání Moci nestvořeného bezednými hlubinami.

^[7]http://www.evangelische-liturgie.de/EL_Archiv/EL_Archiv2.html

^[8]http://www.members.aol.com/LiturgybyTLW1/Seasonal/Lent/VigNotes.html

^[9]http://www.io.com/~kellywp/YearABC/Easter/EasVigil.html

^[10]http://www.oremus.org/liturgy/lhwe/easter.html

^[11]http://www.resurrectioncec.homestead.com/Paschal2.htmlhttp://www.resurrectioncec.homestead.com/Paschal3.htmlhttp://www.resurrectioncec.homestead.com/Paschal4.htmlhttp://www.resurrectioncec.homestead.com/Paschal5.html

^[12] Flynn K. (ed.): Let us Keepthe Fast. Celebrating Lent, Holy Week, and Easter, Anglican Book Centre, Toronto, Canada,1998, pp. 85-109

^[13] From Ashes to Fire. Services of Worshipfor the Seasons of Lent and Easter with Introduction and Commentary. Abingdon, Nashville, 1979, pp. 165-201

^[14] Harding, T. (ed.): Worship for all Seasons, Vol. 2. The United ChurchPublishing House, Toronto, Ontario, 1993, pp. 53-59

^[15]http://www.members.aol.com/LiturgybyTLW1/Seasonal/Lent/VigStory.html

^[16] Rev. Weitzel i někteří další (United Church of Canada) kladou důraz na počet čtení a jejich případnou dramatizaci, aby lidé byli schopni sledovat, o co jde, a nenudili se. V protestantském prostředí, kde by člověk očekával dobrou znalost Písma, je to poněkud překvapivé. Možná jde o americký trend, ale to na základě materiálů, které jsem měla k dispozici, nemohu dobře posoudit.