Jste zde

Lutherovo manželství – vzor a symbol

Manželský svazek německého reformátora Martina Luthera s Kateřinou z Bory (Katharina von Bora) je příznačnou součástí dějinného procesu reformace a poukazuje na jeho symbolickou hodnotu pro reformaci, ale i pro moderní dějiny vůbec. Dnes se totiž uznává, že Lutherovo manželství určilo charakter vztahů v německých rodinách na následující čtyři století.1 Lutherovy myšlenky a příklad jsou znovu aktuální v kontextu života současné církve, zejména té katolické, kde dochází k medializaci případů sexuálního zneužívání dětí ze strany kléru, způsobeným povinným celibátem.

Čerpám především ze slovenského překladu Lutherova životopisu amerického badatele Rolanda H. Baintona, Zde stojím – Život Martina Luthera, odkud přebírám i odkazy na Výmarské vydání sebraných Lutherových spisů, zejména Lutherovy korespondence a pasáží z Řečí u stolu.

Prolog

Martin Luther (1483–1546) ve spise O babylónském zajetí církve z roku 1520 napsal, že lidské zákony nemohou zrušit Boží příkazy. A jelikož Bůh ustanovil manželství, je svazek kněze a jeho manželky pravým a nerozlučitelným svazkem. Ve stejném roce, v díle Křesťanské šlechtě německého národa, Luther prohlásil, že kněz musí mít hospodyni, a dávat za takových okolností muže a ženu dohromady je jako položit slámu vedle ohně a domnívat se, že nechytne. Kněží by měli mít možnost se oženit, i kdyby se kvůli tomu zrušilo kanonické právo.2

Lutherovy myšlenky brzy našly úrodnou půdu. V roce 1521, když Luther dlel ve vyhnanství na hradě Wartburg, se oženili tři kněží. Mohučský arcibiskup Albrecht je za to uvěznil, proti čemuž Luther ostře protestoval.3 Albrecht požádal o radu univerzitu ve Wittenbergu, ale nedostalo se mu odpovědi. Místo toho tamní univerzitní profesor Andreas Karlstadt napsal práci o celibátu, v níž tvrdil, že kněží se nejen mohou, ale přímo musí oženit a měli by se stát otci rodiny. Nahradil tak povinný celibát kněží povinným manželským svazkem s povinným otcovstvím, aby se nakonec sám oženil s Annou Mochau, dívkou z urozené rodiny.4 Ve svatebním oznámení, které zaslal saskému kurfiřtovi Fridrichovi Moudrému, Karlstadt píše:

„Nejurozenější kníže, zjistil jsem, že ani jeden stav není v Písmu svatém veleben tak, jako stav manželský. Též jsem vypozoroval, že manželství je přípustné pro duchovenstvo, a že bez manželství mnoho ubohých kněží bolestně trpělo v ďáblových žalářích.“5

Karlstadt se tak s odvoláním na Bibli a s poukazem na svá studia dovolává práva na manželství kněží jakožto osvobození z utrpení hříchu, způsobeným jejich povinným celibátem. Luther měl z Karlstadtovy svatby velkou radost, ale sám neměl chuť ho následovat, protože byl nejen knězem, ale i mnichem. Když pak Karlstadt vystoupil i proti celibátu mnichů, Luther se nejprve polekal a napsal, že jemu Wittenbergští žádnou manželku nedají.6

Pod vlivem plamenného kázání Gabriela Zwillinga začali augustiniánští mniši opouštět klášter ve Wittenbergu. 30. listopadu 1521 jich odešlo patnáct.7 Opat hlásil kurfiřtovi Fridrichovi:

„Veřejně se káže, že žádný mnich nemůže být spasen v mnišské kutně, že kláštery jsou v pazourech ďábla, že je třeba mnichy vyhnat a kláštery zbourat. Velmi pochybuji o tom, že se takové učení opírá o evangelium.“8

Melanchthon si kladl otázku, zda se mají tito mniši vrátit do kláštera, a pokud ne, má se jim dovolit, aby se ženili? Požádal o radu Luthera, který mu napsal: „Mnišský stav se mi jeví odlišný od kněžského stavu. Mnich složil sliby dobrovolně. Tvrdíš, že řeholní slib není závazný, protože jej není možné splnit. Takovým dokazováním bys zrušil všechny Boží příkazy. Říkáš, že přísaha vede k otroctví. Nemusí tomu tak být. Svatý Bernard žil šťastně i pod svou přísahou. Ve skutečnosti otázka nezní, zda je možné sliby dodržet, ale zda je nařídil Bůh.“9 Luther tedy vidí rozdíl mezi mnichem a knězem v tom, že mnich slíbil zachovávat celibát dobrovolně, kdežto katolický kněz nikoliv. Proti Melanchthonově tezi, že mnich není schopen celibát dodržet, a proto není řeholní slib závazný, Luther poukazuje na to, že takovým způsobem by se Melanchthon dotkl všech Božích přikázání. Odporuje svému příteli v jeho tvrzení, že každá přísaha vede k otroctví tím, že udává příklad Bernarda z Clairvaux (1090–1153), který dokázal žít šťastně i jako cisterciácký mnich. Luther se neptá, zda je možné sliby dodržet, ale zda pocházejí od Boha. Proto se pustil do studia Písma, aby tam hledal odpověď. Brzy nato poslal z Wartburgu do Wittenbergu několik tezí, které nedlouho poté následoval jeho spis O řeholních slibech. V úvodu adresovaném svému otci Luther prohlašuje, že rozpoznává ruku Boží prozřetelnosti ve svém rozhodnutí stát se knězem. Nyní totiž může na základě vlastní zkušenosti svědčit proti klášternímu životu. Luther zjistil, že mnišský slib nevychází z Písma, ale je v rozporu s láskou k bližnímu a se svobodou:10„Manželství je dobré, panenství a panictví jsou lepší, ale svoboda je nejlepší.“11 Luther dále napsal, že řeholní sliby se opírají o falešný předpoklad, že existuje jakési zvláštní vnitřní volání, povolání, které nabádá lepší, dokonalejší křesťany, aby zachovávali předpisy vedoucí k nedosažitelnému ideálu, zatímco obyčejní křesťané plní jen příkazy. Luther proti tomu tvrdí, že žádné zvláštní náboženské povolání prostě neexistuje, protože Bůh přichází ke každému člověku při plnění běžných povinností.12

Farář ze zámeckého kostela ve Wittenbergu, Justus Jonas o Lutherově spisu řekl: „Toto je dílo, které vyprázdní kláštery“.13 Augustiniáni ve Wittenbergu, ke kterým patřil i Luther, místo toho, aby disciplinárně stíhali odpadlé mnichy, se na svém zasedání 6. ledna 1522 rozhodli, že se každý člen řádu může svobodně rozhodnout, zda zůstane nebo odejde, podle toho, jak sám uzná za vhodné.14 Tím se fakticky kongregace rozpadla.

Útěk Kateřiny z Bory

Na začátku března 1522 se Martin Luther vrátil z Wartburgu do Wittenbergu a zřejmě se ubytoval v bývalém augustiniánském klášteře.15 V té době už řeholníci hromadně kláštery opouštěli. Vyskytly se však i případy věrnosti řeholi: klarisky v Norimberku pod vedením abatyše Caritas Pirkheimerové odolávaly nátlaku městské rady na jejich rozpuštění.16 Cisterciácké jeptišky ze sousedství Wittenbergu požádaly Luthera o radu, jak se mají zachovat, když se rozhodly následovat Lutherovy myšlenky. Luther se rozhodl, že se postará o jejich útěk, což bylo od něho troufalé, neboť únos jeptišky se trestal smrtí. Luther si tajně obstaral pomoc Leonarda Koppa, postaršího měšťana z Torgau, který s cisterciáckým klášterem obchodoval. Kopp o Bílé sobotě 1523 naložil do krytého vozu místo sudů dvanáct jeptišek.17 Tři z nich se vrátily domů, zbylých devět přijelo do Wittenbergu. Jeden student o tom napsal svému příteli: „Do města právě dorazil vůz plný vestálek, a všechny touží po vdavkách víc, než po životě. Kéž jim dá Pán Bůh manžely, aby je nestihlo něco horšího.“18

Luther považoval za svou povinnost najít pro všech devět jeptišek domov, manžely nebo práci. Někdo mu navrhl, aby se sám oženil. 30. listopadu 1524 k tomu Luther, který 9. října toho roku odložil řeholní šat,19 poznamenal, že nic takového nemá v úmyslu. Nikoliv proto, že by byl bezpohlavní jako kámen, nebo proto, že by měl něco proti manželství, ale proto, že stále čeká, že bude popraven jako kacíř.20 O pět měsíců nato mu zřejmě Georg Spalatin návrh zopakoval. Luther mu napsal:

„Pokud mě chceš mít za příklad, tak to se už vrchovatě stalo, protože jsem měl tři manželky naráz a miloval je tak, že mě o dvě obrali jiní manželé. Třetí držím jen levou rukou a asi mně ji chtějí též ukradnout.“21

Žertovná narážka na tři manželky se týkala třech posledních jeptišek, které ještě čekaly na zaopatření. Nakonec se Luther postaral o všechny, kromě jedné, Kateřiny z Bory.22

Kateřina z Bory se narodila 29. ledna 1499 ve zchudlé šlechtické rodině na statku Lippendorf, jižně od Lipska. V šesti letech jí zemřela matka a otec ji svěřil do klášterní péče. V klášteře se Kateřina učila zpěvu, psaní, čtení a základům latiny. V roce 1515 složila řeholní slib a stala se jeptiškou. Když se jí do ruky dostaly spisy Martina Luthera, byla jimi ovlivněna tak, že se ještě s dalšími řeholnicemi rozhodla k útěku. Domů se vrátit nemohla, protože by ji tam za porušení řeholního slibu čekal trest smrti. A tak se s ostatními osmi řeholnicemi uchýlila do Wittenbergu, kde během následujících dvou let zřejmě žila v domě Lucase Cranacha, kde se učila domácím pracím.23

Lutherova svatba

Kateřina z Bory se původně měla vdát za Hieronyma Baumgartnera, mladého šlechtice z Norimberku, který ve Wittenbergu studoval. Rodina mu však pravděpodobně sňatek rozmluvila a Baumgartner se oženil s jinou ženou. Luther pro Kateřinu potom vybral dalšího nápadníka, doktora Glatze, kterého podle Luthera Kateřina bez výhrad akceptovala.24 Kateřina však byla na rozpacích a požádala Mikuláše Amsdorfa, aby Lutherovi řekl, že Glatze nemůže vystát. A že by se provdala buď za samotného Amsdorfa, nebo za Luthera. Bainton se domnívá, že Kateřina uvedla tato jména proto, že vůbec nepřipadala v úvahu pro pokročilý věk jejich nositelů.25

Luther zpočátku Kateřinin návrh nebral vážně, ale když si jeho otec přál, aby syn zachoval jméno jeho rodu,26 Luther změnil názor. Podle něho by nebylo vhodné, aby založil rodinu kvůli hrozbě upálení, ale manželstvím by Kateřině mohl poskytnout společenský status a zároveň vydat svědectví své víry. V květnu 1525, uprostřed vrcholící selské války, Luther oznámil, že se ožení s Kateřinou z Bory dřív, než sám umře. Začátkem června, když Albrecht z Mohuče uvažoval o sekularizaci svého biskupství,27 Luther napsal:

„Pokud jej v tom moje svatba podpoří, jsem připraven. Věřím v manželství a mám v úmyslu oženit se dřív, než umřu, i kdyby to mělo být jen zasnoubení jako Josefovo.“28

Luther uvedl tři důvody, proč se oženil: aby udělal radost svému otci, rozhněval papeže a ďábla a aby zpečetil své svědectví před mučednickou smrtí.29 Lutherovi přátelé se jeho svatby zalekli a odmítali ji. Jeden právník předpověděl, že „svět a ďábel se budou smát a Lutherovo dílo postihne zkáza“.30

13. června 1525 se Luther veřejně s Kateřinou zasnoubil a z právního hlediska se stal ženatým mužem. Vlastní svatba se konala ve čtvrtek 27. června ve Wittenbergu.31 Náboženský obřad se konal ve farním kostele za účasti všeho lidu. Poté následovala hostina v augustiniánském klášteře a po večeři tanec na radnici. Oslava trvala do jedenácti hodin v noci, kdy se hosté rozloučili a rozešli domů.32 V tom se objevil Karlstadt, který utekl před sedláckou válkou. Žádal Luthera, aby jej u sebe ukryl, čemuž Luther vyhověl.33 Tato okolnost zřejmě způsobila, že Lutherovo manželství nebylo konzumováno o svatební noci.

Rodinné zázemí

Jako každé manželství, tak i to Lutherovo muselo mít ekonomické zajištění. Kateřina Lutherová byla jako bývalá řeholnice bez věna a její muž ztratil právo na příjmy z kláštera, protože se zřekl mnišského života. Plat z jeho působení na wittenberské univerzitě nestačil pokrýt rodinné náklady, a tak se Martin v roce 1526 naučil obrábět dřevo na soustruhu, aby mohl v případě nouze uživit svou rodinu.34 Přesto se hodlal věnovat službě Božího slova a spoléhal se, že Bůh se o to postará. Kurfiřst Fridrich Moudrý tak daroval Lutherovi a jeho nevěstě augustiniánský klášter, zdvojnásobil mu plat a často mu posílal zvěřinu, šaty a víno.35 Mohučský arcibiskup Albrecht z Brandenburku zase poslal Kateřině darem dvacet zlatých, které její manžel nechtěl přijmout.36 Luther byl tak štědrý a marnotratný, že mu malíř a bankéř Lucas Cranach odmítl proplatit směnku, což Luther komentoval slovy: „Myslím, že mě nemohou obvinit z lakomství“.37

Co se týče hospodářství, Luther pomáhal své ženě v péči o zahradu, v níž pěstovali salát, kapustu, hrách, fazole, melouny a okurky. Kateřina se starala o ovocný sad, který jim poskytoval jablka, hroznové víno, hrušky, ořechy a broskve.38 Rovněž měla na starost rybník s pstruhy, kapry, štikami a okouny.39 Na jejich dvoře pěstovali slepice, kačeny, krávy a prasata. Později Luther získal statek v Zulsdorfu, na kterém Kateřina trávila několik týdnů v roce a hospodařila tam.40

Kateřina se však osvědčila i jako pečovatelka svého muže, který býval často nemocný. Postupně trpěl dnou, nespavostí, katarem, hemeroidy, zácpou, žlučovými kameny, závratí a zvoněním v uších.41 Kateřina se vyznala v bylinách, teplých obkladech a masážích. Její syn Pavel, který se stal lékařem, o své matce řekl, že byla polovičním doktorem. Kateřina nedovolila Martinovi pít víno, ale dávala mu pivo, které sama vařila a které sloužilo jako sedativum na nespavost a pomáhalo rozpouštět žlučové kameny.42 Luther byl za to své ženě tak vděčný, že nazval Pavlův List Galatským „mojí Kateřinou z Bory“.43

Synové a dcery

22. října 1526 se Luther svěřil příteli: „Moje Kateřina naplňuje verš 1,28 z Genesis.“44 Tento verš zkráceně zní: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: ,Ploďte a množte se a naplňte zemi.‘“.45 Hospodin tak žehná prvním lidem a vyzývá je, aby se rozmnožovali a obydlili zem. 26. května 1526 Luther napsal jinému příteli: „Na svět se chystá dítě mnicha a jeptišky. Takové dítě musí mít za kmotra velkého pána. Proto tě zvu. Nevím přesně, kdy to bude.“46

8. června 1526 Luther oznamuje, že „Moje milá Kateřina přivedla včera o druhé (hodině) na svět z Boží milosti synáčka, Hanse Luthera.“47 Lutherovi měli celkem šest dětí, následuje jejich výčet s daty narození: Hans (7. 6. 1526), Alžběta (10. 12. 1527), Magdalena (17. 12. 1529), Martin (9. 11. 1531), Pavel (28. 1. 1533) a Markéta (17. 12. 1534).48 Alžběta se nedožila ani jednoho roku a Magdalena zemřela ve dvanácti letech.49

Kromě vlastních dětí Lutherovi vychovali ještě čtyři osiřelé děti jejich příbuzných. Aby získali víc peněz, otevřeli v klášteře penzión se stravou pro studenty, takže jejich domácnost čítala dvacet pět členů. Klášter však sloužil i jako špitál pro nemocné. O všechny se staralo služebnictvo pod Kateřininým dohledem.50

Lutherova teologie manželství

Luther, který už v roce 1522 napsal spis O manželském životě,51 byl ovlivněn Pavlovou a Augustinovou teologií manželství, která si uchovávala patriarchální ráz. Luther trval na tom, že muž je hlavou ženy, neboť byl stvořen dřív. Žena má muži prokazovat lásku, čest a poslušnost. Muž má ženě vládnout, ale laskavě. Žena má svou oblast působnosti a s dětmi dokáže jedním prstem udělat víc, než muž oběma rukama.52 Děti jsou podřízeny rodičům a zejména otci, který v domácnosti požívá stejnou autoritu jako světská moc ve státě.53 Neúcta k rodičům je porušením Deseti přikázání.54

Luther umístil instituci manželství do rámce rodinných vztahů.55 Podle něho mají ženichy a nevěsty vybírat rodiny. Rodiče by sice neměli nutit děti do svazků, které jsou jim odporné, ale děti by zase neměli jen kvůli pobláznění odmítat rozumnou volbu starších.56 Pokud se Luther v tomto ohledu držel středověkého názoru, v jiných věcech se s ním rozcházel. Především odmítal ideál neposkvrněnosti, čímž se podle Baintona otevřela cesta k romantickému chápání manželství. Manželství je pro Luthera čistším stavem než mnišské odříkání, protože umožňuje integrovat pohlavní touhu většiny, která není nadána zdrženlivostí.57

Po své svatbě začal Luther vykreslovat manželství jako školu charakteru. Manželství tak nahrazuje klášterní život, který církev považovala za půdu, kde se člověk cvičí v ctnosti, a za nejjistější cestu do nebe. Rodinný život podle Luthera vyžaduje statečnost, trpělivost, laskavost a pokoru. Muž se musí celý život trápit, aby zabezpečil každodenní chléb.58 Žena musí rodit děti. V době těhotenství ji trápí závratě, bolesti hlavy a zubů, nevolnost a opuchliny na nohách.59 Výchova dětí představuje pro oba rodiče zkoušku. Když Lutherův malý syn hodinu plakal a rodiče byli vysíleni, Luther poznamenal: „Právě z tohoto důvodu církevní Otcové znevažovali manželství. Ale Pán Bůh před posledním dnem navrátil manželství a světské moci úctu, která jim patří.“60 Mezi manžely vznikají i nedorozumění. Luther jednou vykřikl:

„Dobrý Bože! Kolik trápení stojí takové manželství! Adam pořádně zkazil naši povahu. Pomysli na všechny ty hádky, které museli mít Adam s Evou za devět set let svého života. Eva řekla: ,Ty jsi snědl jablko.‘ a Adam odsekl: ,Ty jsi mi ho dala.‘“.61

Luther tak vztáhl původ nesouladu mezi manžely na archetypální vyprávění o pádu prvních lidí v Edenu, jak je představuje starozákonní kniha Genesis. Taková relace se může z dnešního pohledu jevit jako úsměvná a je možné, že i Luther s ní chtěl odlehčit nelehkou realitu svého života.

Luther však začleňoval do manželského života i lásku. Podle něho musí křesťan milovat svého bližního jako sebe samého, a manželka je jeho nejbližším bližním. Proto by manželka měla být jeho nejdražším přítelem.62 Když v manželství přetrvává láska, je to největší Boží milost.63

Epilog

18. února 1546 Luther umírá v Eisleben, kde krátce předtím pronesl kázání proti Židům. Zpráva o smrti manžela Kateřinu bolestně zasáhla. 22. února 1546 byl Luther pohřben v zámeckém kostele ve Wittenbergu.64 Lutherovi vedli dobré manželství, které bylo dost silné na to, aby dokázalo překonat různá napětí. Kateřinin výkon v oblasti hospodaření, její inteligence a osobnost ji staví do pozice rovnocenné partnerky. Podíl Kateřiny na Lutherově teologické práci je mnohem větší, než se dosud připouští. Lutherova manželka si rychle osvojovala záležitosti spojené s reformací. Někteří vrstevníci ji považovali za světlo Lutherova domu a vzor pro manželky evangelických farářů. Na svém muži si nejvíce vážila jeho připravenosti a obětavosti v duchovních věcech. Její tragédií bylo, že společnost ve Wittenbergu ji akceptovala jen za života jejího manžela. S jeho smrtí v podstatě zhasl i její život. Zemřela 20. prosince 1552 v Torgau na následky dopravní nehody, kterou utrpěla na útěku před morem ve Wittenbergu.65

Závěr

Domnívám se, že Lutherovo manželství má pro reformaci symbolický význam, protože je uzavřel její hlavní původce jako životodárné východisko z chaosu, který způsobil svou kritikou mnišského života a kněžského celibátu. Martin Luther se oženil mj. z idealistického důvodu, aby vydal svědectví o své víře. Skutečnost, že manželství uzavřeli bývalý mnich a bývalá jeptiška, samo o sobě naplňuje význam slov symbolon a symbolé, odvozených od slovesa symbalein, dávat dohromady, scházet se. Manželství bývalých řeholníků je vskutku reformační (pokud ne revoluční) symbol, protože přetváří a obnovuje (reformare) archetypální a přirozený sňatek muže a ženy, kterému žehná Bůh v jeho potomcích a obnoveném společenství (v místě sekularizovaného kláštera ve Wittenbergu). Obnovený vztah muže a ženy, kterým hrozil za jejich odvážné chování trest smrti, obrozuje skutečnost středověkého světa, který skončil, a otvírá prostor pro dynamičnost a tvář novověku. Z čistě lidského hlediska je svatba Kateřiny z Bory a Martina Luthera čin osvobozující a vývojově zdravý. Vzpomeneme-li, že se Órigenés (185–253) údajně vykastroval, aby předešel pomluvám o svém vztahu k žákyním, a Jutta ze Sponheimu (1092–1136) na sebe v poustevně navlékala řetěz, aby potlačila tělesnou touhu, pak se mi zdá, že životní příběhy moderních lidí vzaly v Lutherově manželství dobrý konec, na který můžeme jako lidé postmoderny směle navazovat.

Použitá literatura

Bainton, Roland, H.: Martin Luther. Bratislava : Návrat domov, 1999. Přel. Dezider Kamhal.

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. Praha : Česká biblická společnost, 2005.

Franzen, August, Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995. Přel. Bedřich Smékal.

Chlebek, Daniel, Kateřina von Bora. Elektronický zdroj: URL http://sceav.cz/index.php/en/history/122-katerina-von-bora. (Navštíveno 7. 12. 2014.)

Oberman, Heiko A., Luther : Man between God and the Devil. New Haven – London : Yale University Press, 1989. Trans. Eileen Walliser-Schwarzbart.

1 Bainton, Roland H., Martin Luther. Bratislava : Návrat domov, 1999, s. 306.

2 Weimar Ausgabe VI., 441. Bainton, Martin Luther. s. 201

3 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 442, s. 408. Bainton, Martin Luther, s. 202.

4 Miller, Nikolaus, Die Wittenberger Bewegung, 2. vyd. , 1911, č. 102. Bainton, Martin Luther, s. 202n.

5 Corpus reformatorum I., č. 184. Bainton, Martin Luther, s. 203.

6 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 426. Bainton, Martin Luther, s. 203.

7 Miller, Die Wittenberger Bewegung, č. 31. Bainton, Martin Luther, s. 203.

8 Miller, Die Wittenberger Bewegung, č. 28. Bainton, Martin Luther, s. 203

9 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 424, 428. Bainton, Martin Luther, s. 203n.

10 Bainton, Martin Luther, s. 204.

11 Weimar Ausgabe VIII., 330. Bainton, Martin Luther, s. 204.

12 Bainton, Martin Luther, s. 204.

13 Weimar Ausgabe VIII., 569. Bainton, Martin Luther, s. 204.

14 Bainton, Martin Luther, s. 204.

15 Bainton, Martin Luther, s. 15.

16 Franzen, August, Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995, s. 198.

17 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 600. Bainton, Martin Luther, s. 293.

18 Beatus, Rhenanus, Briefwechsel. Horawitz und Hartfelder, 1836, s. 319. Bainton, Martin Luther, s. 293.

19 Oberman, Heiko A., Luther : Man between God and the Devil. New Haven – London : Yale University Press, 1989, s. 358.

20 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 800. Bainton, Martin Luther, s. 293n.

21 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 857. Bainton, Martin Luther, s. 294.

22 Bainton, Martin Luther, s. 294.

23 Chlebek, Daniel, Kateřina von Bora. Elektronický zdroj: http://sceav.cz/index.php/en/history/122-katerina-von-bora. (Navštíveno 7. 12. 2014.)

24 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 782. Bainton, Martin Luther, s. 294.

25 Bainton, Martin Luther, s. 294n.

26 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 890, 900. Bainton, Martin Luther, s. 295.

27 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 860. Bainton, Martin Luther, s. 295.

28 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 883. Bainton, Martin Luther, s. 295. Josef – snoubenec Panny Marie.

29 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 900. Bainton, Martin Luther, s. 295.

30 Boehmer, Heinrich, „Luthers Ehe“. In Luther Jahrbuch, VII, 1925, s. 65. Bainton, Martin Luther, s. 295.

31 Bainton, Martin Luther, s. 296.

32 Bainton, Martin Luther, s. 297.

33 Bainton, Martin Luther, s. 300n.

34 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 1065, Bainton, Martin Luther, s. 298.

35 Seidemann, Johann Karl, „Luthers Grundbesitz“, in Zeitschrift für die historische Theologie, XXX, 1860, s. 475-564. Bainton, Martin Luther, s. 298.

36 Tischreden in Weimar Ausgabe, 3038B, s. 154. Bainton, Martin Luther, s. 298.

37 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 1078. Bainton, Martin Luther, s. 298n.

38 Kroker, Ernst, Katharina von Bora, 1906, s. 105. Bainton, Martin Luther, s. 299.

39 Tischreden in Weimar Ausgabe, 3390B, s. 154. Bainton, Martin Luther, s. 299.

40 Bainton, Martin Luther, s. 299.

41 Tischreden in Weimar Ausgabe, 2437. Bainton, Martin Luther, s. 299.

42 Bainton, Martin Luther, s. 299.

43 Tischreden in Weimar Ausgabe, 146. Bainton, Martin Luther, s. 300.

44 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 932. Bainton, Martin Luther, s. 300.

45 Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. Praha : Česká biblická společnost, 2005, s. 22.

46 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 1013. Bainton, Martin Luther, s. 300.

47 Briefwechsel in Weimar Ausgabe, 1017. Bainton, Martin Luther, s. 300.

48 Tischreden in Weimar Ausgabe, 1101. Bainton, Martin Luther, s. 300.

49 Chlebek, Kateřina von Bora. Elektronický zdroj.

50 Bainton, Martin Luther, s. 301.

51 Vom ehelichen Leben. Weimar Ausgabe 10 II 275-304. Česky vyšlo O manželském životě. In Luther, Martin, Kdybych měl nekonečně světů…: Výbor z díla I. Praha : Lutherova společnost, 2008, s. 117-143. Přel. Hana Volná a Ondřej Macek.

52 Bainton, Martin Luther, s. 306.

53 Tischreden in Weimar Ausgabe, 55. Bainton, Martin Luther, s. 306.

54 Srov. Ex 20,12. Bainton, Martin Luther, s. 306.

55 Tischreden in Weimar Ausgabe, 3566. Bainton, Martin Luther, s. 307.

56 Bainton, Martin Luther, s. 307.

57 Bainton, Martin Luther, s. 307.

58 Weimar Ausgabe XII, 106. Bainton, Martin Luther, s. 308.

59 Weimar Ausgabe XVII, 1 24-25. Bainton, Martin Luther, s. 308.

60 Tischreden in Weimar Ausgabe, 2867B. Bainton, Martin Luther, s. 308.

61 Tischreden in Weimar Ausgabe, 3675. Bainton, Martin Luther, s. 308.

62 Weimar Ausgabe XXVI, 360. Bainton, Martin Luther, s. 309.

63 Bainton, Martin Luther, s. 309.

64 Oberman, Luther : Man between God and the Devil, s. 362.

65 Chlebek, Kateřina von Bora. Elektronický zdroj.

Komentáře

Tady mi vykreslili docela jiný obrázek: https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=luther-podle-vlastnich-slov

Článek je hrubě jednostranný, pochází z bigotního serveru. Vyčítá třeba Lutherovi jeho vztah k papeži, ale zcela ignoruje obdobný postup papeže vůči Lutherovi (.. nařídil Lev X. 1521 jeho exkomunikaci. Když své teze neodvolal ani na říšském sněmu ve Wormsu, vydal císař Karel V. proti Lutherovi wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů) .. viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther