187 - říjen 2007

Kosmas

O Kosmovi víme pouze to, co o sobě sdělil ve své kronice. Ke konci svého díla o sobě mluví jako o osmdesátiletém starci, proto se jeho narození předpokládá kolem roku 1045. Pokud je to pravda, žil na svoji dobu neobvykle dlouho, neboť průměrný věk té doby je odhadován asi na polovinu (tj. na 40 let).

O jeho původu nic nevíme. Pravděpodobně se narodil v rodině duchovního, která mohla synovi poskytnout náležité vzdělání. Studoval v katedrální škole při svatovítském kostele. Po roce 1074 studoval v cizině. Na věhlasné škole v Lutychu studoval u mistra Franka Kolínského základy tehdejšího vzdělání, gramatiku a dialektiku. Do Čech se vrátil asi až kolem roku 1090 a brzy se stal kanovníkem pražské kapituly. V této době se zřejmě oženil s Božetěchou, jejíž úmrtí ve své kronice vzpomíná k roku 1117 slovy: „Zemřela Božetěcha, jež bývala nedílnou družkou veškerých osudů mých." Její úmrtí je zaznamenáno rovněž v nekrologiu, tj. seznamu zesnulých, které dal pořídit olomoucký biskup Jindřich Zdík (+1150). To, spolu s nejasnou zmínkou o synovi Jindřichovi v Kosmově kronice, vedlo některé historiky k domněnce, že tento biskup byl jejich synem. Jiní historikové to odmítají s tím, že šlo o jiného Jindřicha, který byl zřejmě také členem kapituly, po otcově smrti nastoupil na jeho místo a stal se jejím děkanem.

Po roce 1090 se Kosmas pohyboval v nejvyšších církevních kruzích v Čechách a doprovázel pražské biskupy na důležitých cestách do zahraničí. Například v letech 1091 1092 doprovázel pražského biskupa Kosmu a olomouckého biskupa Ondřeje do italské Mantovy, kde jim císař Jindřich IV. udělil investituru (tj. potvrzení jejich volby císařem). V roce 1094 s oběma biskupy pobýval v Mohuči, kde obdrželi biskupské svěcení. V roce 1099 zase Kosmas doprovázel nově zvoleného pražského biskupa Heřmana, který byl jáhnem, do Ostřihomi, kde spolu s ním obdržel od tamního arcibiskupa Serafina kněžské svěcení (11. června). Zřejmě v té době se stal děkanem pražské kapituly (tj. správcem hospodářských a organizačních záležitostí sboru kanovníků).

Na sklonku života, pravděpodobně kolem roku 1119, začal psát svoji kroniku, nazvanou Chronica Boemorum (tj. Kronika Čechů nebo Česká kronika), jež je rozdělena do tří knih. Vyprávění začíná biblickou potopou a zmatením jazyků a je dovedeno až do Kosmovy současnosti (vlastně až do jeho smrti, tj. do roku 1125). Odvolává se na to, co poznal „z bájného vyprávění starců", dále na „věci pamětihodné, jež zaručuje hodnověrné podání", ale i na to, co „jsme my sami viděli nebo co jsme slyšeli z hodnověrného vypravování očitých svědků". Byl si vědom, že při popisu současníků je třeba být opatrný: „Neboť užitečnější jest, abychom docela pomlčeli o nynějších lidech nebo časích, nežli abychom mluvíce pravdu - a pravda vždy plodí nenávist - neměli z toho nějakou škodu."

Kronika byla zakončena anonymním záznamem o Kosmově smrti: „Vězte všichni v Kristu věřící, že skladatel této kroniky Kosmas, ctihodný děkan kostela pražského, zemřel dne 21. října téhož roku, v němž byl, jak známo, kníže Soběslav povýšen na stolec" (tj. 1125).

Martin Vaňáč