Kristovo světlo svítí na všechny!

Poselství Třetího evropského ekumenického shromáždění

My, křesťanští poutníci z celé Evropy i mimo ni podáváme svědectví o pozměňující síle tvého světla, které je silnější než temnota a vyhlašujeme je za všeobjímající naději pro své církve, pro celou Evropu a pro celý svět.

Ve jménu trojjediného Boha Otce, Syna i Ducha svatého jsme se shromáždili ve městě Sibiu (4. až 9. září 2007). Toto Třetí evropské ekumenické shromáždění bylo obzvláště poznamenáno bohatstvím pravoslavné spirituality a tradice. Připomínáme si a obnovujeme závažné závazky, které jsme učinili již v Basileji a Štýrském Hradci, a litujeme, že se nám doposud nepodařilo některé z nich splnit. Naše jistota o proměňující energii Kristova světla je však silnější než ponurý svět rezignace, fatalismu, strachu a lhostejnosti. Naše Třetí evropské ekumenické shromáždění začalo v roce 2006 v Římě a pokračovalo v roce 2007 ve Wittenbergu. Tato ekumenická poutní cesta zahrnovala mnohá regionální setkání, včetně setkání pravoslavných církví na ostrově Rhodos a mládeže ve švýcarském St. Maurice. S radostí vítáme závazek mládeže a příspěvek, který přinesla tato shromáždění. S uvážením podnětů dokumentu Charta Oecumenica pokračovalo naše shromáždění v práci dřívějších shromáždění a bylo příležitostí k výměně darů a ke vzájemnému obohacení.

Na této poutní cestě nejsme sami. S námi je Kristus, který se nachází v mraku svědků (Žid 12, 1). Doprovázejí nás mučedníci naší doby, svědectví jejich života a smrti nás inspiruje jak jako jednotlivce tak i jako společenství. Společně s nimi se zavazujeme, že budeme dávat zářit světlu oslaveného Krista, a to svým vlastním svědectvím, které je hluboce zakořeněno v modlitbě a v lásce. To je naše skromná odpověď na oběť jejich životů.

Kristovo světlo v církvi

Kristovo světlo nás vede k tomu, abychom žili pro jiné a ve společenství jednoho s druhým. Naše svědectví o naději a jednotě pro Evropu a svět může být věrohodné jenom pokud budeme pokračovat ve své cestě k viditelné jednotě. Jednota není uniformita. Velikou cenu má nově prožívat koinonii a vyměňovat si duchovní dary, které již od počátky dávaly podněty ekumenickému hnutí.

V Sibiu jsme znovu pociťovali bolestivou ránu rozdělení svých církví. To se týká našeho chápání církve a její jednoty. Rozdílné historické a kulturní výboje ve východním a v západním křesťanství přispěly k těmto rozdílům; jejich pochopení vyžaduje naši naléhavou pozornost a neustálý dialog. Jsme přesvědčeni o tom, že se celá rodina křesťanů musí zabývat otázkami nauky a snažit se o široký konsenzus v morálních hodnotách, který vychází z evangelia, jakož i o věrohodný křesťanský styl života, který radostně přináší svědectví v našem moderním světě výzev - v privátním i veřejném životě. Naše křesťanská spiritualita je drahocenným pokladem, když ho otvíráme, objevujeme různorodost jeho bohatství a otvíráme svá srdce kráse Kristovy tváře a síle modlitby. Jenom když se ve svých srdcích dostaneme blíže Kristu, můžeme se přiblížit i jeden k druhému a prožívat pravou koinonii. Nemůžeme činit nic jiného než se dělit o tato bohatství se všemi muži a ženami, kteří na tomto kontinentu hledají ono světlo. Duchovní lidé začínají se svým vlastním obrácením, které pak vede k obrácení světa. Naše svědectví o Kristově světle je čestným závazkem, že budeme událostem ve svých životech i v přijaté naději, které nás ovlivnily v následování Krista, naslouchat, podle nich žít a navzájem je sdílet.

Doporučení I: Doporučujeme obnovit své poslání coby jednotliví věřící i coby církve, abychom světu hlásali Krista jako světlo a spasitele světa.

Doporučení II: Doporučujeme pokračovat v diskuzi o vzájemném uznání křtu při zohlednění důležitých dosažených výsledků, které v této věci v mnoha zemích již existují a ve vědomí, že tato otázka souvisí všeobecně s chápáním eucharistie, úřadu a ekleziologie.

Doporučení III: Doporučujeme hledat cesty a zkušenosti, které by nás přiváděly dohromady: modlitby jedněch za druhé a za jednotu, ekumenické poutní cesty, teologické vzdělávání a společné studium, sociální a diakonické iniciativy, kulturní projekty, jakož i podporu života ve společnosti na základě křesťanských hodnot.

Doporučení IV: Doporučujeme úplné podílení se celého božího lidu na životě našich církví a bereme zvláště na tomto shromáždění na vědomí výzvy mládeže, starších lidí, etnických menšin a postižených.

Kristovo světlo pro Evropu

Myslíme, že každý člověk byl stvořen podle obrazu božího (Ge 1,27) a zasluhuje si stejnou míru pozornosti a lásky přes všechny rozdíly víry, kultury, věku, pohlaví nebo původu. [1] Ve vědomí, že naše společné kořeny sahají mnohem hlouběji než naše rozpolcení, a ve snaze o obnovení, o jednotu a o roli církví v evropské společnosti dneška jsme se soustředili na setkávání se s lidmi jiných náboženství. Vzhledem k našemu zvláštnímu vztahu k židovskému národu jako lidu smlouvy odmítáme všechny formy antisemitismu dnešní doby a požadujeme vytvoření Evropy coby kontinentu bez násilí. V našich evropských dějinách byly doby tvrdých konfliktů, ale i periody mírového spolužití mezi lidmi všech náboženství. V naší době neexistuje žádná alternativa k dialogu - a sice chápanému ne jako kompromis, nýbrž jako dialog života, ve kterém v lásce můžeme říkat pravdu. My všichni se musíme učit víc o náboženstvích; doporučení Charta Oecumenica mají být dále rozvíjena. Vyzýváme všechny spolukřesťany i všechny, kteří věří v Boha, k tomu, aby respektovali práva národů na svobodu náboženství a vyhlašujeme svoji solidaritu s křesťanskými společenstvími na Blízkém Východě, v Iráku i jinde na světě, kde žijí jako náboženské menšiny a kde se cítí být ohroženy ve své existenci.

Když potkáváme Krista ve svých nouzí trpících sestrách a bratřích (Mt 25, 44-45) a jsme společně osvětlováni Kristovým světlem, pak se jako křesťané zavazujeme k činění pokání za hříchy vylučování, podle biblického napomenutí k jednotě lidstva (Ge 1, 26-27), k prohlubování svého chápání „být jiným", k hájení důstojnosti a práv každého člověka, k poskytování ochrany potřebným a k dalšímu předávání Kristova světla, které jiní přinášejí do Evropy. Vyzýváme evropské státy, aby již přistěhovalce nespravedlivě nezavíraly a podnikly veškeré možné snahy přistěhovalectví zregulovat; přistěhovalce, uprchlíky a hledatele azylu začleňovat; dbát o spojení rodin a bojovat proti obchodu s lidmi a vykořisťování obětí obchodu s lidmi. Vyzýváme církve, aby posílily svoji pastorační práci mezi zranitelnými přistěhovalci.

Doporučení V: Doporučujeme, aby naše církve uznaly, že křesťanští přistěhovalci nejsou jenom příjemci náboženské péče, nýbrž také mohou hrát plnou a aktivní roli v životě církve a společnosti, aby vylepšily svoji pastorační práci pro přistěhovalce, hledající azyl a uprchlíky a podporovaly práva etnických menšin v Evropě, zvláště Romů. Mnozí z nás jsou vděčni za to, že jsme v Evropě zažili v posledních desetiletích tolik hluboce jdoucích změn. Evropa je větší než Evropská unie. Jako křesťané neseme spolu s ostatními zodpovědnost za to, abychom Evropu utvářeli jako kontinent míru, solidarity, podílení se a stálosti. Oceňujeme angažovanost evropských institucí, mezi nimi EU, Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě za otevřený, transparentní a pravidelný dialog s církvemi Evropy. Vysoce postavení zástupci evropské politiky nás poctili svou přítomností a tím ukázali svůj silný zájem o naši práci. Nyní jsme žádáni naplňovat tento dialog duchovní silou.

Původně byla Evropa politickým plánem k zajištění míru, nyní se musí stávat Evropou národů, což je víc než společný hospodářský prostor.

Doporučení VI: Doporučujeme další rozvíjení dokumentu Charta Oecumenica coby podnětu a ukazatele na naší ekumenické cestě v Evropě.

Kristovo světlo pro celý svět

Boží slovo znepokojuje nás i naši evropskou kulturu: ti, kteří žijí, nemají žít sami pro sebe, nýbrž pro něho, jenž pro ně zemřel a opět vstal z mrtvých. Křesťané mají žít bez strachu a chamtivosti, která vede k tomu, že se stáváme sobeckými, bezmocnými, úzkoprsými a uzavřenými. Boží slovo nás vyzývá, abychom nepromrhávali cenné dědictví těch, kteří se v minulých šedesáti letech zasazovali za mír a jednotu v Evropě. Mír je velkolepým a cenným darem. Celé země touží po míru; celá národy čekají na to, aby byly osvobozeny od násilí a teroru. S veškerým důrazem se zavazujeme k opětným snahám o tento cíl. Odmítáme válku jako nástroj pro řešení konfliktů, k urovnávání konfliktů požadujeme volit nenásilné prostředky a obáváme se opětného vojenského zbrojení. Násilí a teror ve jménu náboženství odporují náboženství. Kristovo světlo svítí na „spravedlnost" a spojuje ji s božským milosrdenstvím. Touto září nepřipouští žádné dvojsmyslné nároky. Všude na celém světě i v Evropě vede současný proces radikální globalizace trhů k tomu, že se zvětšuje dělení lidské společnosti na vítěze a poražené, hodnota nespočetných lidí není oceňována a ignorovány jsou i katastrofální důsledky na životní prostředí, především změna klimatu, což je neslučitelné se starostí o budoucnost naší planety.

Doporučení VII: Vyzýváme všechny evropské křesťany, aby všemi silami podporovali rozvojové cíle OSN k začátku milénia jako naléhavý praktický krok  k potírání chudoby.

Doporučení VIII: Doporučujeme, aby Evropská biskupská konference a KEK společně s církvemi v Evropě a s církvemi na jiných kontinentech začaly projednávat odpovědnost Evropy za ekologickou spravedlnost tváři v tvář změnám klimatu, za spravedlivý průběh globalizace, za práva Romů a jiných etnických menšin. Uznáváme dnes víc než kdy jindy, že Afrika coby kontinent, který je úzce spojen s našimi dějinami a budoucností, žije nyní v takové chudobě, která by nás neměla nechávat lhostejnými nebo pasivními. Rány Afriky se dotkly srdcí našeho shromáždění.

Doporučení IX: Doporučujeme podporu iniciativ k odpuštění dluhů a k podpoře spravedlivého obchodu. Upřímným a objektivním dialogem přispíváme k vytváření a podporování obnovené Evropy, ve které jako svědectví slouží neměnitelné křesťanské zásady a morální hodnoty, které pocházejí přímo z evangelia a které rovněž doprovázejí naši zaangažovanost v evropské společnosti. Naším úkolem je tyto zásady a hodnoty podporovat - nejenom v privátním ale i ve veřejném životě. Budeme spolupracovat s lidmi jiných náboženství, kteří sdílejí naši starost o vytváření Evropy hodnot, která by se mohla také vyvíjet dále politicky i hospodářsky. V obavě o boží stvoření se modlíme za více ohledů a respektování jeho zázračné mnohoforemnosti. Zasazujeme se proti nestoudnému vykořisťování, protože „celé stvoření očekává vykoupení" (Ř 8, 23) a zavazujeme se k tomu, že budeme působit na smíření mezi lidstvem a přírodou.

Doporučení X: Doporučujeme, aby bylo období 1.9.-4.10. zasvěceno modlitbám za ochranu stvoření a za podporu trvalého životního stylu k zastavení změn klimatu.

Ceníme si všech, kteří k této cestě přispěli, především mladé ekumeně, která toto shromáždění vyzvala k odvážnému životu podle evangelia a modlíme se společně:

Kriste, ty pravé světlo, které osvětluje a posvěcuje každého do tohoto světa narozeného člověka, osvěcuj nás světlem své přítomnosti, abychom v tom rozpoznali nepřibližitelné světlo a veď naše kroky tak, abychom dodržovali tvá přikázání. Zachraň nás a přiveď nás do svého věčného království. Ty jsi naším stvořitelem, pečovatelem a dárcem všeho dobrého. Naše naděje spočívá v tobě a tobě vzdáváme chválu nyní a na věky. Amen.

Z němčiny přeložil Josef Koenig

[1] Na tomto místě byl při čtení poselství na shromáždění vsunut ústně dodatek „od početí až k přirozenému konci", který pak byl překládán jako „od počátku života až k jeho přirozenému konci". Obě formulace nejsou částí oficiálního textu poselství.