Prestižní francouzský deník La Libération o českých
kněžích, jejichž existence je nespravedlivě zpochybněna
Katolická církev ztratila důvěru, kterou měla jako opozice
za komunistického režimu. Možná je to i tím, že neuznává své angažované kněze.
Praha, zvláštní zpravodaj Francois Devinat
Krátké rukávy, fialové tričko, rozcuchané šedivé vlasy a
odzbrojující úsměv, jež skrývá obrovskou únavu. To je jeden ze šestnácti
biskupů podzemní církve v Československu. Byl jako ženatý vysvěcen tajně.
Za komunistického režimu byl vězněn. Po sametové revoluci 1989 byl římskými
úřady zbaven všech výkonů své funkce, zřejmě pro své řádné manželství. Když
jsme se ho dále ptali, smutně se spokojil s názorem jednoho ze šedesáti
ženatých kněží východního obřadu této katakombální církve, který říká:
.Nechávají nás vymřít.
. ." Zatímco většina kněží, kteří se zkompromitovali kolaborací s komunistickou
stranou, vykonává své pastorační povinnosti dál, tento biskup zpřítomňuje smutný
úděl tajných kněží, kteří byli vyřazeni proto, že se dotkli .nedotknutelnosti" celibátu.
Řím je sice oficiálně vyzval, aby dál pokračovali v řecko-katolické
církvi, která má ženaté kněze, ale jak říká biskup, hierarchie této sesterské
církve byla přinucena Svatým stolcem, aby to těmto kněžím, jež jsou výčitkou
svědomí českých katolíků, znemožnila. Paradoxní je, že Řím v téže době
uděluje výjimky a přijímá ženaté přeběhlíky z anglikánské církve, kteří
nesouhlasí se svěcením žen. Tento postoj vedl pražského provinciála dominikánů
k tomu, že papeži napsal: .Byl jste milosrdný k těm, kteří
kolaborovali, a odmítáte spravedlnost pro ty, kteří riskovali své životy!" Katolická
církev v České republice zůstává stigmatizována čtyřiceti lety ateistického
komunismu. A co je horší, kapitál sympatie, kterou si získala tím, že vytvářela
prostor odporu proti totalitě, se jaksi vypařil. Václav Malý, kněz, který dříve
nemohl vykonávat svou práci, spoluzakladatel Charty 77 (disidentská organizace
založená r. 1977, kde významné místo zaujímal i Václav Havel), zadržovaný ještě
7 měsíců před sametovou revolucí, se vyjadřuje jasně: .Jsme dnes neschopni
reagovat na to, co se od nás očekává, jak v náboženské, tak v sociální
oblasti. Sekty to zvládají lépe. Křesťanská kultura byla komunisty vymýcena a
svoboda přišla až příliš rychle. Musíme začít od nuly, a to v zemi, kde
antiklerikalismus sílí a střední věk kléru je 69 let!" Ve chvíli pádu komunismu
se Václav Malý dostal do popředí dění. Moderoval
statisícová shromáždění. Odmítal však vstoupit do politiky. .Za každou cenu je
třeba zabránit tomu, aby se obraz církve zkompromitoval politikařením a
stranickostí." Je dnes smutný z budoucnosti, o níž se domníval, že bude
lepší. .Politická elita se zaklíná bezuzdným liberalismem, církev ztratila
mnoho ze své morální autority. Touha po navrácení majetku poškodila její image."
Paradoxní situace. Katolická církev stále ještě nedostala nazpět nemovitý majetek
(200 000 ha
pozemků a lesů), který jí komunisté ukradli r. 1950. Je to vlastně skromná
žádost vzhledem k tomu, jak bylo celé dědictví církve rozkradeno a
zdevastováno. Na druhou stranu však tyto církevní požadavky probudily staré
démony historie: obraz církve spojené s habsburskou monarchií a
protireformační potlačení hnutí, započatého národním hrdinou Janem Husem, který
byl jako heretik upálen r. 1415. To jsou dědičná pojiva, která české církvi
neumožňují soupeřit se svou mocnou polskou spolusestrou a zatěžují celý
náboženský život. (Podle statistik z r. 1991 se 45 % populace hlásí ke
křesťanství, z toho 40 % ke katolictví; 30 % je agnostiků, 25 % ateistů.)
Městu dominuje vedle prezidentského sídla pražská
katedrála. Symbolické vyjádření železného ramene politicko-náboženské moci.
Pražský arcibiskup mons. Vlk je však rozhořčen tím, že si musí klíče od .své"
katedrály vypůjčovat v prezidentské kanceláři vždy, když tam chce
vstoupit. S prezidentem ho však váže upřímné přátelství. Když mons. Vlkovi
komunisté zakázali r.1978 vykonávat kněžské povolání, umýval výkladní skříně.
Dnes je obecně přiřazován ke konzervativní hierarchii, která nostalgicky sní o
své světské moci. .Musíme se stát materiálně nezávislými, aby na nás nevěřící
nemuseli platit," říká. Kněží, pastoři či rabíni jsou dosud placeni státem,
jako za starého komunistického režimu, což však dnes spíš dráždí antiklerikální
nálady.
Mons. Vlk je smutný především z kulturní a duchovní
prázdnoty, kterou vytvořila čtyřicetiletá vláda komunismu. .Mohli bychom
otevřít katolické školy, ale nemáme učitele, chybí inteligence. Spíše je vidět
jak vzrůstají fundamentalistické, předkoncilní tendence." Integraci kněží
kolaborantů a udavačů sdružených dříve v Pacem in terris (organizace
udržovaná komunistickou mocí) do pastorace ospravedlňuje pražský arcibiskup
.nedostatkem kněží". Dějinnou ironií osudu je, že vedle nich musí dál
pokračovat .umlčená církev", jejímž kněžím se integrace neumožňuje. Když se
jich ale ptáte, zda pokračují ve své činnosti, i když jim to římský zákaz
nedovoluje, odpovídají skromně a diplomaticky: .no comment". . .
(mírně upraveno) Libération 25. 5. 1994 přel. -vp-
Poslední komentáře