Ratzinger proti Ratzingerovi

14. října byl zveřejněn dopis římské Kongregace pro nauku víry (někdejší inkvizice) biskupům ohledně možnosti udílení svátostí rozvedeným, žijícím v novém manželství. Dopis, podepsaný kardinálem Ratzingerem, je reakcí na iniciativu hornorýnských biskupů (Oskar Saier, Walter Kasper, Karl Lehmann), kteří před rokem vydali pastýřský list o pastoraci lidí ze ztroskotaných manželství. V tomto listě otevřeli za určitých podmínek možnost přijímat svátosti i lidem žijícím v druhém, církevně neplatném manželství.  Pastýřský list vychází z principu nerozlučnosti křesťanského manželství, bere však vážně i povinnost milosrdného přístupu k lidem v takovéto situaci.  Celá věc je, jak upozornil N. Greinacher v týdeníku Der Spiegel 43/94, pikantní tím, že tentýž Ratzinger r. 1972 napsal: .Manželství je sacramentum, je to forma nezrušitelně rozhodnutého rozhodnutí. To však nevylučuje, že společenství přijímajících zahrnuje i lidi, kteří toto učení a tento princip života uznávají, ale nacházejí se v nouzové situaci zvláštního druhu, v níž zvláště potřebují plné společenství s tělem Páně." Fundamentalisté ovšem vidí v iniciativě německých biskupů jen přizpůsobování se duchu doby. Není však duchem doby právě fundamentalismus?  A není zmíněná iniciativa spíše přizpůsobováním se d/Duchu Ježíše Krista, který také v konfliktu mezi principem a milosrdenstvím dával přednost milosrdenství?

Jak upozornil biskup H. Krätzl v .Die Furche" (27. 10. 1994), hájil Ratzinger ve sborníku .Ehe und Ehescheidung" (München 1972) následující stanovisko: .Kde manželství již dávno a pro obě strany nenapravitelným způsobem ztroskotalo; kde se naopak po něm uzavřené manželství po delší dobu osvědčilo jako mravní realita a je naplněno duchem víry, zvláště i ve výchově dětí, tam by měli být ti, kdo v takovém druhém manželství žijí, mimoprávní cestou na svědectví faráře a členů obce připuštěni k přijímání."

-podle pramenů-