Lednové glosy

Příjemné překvapení přineslo novoroční ekumenické setkání v pražské katedrále. Pořádání se tentokrát ujala Česká televize a hlavní zásluhu na pozitivním vyznění má zřejmě Michael Otřísal, který se podílel na dramaturgii. Především je třeba ocenit, že ačkoli se jednalo o bohoslužbu se všemi náležitostmi, které má bohoslužba mít, mělo setkání civilní formu. Bylo respektováno, že velká většina diváků jsou lidé nevěřící. Velmi zdařilý byl jak profesionální výběr biblických textů (z Geneze o stavbě babylónské věže, z Deutereoizajáše a z Janova evangelia o ženě u studně Jakubovy), tak řečníků (Pavel Smetana, Jan Sokol, Tomáš Halík). Přímluvné modlitby vedené biskupkou Janou Šilerovou ukázaly, že vztah k Bohu není jen cosi hluboce niterného, ale patří k němu i vztah ke všem potřebným včetně menšin jazykových, národnostních a náboženských. Svoji roli dobře zvládla i dvojice moderátorů – průvodců setkáním. Zejména Miroslav Šimek mne příjemně překvapil. K vytknutí toho mnoho není. Snad jen poněkud teatrální rozmístění čtenářů biblického textu a velmi málo dialogických prvků a prvků projevu přítomných (tzv. „aktivní účasti“, jak se říká). Jsem si ovšem vědom toho, jak obtížně se to v dané situaci realizuje.

Do Kotle televize Nova se dal zlákat Ivan Štampach. Z principu tuto televizi nesleduji, tak jsem si musel udělat výjimku. Údajně bývají Kotle ještě primitivnější a mnohem více konfliktní. Zdálo se však, že Štampach obstál a že pro věc evangelia v naší zemi udělal možná víc než např. leckteré akce spojené s tzv. desetiletím duchovní obrody národa.

Tragikomické opětné zvolení prof. Václava Wolfa děkanem KTF UK dokresluje situaci české církve po deseti letech svobody. (Ustanovení je ještě vázané na souhlas vatikánských úřadů a Velkého kancléře.) To, že z fakulty samotné lepší řešení nepřichází mne nepřekvapuje. Fakultu teprve čeká byť jen začátek radikální proměny, jaká proběhla mezitím ve společnosti. Překvapuje mne však postoj biskupů, kteří nesou za církev velký díl odpovědnosti, a to stále ještě za církev klerikální, kde většina práv a povinností patří kněžím. Během deseti let se jim nepodařilo na fakultě napravit téměř nic. Přitom mají poměrně značné pravomoci, zejména pražský arcibiskup jako Velký kancléř fakulty. Biskupové mají možnost s fakultou jednat – vždyť ne všechno je na fakultě špatné a ne všichni jejich odpůrci jsou špatní učitelé. Mají možnost, v případě nezdaru, založit vlastní učiliště a svým kandidátům kněžství doporučit, aby jej navštěvovali. Nechce se mi věřit, že by jejich pasivitu ovlivňoval strach z Vatikánu, z nuncia, z Opus Dei či z čeho ještě. Vždyť jde o tak zásadní otázku budoucnosti církve této země v příštích desetiletích. Zdá se mi, že buď jsou biskupové nejednotní v tom, co podniknout, nebo, a to považuji za pravděpodobnější, neví, jak by měla obnovená fakulta vypadat, jaký by měl být profil absolventů a absolventek. I když se nedá fakulta obnovit přes noc, musela by být při jasné vizi obnovená za deset let již několikrát.

-pH-