Dítě narodilo se nám. . .  Běda?

Zvěstování Marii velikým důvodem k radosti nebylo, v lidské a společenské situaci, do níž ji její těhotenství přivedlo. Považuji za důležité to takto „bezbožně" říci, abychom si uvědomili vánoční radost v celé její souvislosti - nejinak je tomu s radostným zjištěním, že na svět přijde nový člověk, i dnes. Pro nás, dnešní střední a starší generaci věřících, bylo mít větší počet dětí vyznavačským činem, stylem života víry. Nevěřící a méně věřící se nad tím pozastavovali: Do tohohle rodit děti? Poměry se radikálně změnily, ale dětí se rodí ještě méně. Uznávám, že je k tomu dnes třeba ještě větší víry a askeze, my jsme přece jen ještě mohli vychovat děti na jistotách, o nichž jsme až později byli poučeni, že to byly „falešné jistoty". O rodinných dávkách jednal v létě parlament a bez rozdílu levice a pravice potvrdil komunistické přídavky na děti, jejichž cena byla dávno znehodnocena inflací.  Žijeme prostě ve společnosti, která má smysl pro jedináčky, nanejvýš pro dvě děti, a v početnějších rodinách vidí parazity společnosti. S radostí jsem si přečetl v jedné statistice, že v bývalé NDR se rodí také mnohem méně dětí, ale počet pokřtěných neklesá. V této zemi, stejně bezbožné, jako je ta naše, je odvaha mít i v dnešní nejisté době děti znamením víry. Perspektivní křesťanské společenství má z narození dítěte radost, bezperspektivní konzumní společnost v něm vidí omezení konzumu. Křesťan jako občan obou společností pak musí snášet tíhu tohoto rozporu.

Jaroslav Vokoun