Unavená revoluce

Třicet let po vzplanutí sexuální revoluce se západní odborníci pokoušejí bilancovat její faktický význam. Pro nás poněkud nepochopitelně za sexuální revolucí skutečně stála revoluční, marxisticky laděná ideologie osvobození člověka a rozbití kapitalistické společnosti rozbitím rodiny. Ve věci osvobození člověka prý zřejmě sexuální revoluce selhala nejvíce, neboť rozbila jedno pouto a vytvořila spoustu nových tlaků, o nichž mohou mnoho vyprávět psychoanalytikové. Selhala však i v protikapitalistickém ohledu - tržní hospodářství se ukázalo jako silnější a využilo této revoluce ke vpádu do zatím pro ně nepřístupné sexuální oblasti a ke komercializaci sexu - ze sexu se stal kšeft nebo jeho průvodní znak. Přínos snad sexuální revoluce znamenala v objektivnějším přístupu k sexualitě a odbourání některých mýtů - ovšem za cenu, že se ze sexu stalo normální uspokojování jedné z lidských potřeb. Lidé - nejen vyznavačky romantické lásky - však od této oblasti čekají více. Odtabuizování sexu paradoxně vedlo k poklesu napětí, a tím, jak aspoň signalizují výzkumy, zřejmě i k tomu, že je ve skutečnosti sexuální styk mnohem méně frekventovaný než dříve. Nebýt papeže, říká se položertem, sex zbavený zákazů a tabu by úplně upadl. Klade se otázka, zda by se dnes nemělo mluvit o druhé sexuální revoluci, projevující se přenesením sexu do oblastí morbidních zvráceností či někam, kde už z jeho funkce nezůstává vůbec nic, jako tomu je v počítačovém sexu. Jako křesťané pamatující pád starého Říma však spíše než o druhé revoluci budeme asi mluvit o typickém konci sexuální volnosti. Spíše než filozofovat o staronových morbidních formách bychom si měli položit otázku, zda se Desatero zase jednou neukázalo jako zákaz k dobru člověka.