206 - červen 2009

Klára z Assisi

Sv. Klára (1194 Assisi - 1253 Assisi), souputnice, učednice a přítelkyně sv. Františka, svůj vzor následovala rovněž v neutuchajícím zápase o podobu regulí nově vznikajícího řádu, kterou musela prosazovat proti nivelizačním tendencím římského centra - byť často vycházely od nesporných příznivců umbrijského hnutí.

Chiara di Scifi se narodila r. 1194 v rodině bohatého asisského šlechtice Favorina Scifi a jeho zbožné manželky Ortolany. Zvrat v jejím životě způsobilo setkání s Františkem, jehož kázání vyslechla v ulicích Asissi, když jí bylo 18 let. Zažehlo v ní touhu cele následovat Krista podle slova i příkladu Poverellova. Toto přání se však nesrovnávalo s plány Klářina otce, který pro ní chystal výpravný a hlavně výhodný sňatek. Klára se tedy rozhodla opustit domov a v noci po květné neděli r. 1212 tajně uprchla se svojí přítelkyní Pacifikou za Františkem do jeho útočiště v Porciunkule v nížině pod Asissi, kde ji ještě tutéž noc František ostříhal vlasy, oblékl ji do hrubého žíněného roucha a přijal ji do kruhu svých učedníků.

V následujících týdnech, naplněných mírnějším i tvrdším přesvědčováním z otcovy strany, našla Klára a její společnice azyl v klášteře benediktinek Sant'Angelo in Panzo na úbočí Subasia. Nakonec František uvedl stále vzrůstající počet přívrženkyň k předměstskému kostelu sv. Damiána. Zde se ženy usadily a vznikla tak první komunita „chudých paní" někdy též zvaná „řád sv. Damiána". Její základ tvořily ženy z domu Scifi - vedle Klářiných sester Anežky a Beatrice také ovdovělá matka Ortolana, teta Bianca, sestřenice Balvina a Amata a další. Klára, která všechny převyšovala zbožností, odříkáním a pracovitostí, byla r. 1215 zvolena abatyší. Novější výzkumy naznačují, že komunita u sv. Damiána nebyla pravým počátečním článkem v genezi řádu klarisek, ale že již navázala na strukturu ženských domů organizovaných podle příkladu menších bratří Františkovým protektorem a pozdějším papežem Řehořem IX., kardinálem Hugolinem.

V letech 1216/17 sestavil František pro nové společenství krátkou psanou řeholi, vycházející z prvních regulí menších bratří, která byla nazývána Forma vivendi. Jejím hlavním prvkem byla absolutní evangelijní chudoba a přísný zákaz vlastnictví - a to i kolektivního. Sestry měly být odkázány pouze na to, co pro ně vyžebrají jejich spolubratři. Tento radikální způsob života posvětil i Innocenc III., který komunitě propůjčil Privilegium pauperitas. V letech 1218/19 však sestavil kardinál Hugolino novou řeholi, která respektovala v duchu IV. lateránského koncilu zákaz zakládání nových řádů a navazovala proto těsně na Regula Benedicti. Vytratilo se z ní napojení na menší bratry a rovněž byl podstatně zmírněn zákaz vlastnictví. Je znakem veliké Klářiny uvědomělosti a odvahy, že odmítla řídit své společenství podle těch bodů regule, které se rozcházely s Formou vivendi.

František s Klárou se naposledy setkali r. 1225, když světec zkrušený nemocí, pronásledovaný pocity selhání a navštívený stigmaty, vyhledal u sv. Damiána útočiště. V péči své duchovní sestry Kláry nalezl naposledy ztracený klid a z oné doby podle legendy pochází také jeho nejslavnější chvalozpěv Píseň bratru Slunci.

Pokusy o zmírnění řehole a oslabení radikálního náboje hnutí pokračovaly i nadále: r. 1245 sepsal nové regule papež Innocenc IV. a výslovně v nich povolil jednotlivým komunitám vlastnit majetek. To Klára jasně odmítla a jako reakci začala sepisovat vlastní verzi řádových pravidel. Jejích definitivního potvrzení se dočkala až dva dny před svou smrtí, když ji přijel Innocenc osobně navštívit. V té době již existovalo po celé Evropě na 70 klášterů nového řádu.

Klára byla svatořečena stejně jako František dva roky po smrti a její tělo bylo uloženo do kostela sv. Jiří. V r. 1260 bylo přeneseno do nově postavené honosné basiliky, která starší kostel pohltila.

Podle legendy se Kláře v době, kdy pro nemoc nemohla navštívit bohoslužbu, zjevil obraz mše na stěně její cely a zároveň slyšela slova kánonu, jak jej předčítal kněz. Když tedy vyhlašoval Pius XII. r. 1958 patrona nového média - televize - volba byla zcela předvídatelná...

Jan Klípa