Zajímavý zdroj inspirace – přímluvy z Břevnova

Zajímavý zdroj inspirace - přímluvy z Břevnova¹

Jan Rückl: Přímluvy http://www.brevnov.cz/CS/3primluvy.php

O existenci obsáhlé sbírky přímluv na internetových stránkách břevnovského kláštera se naši čtenáři mohli dozvědět z internetové diskuse na našich stránkách.² Přímluvy jsou seřazeny do několika oddílů (nedělní, sváteční, feriální, příležitostné). Oddíly jsou uvedeny statí „O historii a smyslu přímluv". Autor Jan Rückl sbírku průběžně doplňuje, takže koncem tohoto liturgického roku bude obsahovat přímluvy pro neděle všech tří cyklů římského lekcionáře.

Břevnovské přímluvy vychází z biblických textů daného dne. Biblické poselství prolíná nejen jednotlivé prosby, ale i úvodní výzvu předsedajícího ke shromáždění a závěrečnou oraci předsedajícího. Takto pojaté přímluvy přispívají k tematizaci bohoslužby na základě čtených perikop. Významnou měrou tak umožňují kultivovat liturgii v naší zemi a pokračovat v procesu zdaleka neukončené recepce liturgické obnovy posledního koncilu.

Přímluvy patří u nás k nejzanedbanějším částem liturgie. Jsou určeny shromáždění, které tak vyjadřuje svou kněžskou roli, danou obecným kněžstvím. Neutěšený stav přímluv ukazuje, že lidé většinou dosud nepřijali svou roli v církvi, která jim podle posledního koncilu náleží. Nejčastěji užívaná sbírka přímluv je v mnoha ohledech problematická.³ Ostatně ani text Ruperta Bergera, popisující situaci v Německu před 10 lety neukazuje, že by tam byla situace o mnoho lepší:

Modlitba věřících nechce předepisovat Bohu, co by měl učinit, ani nechce prosebníka dispenzovat od vlastního nasazení proti nouzi světa, je především projevem solidarity s trpícími, projevem solidární modlitby a solidárního volání. Bohužel se v bohoslužebné praxi obce ani v četných „příručkách přímluv" často nedbá pravidel výstavby modlitby věřících; často se neudávají předměty proseb, nýbrž se pronášejí morální aspekty na prosebníky, v povzbuzujících formulacích se rozvádějí teze kázání (homilie), říká se lidem, co by měli dělat, místo aby se modlili s těmi, kdo jsou potřební.⁴

Jan Rückl se vyvarovává podobných nešvarů. Ví, co jsou přímluvy. V poznámkách píše:

Přímluvy ... chtějí být všeobecnou (všezahrnující) modlitbou za skutečné potřeby dnešní církve a dnešního světa, nikoli morálním ponaučením zamaskovaným do formy proseb. Vznikají z meditace nad biblickými čteními a ze sledování dění v současném světě - tedy ze života.

Myslím, že se autorovi dílo daří. Zaměření na obecné potřeby, využití biblických zdrojů, užívání kultivované terminologie, celistvé vnímání církve (ne jen skrze její představitele) a jistě i další kvality vedou k výbornému hodnocení sbírky.

Domnívám se, že by dílo zasluhovalo i souborné knižní vydání. V tom případě by bylo vhodné některé drobnosti precizovat. Stať „O historii a smyslu přímluv" čerpá ze solidních zdrojů (Bouše, Emminghaus), ovšem příliš stručných, takže se nevyhne přílišným zjednodušením. Římská historie přímluv byla o něco bohatší.⁵

Nejsem si zcela jist, zda autor dostatečně rozlišuje adresáty jednotlivých částí přímluv. Úvodní výzva předsedajícího je učena shromáždění, které je vybídnuto k modlitbám adresovaných Otci - koneckonců jako každá liturgická modlitba oslovuje Otce, skrze Syna v Duchu svatém. Jednotlivé prosby jsou rovněž adresované Otci. Ovšem aklamace Kyrie eleison (Pane, smiluj se) směřuje k Synu, coby prostředníku s Otcem. Závěrečná orace opět oslovuje Otce. Často používaný výraz „Pán" může znamenat jak Syna, tak Otce. (Tato drobná formální výtka se ovšem netýká feriálních přímluv převzatých od dr. Bradáče.)

Je věcí diskuse, jakou formu aklamace volit. Osobně se přimlouvám volit při přímluvách v rámci eucharistické slavnosti vždy Kyrie eleison (Pane, smiluj se), byť může způsobit nejasnosti, kdo je vlastně tím Pánem (viz předchozí odstavec). Je mnohem starší a původnější (ekumeničtější), než aklamace „Prosíme tě, vyslyš nás," která má původ v litaniích a do eucharistické slavnosti se dostala oklikou.

Je rovněž věcí diskuse, zda trvat na autorově požadavku využít daný den všechny přímluvy. Domnívám se, že sbírka by mohla být určitým zdrojem inspirace pro ty, kteří sami přímluvy formulují. Myslím, že modlitba, která vychází přímo z obce je cenná, byť nebude mít (zpočátku) obsahové i formální kvality hotové předlohy.

Není možné v rámci tohoto krátkého útvaru hodnotit sbírku detailněji. Vzhledem k tomu, že příspěvek píšu před Letnicemi, vybral jsem si jako příklad přímluvy letniční.

Slavnost Seslání Ducha svatého - vigilie (možno použít i v den slavnosti)

Lidský život je křehký a přináší mnoho těžkostí a trápení, takže často ani nevíme, jak a za co se máme modlit. A v této naší slabosti přichází Duch Boží a nepopsatelným způsobem naši modlitbu podporuje. S důvěrou v jeho pomoc prosme za celý svět a volejme: Pane, smiluj se. (Řím 8,26-27)

• Prosme za všechny křesťany, zvláště za biřmovance: za jejich jednotu a pravdivost.

Odp.: Pane, smiluj se.

• Prosme za vyznavače jiných náboženství; za ty, kdo hledají svou duchovní cestu, i za ty, kdo žijí bez víry.

• Prosme za svornost a vzájemnou ohleduplnost celého lidstva. (Gn 11,1)

• Prosme za ty, kdo rozhodují o věcech veřejných.

Prosme za lidi, kteří v utrpení a starostech zvlášť naléhavě potřebují pomoc Ducha Božího:

• Za lidi, kterým chybí naděje, chuť do života a jeho smysl. (Ez 37,1-14; Sk 2,3)

• Za lidi bezradné a za ty, kdo chtějí svůj život změnit. (Sk 2)

• Za lidi, kteří si s druhými nerozumějí a nenacházejí cestu ke shodě. (Sk 2,4-11)

• Za lidi opovrhované a osamocené, nemocné, staré a umírající.

• Za lidi zotročené strachem, zlem a sobectvím. (Sk 2,2)

• Prosme také za sebe - za to, co každému z nás teď nejvíce leží na srdci.

• Prosme jedni za druhé a za celou naši církevní obec.

Neboť tvůj Duch, Pane, je dárce života.

On ať tuto modlitbu podpoří svou silou,

aby došla sluchu našeho nebeského Otce,

jenž žije a kraluje na věky věků. Amen.

Slavnost Seslání Ducha svatého - v den slavnosti (možno použít i při vigilii)

Každý z nás i celý svět potřebuje pomoc životodárného Božího Ducha. Prosme tedy Boha, aby ho znovu a znovu sesílal a volejme: Prosíme tě, vyslyš nás.

• Sešli, Bože, Ducha moudrosti všem křesťanům, zvláště těm, kteří v církevních obcích vykonávají různé služby. (1Kor 12,4-7; Iz 11,2)

Odp.: Prosíme tě, vyslyš nás.

• Sešli Ducha lásky a věrnosti všem snoubencům, manželům a rodinám. (Gal 5,22)

• Sešli Ducha rozumnosti vědcům a všem, kdo mohou ovlivňovat přírodu a zasahovat do lidských životů. (Iz 11,2)

• Sešli Ducha poznání a úcty před tebou těm, kdo žijí bez víry. (Iz 11,2)

• Sešli Ducha pokoje a rady lidem a národům, kteří žijí v nepřátelství a válce a nenacházejí cestu k porozumění a míru. (Gal 5,22; Iz 11,2)

• Sešli Ducha rady a pravdy všem, kteří hledají východisko ve složitých životních situacích. (Iz 11,2; Jan 15,26)

• Sešli Ducha útěchy a síly lidem zarmouceným, opuštěným, slabým a všem trpícím. (Jan 14,16; Iz 11,2)

• Sešli tomuto našemu společenství Ducha radosti a pokoje, vlídnosti a dobroty. (Gal 5,22)

Sešli svého Ducha, Bože, a všechno stvoření bude obnoveno.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen. (Žl 1)

zdroj: http://www.brevnov.cz/CS/3primluvy.php

Druhý soubor považuji za mnohem zdařilejší. Formálně je bezchybný. Obsah využívá známého biblického schématu sedmi darů Ducha a nápaditě jej rozvíjí.

Na prvém souboru jsem si všiml několika formálních vad: závěrečná orace oslovuje Syna (a zřejmě i prosby) byť její trinitární obsah je akceptovatelný; spojovat prosbu o jednotu „všech křesťanů" a „biřmovanců" není příliš šťastné; prosba „za sebe" do přímluv nepatří, ostatně ani to, co „leží na srdci", pokud to není vysloveno. Úvod souboru pro vigilii využívá myšlenky listu Římanům. To je jistě chvályhodné. Je otázkou, zda obsah této myšlenky není posunut tak, že je zastřen. Ono „trápení, (tak)že často ani nevíme, jak a za co se máme modlit" doslova „lkání, sténání" se objevuje ve verši 8,22: „Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu." Tento verš je pravděpodobně citát, v antice všeobecně známý, na který Pavel navazuje, když říká, že i my „sténáme" ačkoli již Bohu patříme, dosud očekáváme „přijetí za syny" očekáváme, že se naše spása stane zjevná. Nevím, zda slova „lidský život je křehký a přináší mnoho těžkostí a trápení" tuto skutečnost vystihují.

1název převzat z příspěvku: http://www.getsemany.cz/node/1248#comment-5544

2http://www.getsemany.cz/node/1248#comment-5542

3viz Bugel Walerian - Přímluvy pod drobnohledem, v: Teologické texty 7 (1996), č. 2, s. 58-60.

4Berger R., Liturgický slovník, Vyšehrad, 2008

5Římský biskup Gelasius (492-496) nechal odstranit přímluvné modlitby po homilii (jak jsou popsány např. u Justina; podoba odpovídala dnešním velkopátečním přímluvám: oznámení tématu jáhnem, individuální modlitby a orace předsedajícího) a podle východního vzoru je předsunul spolu s aklamacemi Kyrie na začátek liturgie. Přímluvy dostaly formu litanie, a pevný obsah. Zachovaly se v podobě tzv. Deprecatio Gelasii:

O sto let později, během pontifikátu Řehoře Velikého, došlo k redukci Gelasiánské litanie - zůstalo pouze 3x3 Kyrie  (3x Kyrie eleison, 3x Kriste eleison, 3x Kyrie eleison), a takto bylo zhudebňováno.

Ve středověku bylo Kyrie mylně interpretováno trinitárně, ačkoli aklamace se obrací ke Kristu. Vynechání obsahu litanie také umožnilo vnímat Kyrie coby kající úkon.

Přímluvy byly znovu zavedeny reformou posledního koncilu a zařazeny na místo, které měly až do konce 5. století, před gelasiánskou reformou (po homilii, resp. po vyznání víry, které se ovšem stalo součástí eucharistické liturgie až o pět století později), ale ve formě zavedené Gelasiem (litanie, při kterých jáhen, lektor či kantor přednáší úmysly a shromáždění odpovídá Kyrie eleison).