Vzpomínáme - reflexe Shoah

Vatikán vydal dlouho očekávaný dokument Vzpomínáme - reflexe Šhoah. Uvádíme pracovní překlad částí dokumentu uvedených ve zprávě Vatican Information Service.

Dokument začíná dopisem z I2. března adresovaným papežem kardinálovi Edwardu I. Cassidymu. Papež mj. píše: "Během svého pontifikátu všem při četných příležitostech s hlubokým zármutkem připomínal utrpení židovského lidu během druhé světové války. Zločin známý jako Shoa zůstává nesmazatelnou skvrnou na historii končícího století.

Během příprav na počátek třetího tisíciletí křesťanství si je církev vědoma, že radost z jubilea je především radostí založenou na odpuštěni hříchů a smíření s Bohem a bližním. Proto církev povzbuzuje své syny a dcery, aby očistili svá .srdce skrze lítost nad minulými chybami a nevěrnostmi. Volá je, aby pokorně stanuli před Pánem a zkoumali sami sebe a svou zodpovědnost, kterou i oni nesou za zlo naší doby.

Je mou horoucí nadějí, že dokument vzpomínáme. Reflexe Shoa... pomůže uzdravit zranění dřívějších neporozumění a nespravedlnosti. "

I. Tragedie Shoa a povinnost vzpomínat

... Toto století se stalo svědkem nevýslovné tragédie, která nesmí být nikdy zapomenuta: pokusu nacistického režimu vyhladit židovský národ a s tím spojené vyvraždění milionu Židů. Muži a ženy, staří a mladí, děti a nemluvňata pouze pro svůj židovský původ byli pronásledováni a deportováni. Někteří byli zabiti bezprostředně, zatímco ostatní byli degradováni, podrobeni špatnému zacházení, mučení a zcela obraní o svou lidskou důstojnost a pak zabiti... To byl Shoa.

Tváří v tvář této genocidě... nikdo nemůže zůstat nevšímavý a už vůbec ne církev, kvůli svým velmi těsným poutům duchovního příbuzenství s židovským národem a kvůli své paměti minulých nespravedlností...

Společná budoucnost Židů a křesťanů vyžaduje, abychom vzpomínali, protože "není budoucnosti bez paměti". Dějiny samy o sobě je "memoria futuri".

II. Co si musíme pamatovat.

Zatímco židovský národ nesl své jedinečné svědectví Jedinému Svatému Israele a Toře mnohé vytrpěl na různých místech a v různých dobách.

Ovšem byl určitě nejhorším utrpením ze všech.

Samotná velikost zločinu vyvolává četné otázky... Ale takovou událost nelze hodnotit výhradně běžnými kriterii historického výzkumu. Volá k "morální a náboženské paměti" a, zvláště mezi křesťany, k velmi závažnému zamyšlení co jej vyvolalo.

Skutečnost že se Shoa odehrál v Evropě, tj. v zemích s dlouhodobou křesťanskou civilizací vyvolává otázku o vztahu mezi nacistickým pronásledováním a přístupem křesťanů k Židům během staletí.

III. Vztahy mezi Židy a křesťany.

Dějiny vztahů mezi Židy a křesťany jsou bolestné...

Výsledkem je, že poměr těchto vztahů během dvou tisíciletí je docela negativní.

V křesťanském světě- nemluvím ted' o církvi jako takové- příliš dlouho obíhaly pomýlené a nespraveďlivé interpretace Nového zákona ve vztahu k židovskému národu a jeho údajné vině vyvolávající pocity nepřátelství vůči tomuto národu (papež Jan Pavel II. 31. října 1997). Takové interepretace byly naprosto a jednou provždy odmítnuty druhým vatikánským koncilem.

Na sklonku 18. a počátkem 19. století dosáhli Židé obecně stejného postavení s ostatními občany ve většině států, a v jistém množství z nich i vlivných postavení ve společnosti. Ale v témže historickém kontextu, zejména v 19. století povstal i falešný a zjitřený nacionalismus. V prostředí živé sociální změny byli Židé často obviňováni z toho, že jejich vliv je vyšší, než odpovídá jejich počtu.

V téže době se začaly objevovat teorie popírající jednotu lidské rasy, potvrzující původní různost ras. Nacionální socialismus v Německu použil ve 20. století tyto ideje jako pseudo-vědeckou základnu pro rozlišování mezi tak zvanou nordicko-árijskou rasou a ostatními předpokládaně nižšími rasami.

Církev v Německu odpověděla odsouzením rasismu. Již v únoru a březnu 1931 byly vydány pastýřské listy odsuzující národní socialismus jakožto modloslužebné uctívání rasy a státu.

I papež Pius XI. nacistický režim slavnostně odsoudil v encyklice 'Mít brennender Sorge', která byla v německých kostelích čtena na Bílou sobotu v roce 1937, což mělo za následek útoky a postihy vůči členům kléru.

6. září 1938 zdůraznil Pius XI. skupině belgických poutníků: Antisemitismus je nepřijatelný. Duchovně jsme všichni semité. Pius XII. ve své úplně první encyklice Summi Pontificatus z 20. října 1939 varoval před teoriemi popírajícími jednotu lidské rasy a zbožšťováním státu, v čemž viděl cestu vedoucí ke skutečné "temné hodině".

IV. Nacistický antisemtismus a Shoa.

Nemůžeme proto přehlížet rozdíl mezi antisemitismem založeným na teoriích odporujících trvalému učení církve o jednotě lidské rasy a rovné důstojnosti všech ras a národů a dlouhodobým sentimentem nedůvěry a nepřátelství, kterému říkáme antijudaismus, jímž- žel- byli vinni i křesťané.

Ideologie národního socialismu šla ještě dále. ... Na úrovni theologické reflexe nemůžeme přehlížet, že ne málo lidí v nacistické straně nejen dávalo najevo aversi vůči ideji božské Prozřetelnosti jednající v lidských záležitostech, ale podalo důkazy konečné nenávisti vůči samotnému Bohu.

Shoa byl dílem veskrze moderního neopohanského režimu. Jeho antisemitismus měl kořeny vně křesťanství a při sledování svých cílů neváhal postavit se církvi a také pronásledovat její členy.

Může ovšem padnout otázka, zda nebylo nacistické pronásledování Židů učiněno snazším protižidovskými předsudky pevně usazených v některých křesťanských myslích a srdcích.

Každá odpověď na tuto otázku musí vzít v potaz, že se zabýváme s dějinami dějinami lidských postojů a způsobů myšlení, které podléhají mnohým vlivům. Vedoucí představitelé Třetí říše zprvu chtěli Židy vypovědět. Žel, vlády některých západních zemí s křesťanskou tradicí, včetně Severní a Jižní Ameriky, s otevřením svých hranic pronásledovaným Židům  více než váhaly.

Poskytli křesťané v zemích, kde nacisté podnikli masové deportace veškerou možnou pomoc pronásledovaným a zvláště pronásledovaným Židům?

Mnozí ano, ale jiní ne. Ti, kteří pomohli zachránit Židům život nakolik to bylo v jejich silách a to včetně nasazení svého života, nesmějí být zapomenuti. Během války a po ní vyjádřili židovské komunity a židovští vůdcové své díky za vše co pro ně bylo učiněno, včetně toho co papež Pius XII. učinil osobně nebo skrze své představitele pro záchranu statisíců židovských životů. Mnozí katoličtí biskupové, kněží, řeholníci a laici byli z tohoto důvodu ocenění státem Izrael.

Nicméně, jak uznal i papež Jan Pavel IL, vedle takových statečných mužů a žen, duchovní odpor a konkrétní skutky dalších křesťanů nebyly takové, jaké by se daly očekávat od Kristových následovníků.

Hluboce litujeme omylů a selhání těchto synů a dcer církve.

Vzpomínáme a držíme se slov papeže Jana Pavla II. adresovaných vůdcům židovské komunity ve Strasburku v roce 1988: "Spolu s vámi znovu opakuji nejsilnější odmítnutí antisemitismu a rasismu, jakožto odporující principům křesťanství." Katolická církev proto odmítá každé pronásledování národů nebo skupin lidí kdekoli a kdykoli.

Absolutně odsuzuje všechny formy genocidy, stejně jako rasistické ideologie, které je vyvolávají.

V. Společný výhled ke společné budoucnosti.

Pohlížeje na budoucnost vztahu mezi Židy a křesťany na prvním miste apelujeme na naše katolické bratry a sestry, aby obnovili vědomí hebrejských kořenů své víry. Žádáme je, aby měli na mysli, že Ježíš byl z rodu Davidova, že Panna Maria a apoštolové náleželi k židovskému národu...."

Na sklonku tohoto tisíciletí touží katolická církev vyjádřit svou hlubokou lítost nad selháními svých synů a dcer v každé době. Je to akt pokání (tesuva), neboť, jako členové církve jsme spojeni stejně s hříchy jako se zásluhami jejích dětí. Církev přistupuje s velkým respektem a hlubokým soucítěním zkušenosti vyhlazování, Shoa, který utrpěl židovský národ za druhé světové války.

Modlíme se, aby náš smutek nad tragedií, kterou utrpěli Židé v našem století mohl vést k novým vztahům s židovským národem. Přejeme si obrátit vědomí minulých hříchů v pevné rozhodnutí budovat novou budoucnost v níž nebude mezi křesťany antijudaismu ani protikřesťanských sentimentů mezi Židy. Závěrem zveme všechny muže a ženy dobré vůle k hluboké reflexi významu Shoa... Otrávené setbě antijudaismu a antisemtismu již nesmí být znovu dovoleno zapustit kořeny v lidských srdcích.