Koncem tohoto roku má být podepsáno Společné prohlášení k nauce o ospravedlnění mezi luterány a katolíky. (K tématu též „Panika mezi reformovanými" G 12/79 a „Opravdu panika" G 1/98.)

Dokument společně vypracovali Světový luterský svaz a Kongregace pro jednotu křesťanů. Společné prohlášení odsouhlasila generální synoda Sjednocené evangelicko luterské církve Německa pod vedením biskupa Horst Hirschlera a mnohé církve patřící k Světovému luterskému svazu.  Věroučná nauka o ospravedlnění podle Martina Luthera v jádru zní, že „člověk může být ospravedlněn jedině milostí", a že tímto věroučným článkem „církev stojí nebo padá". Ve společném prohlášení protestantská strana udělala ústupky od tohoto rigorózního stanoviska a přiznala určitou váhu i vlastnímu přičinění člověka.

Švýcarský evangelický svaz potřásá nad společným prohlášením jenom hlavou.  Švýcaři se vyjádřili, že toto společné prohlášení má jen minimální praktický význam pro ekumenizmus i když uznávají, že je to povzbuzující krok vpřed. Kritizují, že společné prohlášení je naprosto odtrženo od dnešní doby. Jedná se o vysoce abstraktní teologii patřící do 16. století, ne do našeho. Ani stopy po svědectví evangelia v dnešním světě! Ale o to přece musí jít!

Řada evangelických profesorů teologie z Německa podepsala votum k „Společnému prohlášení k věroučné nauce o ospravedlnění člověka", ve kterém doporučují tento dokument rozhodně odmítnout. Podle prohlášení otištěného ve Frankfurter Allgemeine Zeitung teologové postrádají v dokumentu jak praktické, tak nějaké eklesiologické konsekvence. Dokument nevede k uznání Luterské církve jako církve Kristovy. Dokument nevede ani ke společenství večeře Páně, nýbrž je součástí plánu evangelické duchovní nakonec integrovat do katolické církve.

V pondělí 2. 3. 98 zveřejnila konference opatů, konaná v klášteře Klosterneuburg v dolním Rakousku, prohlášení: „Konstatujeme rozštěpení, mnoho kněží resignuje. Masové protesty a manifestace proti biskupovi hodnotíme jako zoufalý pokus křesťanů dostat se aspoň tímto způsobem ke slovu, poněvadž jiná možnost je jim upírána." Proboštové a opatové dále kritizují způsob vizitování benediktinského kláštera v Goettweiger. Biskup ze St. Poelten zbavil Udo Fischera úřadu, aniž by to konzultoval s představeným řádu. To vrhá na klášter špatné světlo, jakoby kryl pochybení Udo Fischera.

Probošt Maximilian Fuernsinn z Herzogenburgu, president konference opatů řekl v televizi, že opatové sami jako „církevní představení" nemohou pochopit praktiky biskupa Kurta Krenna ze St. Poelten. Vyzval biskupa k „obrácení" jak sám často říká, neboť jeho vztah k druhým je naprosto neakceptovatelný.

Joachim Angerer, opat kláštera Geras, řekl v televizi, že Krenn se vydává za věrného „Římu", jakoby ti ostatní nebyli. Pro římské katolíky je přece věrnost papeži samozřejmostí, a nadto „my jsme papeži slíbili poslušnost", řekl Angerer.

Biskup Krenn se srovnával v televizi s Kristem, že zastává „věc Boží" a že „je sám" jako Kristus, který za to byl ukřižován.

Opat Joachim Angerer sdělil vídeňskému deníku „Kurier", že řeholníci z kláštera Geras budou bojkotovat plánovanou návštěvu papeže v St. Poelten 19. června 98, že nebudou přitomni na jeho mši. Bojkot není namířen proti papeži, ale proti biskupovi Krennovi, který pomocí veta proti rozhodnutí biskupské konference dosáhl toho, že blahořečení premonstrátského mnicha z kláštera Geras Jakoba Kerna se bude konat ve Vídni a ne v klášteře, kde působil. Papež dokonce ani klášter Geras nenavštíví a pojede místo toho do St. Poelten. Očekává se, že v St. Poelten papeže přivítají masové demonstrace proti biskupu Krennovi a kardinálovi Groerovi.  Biskup Krenn v interview pro „News" řekl, že považuje za vyloučené, že by jeho spolubratři mohli dosáhnout ve Vatikáně jeho přeložení, jak se to stalo švýcarskému biskupovi Wolfgangovi Hassovi z Churu. Krenn „vydá ze sebe všechno", „v žádném případě se nevzdá", „jeho není možno zastrašit nebo k něčemu donutit". Na otázku, jak by reagoval, kdyby mu jeho spolubratři radili k demisi, Krenn řekl, že si „každý musí udělat nejprve pořádek ve svém domě dříve, než by takové rady dával druhým", „jen papež mne může sesadit, to bych ale akceptoval s radostným srdcem". Na to, že se proslýchá, že bude jmenován arcibiskupem v San Marino, Krenn řekl, že to je „vyložená hloupost", ale že by tam „měl konečně klid". Také možnost, že by byl povolán do nějaké kurie označil jen za „spekulace".  Krenn se vyjádřil také proti prohlášení biskupů Schoenborna, Kapellari a Edera k „případu Groer", a vzal Groera v ochranu. Kardinál Groer totiž navzdory všem svědectvím popírá jakékoliv homosexualní zneužití kohokoliv a kdykoliv. Naproti tomu uvedení biskupové ve svém prohlášení píší, že mají „morální jistotu", že obvinění vznesená proti Groerovi se v základě zakládají na pravdě.

Rakouský „Kurier" provedl anketu, podle níž 76 % věří, že obvinění proti bývalému vídeňskému arcibiskupovi Groerovi jsou pravdivá (jeho nástupcem je dnes kardinál Schoenborn).

Z uvedené ankety dále plyne, že většina rakouských katolíků je proti biskupovi Kurtovi Krennovi: 58 % žádá jeho přeložení, jen 17 % je proto, aby zůstal nadále ordinářem diecéze St. Poelten.

Anketa také informuje o vztahu Rakušanů k církvi: 35 % katolíků se už vážně zabývalo úmyslem vystoupit z církve, a 25 % se těmito úmysly zabývalo právě v uplynulých dvanácti měsících.

"Národní církevní rada USA" vydala v New Yorku „Ročenku severoamerických církví", podle níž je katolíků 61.2 milionu, baptistů 15.7 milionu (Baptistický svazek jihu), metodistů 8.5 milionu, baptistů 8.2 milionu (Národní baptistický svazek), Boží církev v Kristu 5.5 milionu, luteránů 5.2 milionu, mormonů 4.8 milionu a presbyteriánů 3.6 milionu.

Z ročenky dále vyplývá, že v USA chce stále více žen do pastorace. Před 15 lety bylo v USA jen 10 % studentek teologie, dnes je to 34 %.

Prefekt Kongregace pro klérus, kardinál Dario Castrillon Hoyos na tiskové konferenci 10.3.98 řekl k dvěma nově vydaným směrnicím o výuce a životě stálých diakonů, že ženy tam jako diákonky zahrnuty nejsou, protože církev nehodlá měnit ani tradici, ani učení v otázce kněžských svěcení. To by ale bylo nutné v případě, kdyby ženy měly být svěceny na jáhenky, neboť jáhenské svěcení dnes je částí kněžského svěcení. Diakonát žen v ranné církvi nebyl částí kněžského svěcení, bylo to jenom pomocí vkládaní rukou udělování určitých úkolů v obci.

Nejednalo se o svátost, která uschopňuje zosobňovat Krista, poněvadž žena nemůže zosobňovat Krista, který byl mužem.

Uvedené dva dokumenty, "Základní normy pro výuku stálých diakonů" a "Direktorium úřadu a života stálých diakonů", nejsou žádná teologická pojednání, nýbrž pouze praktické směrnice, dávající řád před 301ety nově zavedenému úřadu stálých diakonů. Směrnice obsahují také přesné vymezení úkolů diakonů: kázání slova Božího v celém rozsahu, udělování křtu, podávání svatého přijímání, sezdávání a pohřbívání. Diakon nesmí být jmenován členem kněžské rady diecéze. Diakoni smějí vstoupit do politické strany, ale ne do takové, která odporuje církvi.

Prefekt Kongregace pro výuku, kardinál Pio Laghi řekl, že ve světové církvi je současně 22390 stálých diakonů. Víc než polovina z nich je v USA, třetina v Evropě a jen 3% jsou v Africe a Azii. Asi 90% stálých diakonů bylo posvěceno už jako ženatí, kdo však ženat nebyl, musel složit slib celibátu. 

Seminář o politické teologii

Proč se zabývat politickou teologií? Nemají církve a křesťané svých vlastních starostí dost? A když se „pouštějí do politiky" nedopadá to častěji špatně než dobře?

Seminář věnovaný tématu politické teologie se bude zabývat problémy spravedlnosti a solidarity vyplývajících z evangelijní zvěsti, náboženského i protináboženského násilí ve světě obývaném mnoha kulturami, i tím, proč křesťané mají sklony přistupovat k politice jako k něčemu, co se jich netýká, jakoby Boží království nebylo věcí veřejnou, ale jen záležitostí pro vybrané.  Díky našemu hostu ze Sri Lanky, S. J. Emmanuelovi, se budeme moci dozvědět, v jak odlišných souřadnicích působí církev, pro níž 2. vatikánský koncil znamenal asi tolik, co pro Evropu Trident ve své době. Dostaneme se do prostředí, kde rozdělení církví působí ještě o to absurdněji, že k němu v Asii nedošlo, ale bylo tam dovezeno od nás spolu s křesťanskou misií, kde křesťanství zahrnuje jen pár procent obyvatelstva a velké, ze Západu dovezené instituce. Přednáška se bude týkat otázek, jak křesťané v Asii potýkající se s podstatně větší chudobou chápou potřebu spravedlnosti a solidarity, co si slibují od spolupráce mezi jednotlivými náboženstvími, a kde vidí úskalí. Náš londýnský host, Michael Kirwan S.J., se zaměří na evropskou teologii, na to, jak se jí daří či nedaří zápasit s ideologiemi, nacionalismem, komplexem etnické nadřazenosti, atd. Pojetí politické teologie bude vycházet z J. B. Metze, a soustředí se na teologii po Osvětimi, přínos frankfurtské školy a na několik Girardových reflexí bosenského konfliktu.

Institut ekumenických studií v Praze a Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok pořádají 6. setkání teologů a zájemců o teologii s tématem Politická teologie 8. - 9. 5. 1998 v Jaboku, Praha 2, Salmovská 8

Pátek

13.00   oběd

14.00   přednáška Michaela Kirwana SJ z Londýnské Heythrop College Politické násilí a jeho výzvy pro teologii: evropská perspektiva

15.00   káva, čaj

15.30 koreferáty: Petr Macek (ETF UK): Apolitičnost církve jako teologické stanovisko Odilo Ivan Štampach (Jabok, IES) Jak náboženská ne/snášenlivost ovlivňuje politiku?

Petr Sláma (ETF UK, IES): „Náboženství národa" a problém nacionalismu

16.15 diskuse k přednášce a ke koreferátům

17.30 Eucharistická bohoslužba z Brazílie

18.30 večeře

Sobota

9.00 sejití, káva, čaj

9.30 ranní modlitba

10.00 přednáška E. S. Emmanuela, profesora teologie ze Sri Lanky Církev a politika v mnohonáboženské Asii

11.00 káva, čaj

11.30 panelová diskuse na téma: Možnosti a meze politické teologie spolu s E.S. Emmanuelem, M. Kirwanem, M. Ryškovou (Jabok), a D. Majerem (farářem CČSH) - moderuje Jiří Hanuš

13.00          oběd

14.00          seminární skupiny

a) Politické důsledky antijudaismu - vede Michal Plzák

b) Politický rozměr mezináboženského dialogu -vede Pavel Zach

c)  V čem je církev nezastupitelná (Jakub S. Trojan, 1976) vede Jiří Hanuš

16.00 podněty ze seminárních skupin, zhodnocení semináře

16.45 závěrečná modlitba