Zprávy

Dlouholetý vatikánský žurnalista a sociolog Victor Willi švýcarského původu vydal knihu „Ve jménu ďábla?", která odporuje teorii o vraždě Jana- Pavla I., zastávané v knize „Ve Jménu Božím?". Victor Willi tvrdí, že příčina papežovy smrti nebyla vražda, ale stres. kipa

Shoda názorů, nikoli činů

V den reformace 30. 10. 99 byl v Augsburgu po 450. letech ukončen spor mezi katolíky a protestanty v otázce učení o ospravedlnění. K podepsání společného prohlášení se sešlo 50 biskupů a zástupců obou církví. Církve se shodly v tom, že „Pouze na základě milosti a ve víře ve spásu od Krista, nikoliv na základě naší zásluhy, budeme od Boha přijati a obdržíme Ducha Sv., který obnoví naše srdce a uzpůsobí a povolá nás k činění dobrého."

Avšak 400 evangelických teologů podalo protest, že se evangelíci nechali chytit do římské pasti, že problém je právě v činech, že totiž i nadále nesmí protestanté slavit společně s katolíky večeři Páně. Kritici poukazují i na skutečnost, že podpis se netýká přídavných doplňujících textů, v nichž si ale obě církve vzájemně odporují. Obhájci prohlášení se brání tím, že doplňující texty nikde podepsané společné prohlášení nevyvracejí.

Iniciativa My jsme církev uvítala podepsání společného prohlášení o ospravedlnění. Ale nyní se musí přejít k činům, ke společnému slavení večeře Páně. Také Německý evangelický církevní sjezd a Centrální výbor německých katolíku chtějí na svých společných shromážděních moci slavit společně večeři Páně.

Teologická fakulta a profesoři Institutu pro ekumenický výzkum v Tübingen protestovali, že k podpisu společného prohlášení o ospravedlnění nebyl pozván Prof. Hans Küng (71), který v roce 1957 vydáním své knihy Ospravedlnění celý proces vlastně zahájil. Ředitel institutu Jochen Hilberath se svým zástupcem Karlem-Josefem Kuschelem podepsali prohlášení, že nepřítomnost Hanse Künga vrhá stín na tuto tak oslavovanou událost.

 kipa

Teologie ekumenicky - Informace o přijímacím řízení

Čtyřleté bakalářské studium teologie křesťanských tradic na ETF UK v akademickém roce 2000 - 2001

Jedná se o netypickou formu denního studia ekumenické teologie. Doba přednášek a seminářů je uzpůsobena tomu, aby studenti mohli zároveň studovat další neteologický obor na jiné fakultě (případně na jiné vysoké škole). Zájemci mohou studovat i při zaměstnání.

Komu je studium určeno

Typický student je vysokoškolák, který má zájem si svůj obor doplnit teologií a osvojit si ekumenickou orientaci. Ke studiu se hlásí studenti i absolventi jak humanitních, tak přírodovědných, technických a uměleckých oborů. Denominační složení studentů odpovídá zastoupení církví v naší společnosti. Principiálně může být studentem každý, kdo splní podmínky přijetí.

Co studium nabízí

Bakalářské studium ekumenické teologie vychází ze zkušeností, že dnešní společnost a církve potřebují vedle farářů i další odborně vzdělané křesťany. Studium ekumenické teologie spojuje praktický duchovní život s rozšířením znalostí Písma, křesťanské tradice a je doplněno psychologickými a sociologickými souvislostmi. Studenti se seznámí jak s klasickými texty, tak s nejnovějšími teologickými trendy. Studium využívá anglosaský model kladoucí důraz na písemný projev, diskusi v seminářích a individuální kontakt učitele a studenta.

Přehled předmětů

Vybrané kapitoly z psychologie a sociologie náboženství (Zach, Spousta); Úvod do teologického myšlení (Dolejšová, Noble); Úvod do hermeneutiky Písma a tradice (Kirwan, Šandera, Pokorný); Základy filozofie (Dvořák, Dolejšová); Starozákonní biblická teologie (Šandera, Sláma); Novozákonní biblická teologie (Studenovský); Dějiny křesťanství (Hanuš, Vévoda); Religionistika (Štampach, Zach); Systematická teologie (Dolejšová, Štampach, Žalčík); Křesťanské spirituality (Zach, Lachman, Endean); Ekumenická eklesiologie (Filipi, Štampach); Liturgika (Hradilek); Etika (Costigane, Ovečka)

Povinně-volitelné semináře

Rodina a sexualita; Současná sektářská hnutí; Sdělovací prostředky a mediální kultura; Pastorační psychologie; Úvod do romistiky; Etika podnikání; Výchovná práce ve vězeňství

Forma studia

Prezenční forma studia (přednášky a semináře povinných předmětů) probíhá 1x týdně ve všední den ve večerních hodinách (17.30 - 21.00). Na začátku každého akademického roku během září absolvují studenti povinné desetidenní soustředění. Během každého semestru absolvují studenti povinný víkendový teologický seminář. Povinně-volitelné semináře orientované na praxi probíhají v termínech dohodnutých skupinou studentů s učitelem. Povinné konzultace k seminárním pracím si studenti domlouvají s učiteli individuálně. Nepovinné předměty jsou zpravidla zařazovány v odpoledních hodinách tak, aby předcházely předmětům povinným.

Požadavky k přijetí a předpokládané vstupní znalosti

Mezi předpokládané vstupní znalosti patří základní orientace v biblických knihách a církevních dějinách (viz seznam doporučené literatury), stejně jako obecně kulturní přehled, dále znalost alespoň jednoho z těchto světových jazyků: angličtiny, němčiny nebo francouzštiny. Kromě toho je vítané, aby zájemce byl zakotven v některém z církevních společenství a měl tak přímou zkušenost nejen s křesťanským učením, ale i s křesťanskou praxí. Zájemci o studium zašlou studijnímu oddělení do 28. 2. 2000 přihlášku ke studiu (na formulářích pro VŠ, které jsou k dispozici na středních školách či na studijním oddělení ETF) doplněnou krátkým životopisem a uvedením motivace ke studiu. Přijímací zkoušky se uskuteční začátkem června. Přijímací zkouška sestává z - testu znalostí - psychologického testu - jazykové zkoušky - motivačního pohovoru

Adresa pro zasílání přihlášek:

Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta - studijní oddělení, Černá 9, 115 55 Praha 1

Tel. studijního oddělení (02) 21 98 82 13, úřední hodiny denně 9-11 hod.

Možnost návštěvy přednášek: středa, čtvrtek 17.30 v Institutu ekumenických studií, Vyšehradská 41, Praha 2

Theologisch-praktische Quartalschrift - předplatné

Redakce Getseman spolu s nakladatelstvím Friedrich Pustet (Regensburg) upozorňuje na možnost abonovat časopis Theologisch-praktische Quartalschrift. Tento časopis vstoupí roku 2000 do svého 148. ročníku. Svou tradicí a orientací se řadí nejstarším a nejprofilovanějším teologickým periodikám v Evropě. Přináší cenné podněty a studie všem zájemcům o teologii, se zvláštním důrazem na otázky moderní pastorace a katecheze. Systematicky osvětluje souvislosti teorie a praxe v širokém rámci křesťanského života a myšlení i v jejich vztahu ke světovému dění. Každé číslo pojednává obšírněji nejprve obšírněji o jednom tématu teologickém, resp. o tématu z církevní praxe; upozorňuje na aktuální problematiku křesťanské ekumeny; uvádí do odborné teologické práce; v přehledně psaných recenzích informuje o nové teologické literatuře (biblistika, etika, dogmatika, fundamentální teologie, církevní dějiny, liturgie, pastorace, sociologie, religionistika, spiritualita).

Z témat posledních ročníků uvádíme: Dialog v církvi - Modely kooperativní pastorace - Diakonát žen - Vztahy světových náboženství - Oběť a náboženství - Rozhovor s židovskými tradicemi. Na redakci se podílejí profesoři teologické fakulty v Linci spolu s rozsáhlým kruhem odborníků jednotlivých oborů.

Vychází v rozsahu cca 112 stran čtyřikrát ročně. Předplatné na jedno číslo je 280 Kč + poštovné 64 Kč. Objednávky ročníku 2000 zašlete do konce tohoto roku na adresu redakce: Getsemany, Alšova 1247, 252 22 Černošice.

Od 1. 10. 1999 do 23. 10. 1999 se v Římě konala evropská biskupská synoda, které se zúčastnilo 180 biskupů, 40 odborníků a 10 zástupců jiných křesťanských církvi.

Paralelně k synodě se v Římě konalo shromáždění mezinárodního hnutí My jsme církev s cílem umožnit „fórum evropským křesťankám a křesťanům", aby se mohli vyjádřit podobně jako synoda k problémům církve.

Sjelo se 100 delegátů z dvanácti evropských zemí. Mluvčí německé delegace Christian Weisner řekl, že hnutí žádá po synodě, aby se zasadila za zlepšení postavení ženy v církvi a za vytvoření demokratické a synodální struktury při řízení církve. K současné situaci katolíků v Německu řekl, že neočekává nějaké povstání proti hierarchii, nýbrž že katolíci budou reagovat vystoupením z církve. Centralismus v církvi přivádí k zoufalství nejen laiky, ale i řeholníky, biskupy, ba i kardinály. Delegátka Elfriede Hartová prohlásila na tiskové konferenci, že biskupové na synodě chtějí mluvit jen mezi sebou a odepřeli pozvat zástupce laických organizací. To jen znovu dokazuje, jak velký je odstup hierarchie od báze. Rakušan Hubert Feichtlbauer řekl, že biskupové nemusí mít strach, že by je laici chtěli zrušit, usilují jen o jejich polidštění.

Feichtlbauer požadoval svolání nového koncilu, který by udělal konec zneužívání moci v církvi. V budoucnu by synoda měla sloužit jako stálý kolegiální řídící orgán církve, ale s novými pravidly. Je nutné udělat pořádek v rozdělení církevní moci. Tyto požadavky neodporují ani kodexu, ani církevnímu učení. Feichtlbauer ocenil kardinála Martiniho z Milana, který požaduje novou formu kolegiálního řízení církve.

Synoda začala pesimisticky, jak se vyjádřil světící biskup u Paderbornu Reinhard Marx. Krize církve v Evropě však se nevyřeší lamentováním, nýbrž odhodláním hlásat evangelium současně společnosti. Podle biskupa Marxe hnutí „My jsme církev" nemá pravdu, když hlásá, že krizi v církvi odstraní nastoleni nové demokratické řídící struktury. Synoda není žádný parlament, nýbrž duchovní shromáždění. Řešení dnešní krize spočívá v nalezeni, co má církev Evropě říci, a v tom, aby ji bylo porozuměno.

Arcibiskup z Lublinu Josef Zycinski se také postavil proti řešení krize viry změnou struktury církevního řízení. Očekávat, že problémy vyřeší církevní vedení, není teologické, ale magické. Dostatečně přesvědčivě je to vidět na jiných křesťanských církvích, které i přes synodální struktury na tom nejsou lépe.

Maďarský arcibiskup Istvan Seregely (Eger) řekl, že protože církev bude trvat až do konce času, nemůže být současná krize žádným jejím koncem, nýbrž že jde pouze o něco přechodného.

Stížnosti na nedostatek kněží, prázdné kostely, návrat k pohanství a rostoucí vliv islámu v Evropě vystřídal pozitivní pohled z bývalého komunistického bloku. Plzeňský biskup František Radkovský připomněl, že kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu Páně, tam je Kristus uprostřed nich, a že tak to zažily malé skupiny v podzemí za komunismu. Tento zážitek jen může být dnes východiskem z krize viry. K němu se přidali kardinálové Dionigi Tettamanzi (Ženeva) a Godfried Daneels (Brusel) s výzvou zajet na hlubinu. Jen tak je možno zachránit církev před zánikem. Na rostoucí vliv islámu a esoteriky není dobré reagovat strachem. Je nutné to vzít jako příležitost k obnově.

Milánský kardinál Carlo Martini však zastával zcela ojediněle přesvědčení, že bez podobného shromáždění, jako byl II. vatikánský koncil, se nic nevyřeší. Neřekl však „III. vatikánský koncil", jak se psalo v tisku. Martiniho tiskový mluvčí Gianni Zappa musel pak tuto formulaci dementovat. Podle Martiniho musí příští koncil řešit otázku nedostatku kněží, postaveni ženy v církvi, zařazení laiků, otázku sexuální a manželskou, zpověď a vztah k pravoslaví. Dále musí byt řešena otázka demokracie a současného uchování hodnot, otázka civilních zákonů za současného zachování morálky.

Skotský arcibiskup Keith O'Brien obvinil Vatikán z blokády kontroverzních témat na synodě, jako celibátu a kněžství ženatých. Oznámila to americká katolická agentura CNS, které poskytl interview. Na synodě podle O'Briena bylo vidět silnou diferenci mezi diecézními a kuriálními biskupy právě v těchto otázkách. Členové kurie zabránili, aby se tyto otázky dostaly do synodálního dokumentu. O'Brien se domnívá, že za vším stojí osobně sám papež. Svědčí o tom to, že do kurie jmenoval biskupy ve věku nad 70 let, navíc pravicově konzervativní. Takové nechává i po dosažení 75 let věku dále v úřadě.

K nesouladu v otázce celibátu došlo také se zástupci řeckokatolíků. Jeden jejich biskup se postavil proti formulaci v Propositiones, že celibát je pro kněžství „konstitutivní". V byzantském ritu se kněží ženit mohou, řekl.

Iniciativa My jsme církev ohodnotila synodu jako fiasko. Třítýdenní evropská biskupská synoda přinesla jen zklamání v otázce dialogu s východními církvemi, laikům byl znemožněn přístup na synodu a boží lid se nemohl dovědět, co biskupové říkali, poněvadž ani žurnalisté na synodu nesměli. Zveřejněna byla je zkrácená shrnutí. Po pádu berlínské zdi si tedy biskupové vystavěli novou.

Tuto poslední kontinentální synodu v našem století s mottem „Ježíš Kristus, který žije ve své církvi, pramen naděje Evropy", ukončil papež v bazilice sv. Petra pontifikální mši. Při promluvě řekl, že Evropa se musí vrátit ke svým etickým hodnotám, a že křesťanství se musí opět stát sjednocujícím prostředníkem mezi národy a kulturami Evropy. Synoda odevzdala papeži Propositiones, které zveřejněny nebudou. Závěrečný dokument bude publikován přibližně za rok.

Italská tajná služba vydala tzv. Mitrochinova akta, ve kterých odhaluje desítky jmen agentů KGB ve Vatikáně: italští politikové, žurnalisté, překladatelé na vatikánském státním sekretariátu atd. Agenti byli také mezi kněžími, např. františkán Nazareno Fabretti, pracující pro Gazzetta del Popolo v Turíně a spolupracující s maďarskou tajnou policií, řeckokatolický kněz Iwan Ortunskiy z Ukrajiny, dále student ruské koleje Miloslawskij, žurnalista a vatikánolog Alcesle Leonori a Jas Gavronski, italský občan polského původu, pozdější italsky poslanec v evropském parlamentu. Rozvědka také v Il Giornale zveřejnila, že agenti se pokoušeli instalovat ve Vatikáně odposlouchávací zařízení, ale neprozradila, jestli se jim to podařilo.

Markus Wolf, bývalý šéf rozvědky NDR, prozradil jméno agenta STASI, který působil ve Vatikánu. Jde o agenta s krycím jménem Lichtblick, řekl Wolf italskému týdeníku L'Espresso. Byl to řeholník v těsné blízkosti arcibiskupa Agostina Casaroliho, který ale už v 80. letech zemřel.

Švýcarský profesor teologie Hans Küng na kongresu náboženských pedagogů v Eichstadtu při své kritice vatikánského centralismu vyzval Řím, aby se zřekl „nároku na moc" a aby zrušil exkomunikaci ve prospěch sjednocení křesťanských církví. Sjednocení Evropy bez sjednocení křesťanů není možné.

Na tomto kongresu se sešlo 400 náboženských pedagogů a teologů ze všech kontinentů. Kongres žádal solidaritu bohatých s chudými, dialog s lidmi závislými na drogách, osamělými, nezaměstnanými a těmi, kdo nevidí smysl života.

Kolínský kardinál Joachim Meisner řekl KNA (Katolická tisková agentura), že vývoj po pádu komunismu ho zklamal. Místo očekávaného positivního přišlo spíše jen negativní. Německo se „stalo nejen nekřesťanským, nýbrž přímo antikristovským." Meisner působil dříve jako arcibiskup ve východním Berlíně. Podle Meisnera za komunismu bylo méně potratů vzhledem k takzvané „lhůtě". Dnešní potratový zákon je něco „strašlivého" řekl. Kardinál si také stěžoval na vytlačování náboženské výuky ze škol, na ohrožování neděle obchody. Na otázku, zda doporučuje amnestii bývalých členů tajné policie Stasi, řekl, že je proti. Tito lidé zkazili mnoho životů, a to nejen dospělým, ale i dětem.

Prof. Hans Küng řekl 2.11.99 v Tübingen, že němečtí biskupové nemají v konfliktu s Vatikánem o těhotenských poradnách reagovat „odstoupením z úřadu, nýbrž nástupem" k boji. O kardinálu Meisnerovi a arcibiskupovi Johannu Dybovi řekl, že rozpoltili „historicky bezpříkladným způsobem" německý episkopát. Ale o to horší by bylo, kdyby někdo jako např. biskup z Limburgu Franz Kamphaus, svou demisí podstoupil veškerou moc Meisnerovi a Dybovi. Připomněl učení II.vatikánského koncilu, že biskupové nedostali „řádnou, samostatnou a bezprostřední autoritu" od papeže, nýbrž svěcením. Tím je i dána jejich zodpovědnost. Jako sv. Pavel vystoupil proti Petrovi, tak musí dnes i němečtí biskupové vystoupit proti papeži, ne odstupovat z úřadu. Exkomunikace za toto není vůbec možná a sesazení je téměř nemyslitelné.

Podobné přesvědčení zastává i hnutí My jsme církev: „biskupové nesmí poslechnout proti svému svědomí", jak stojí v prohlášení, zveřejněném v Hildesheimu v souvislosti s připravovanou návštěvou biskupů ad limina v Římě.

V jezuitském časopise „Hlasy doby" (Mnichov) byl otisknut článek proti římskému centralismu. Zdůrazněno je, že papež není „absolutní vládce". Autor, bývalý šéfredaktor pater Wolfgang Seibel, vyjadřuje v článku přesvědčení, že „biskupové nejsou žádní papežovi podřízení". Biskupové neobdrželi svou „řádnou, samostatnou a bezprostřední autoritu" z ruky papeže, ale svěcením. II. vatikánský koncil učí, že „biskupové nejsou zástupci papeže", a že církev je přítomna v jednotlivých církvích, jimiž je vytvářena. Proto je zavrženíhodné, když kurie po koncilu odnímá biskupům pravomoci, které měli již před koncilem, jako např. jmenování profesorů teologie, nebo když kurie anuluje jednohlasná nebo téměř jednohlasná rozhodnutí biskupských konferencí. Současné uplatňování moci nad biskupy v Německu není žádný ojedinělý případ.

Čína si klade podmínky k navázaní diplomatických styků s Vatikánem. Tak se vyjádřila tisková mluvčí v Pekingu Zhang Qiyue (26. 10. 99). Po Vatikánu se žádá přerušení diplomatických styků s Taiwanem a nevměšování do „náboženských záležitostí Číny". Hongkongský deník The Sun oznámil, že s navázáním diplomatických vztahu s Vatikánem se uvažuje již koncem tohoto roku. Použit bude vietnamský model, podle něhož se jmenování biskupů děje za účasti státu.

Podle izraelského deníku Haaretz (28. 10. 99) došli izraelští archeologové k závěru, že biblická vyprávění o Abrahámovi a o vyjití Izraelců z Egypta jsou pouhé legendy. Také král David a Šalamoun byli v nejlepším případě malá kmenová knížata, jestliže vůbec existovali. Profesor z university v Tel Avivu Zeev Herzog řekl, že všechna námaha najít nějaké stopy z mytologické doby vzniku izraelského národa vyšla naprázdno. Ani existence 12 kmenů nebo říše od .Danu k Beer Šebě" se nedá doložit.

Zpráva o setkání iniciativy Starost a naděje

Ve dnech 19. - 21. listopadu 1999 se uskutečnilo ve Fryštáku další setkání iniciativy Starost a naděje. Na úvod se účastníci seznámili s ohlasy na List pastýřům, který byl společným závěrem letošního Letničního fóra Starosti a naděje. Program pokračoval referáty „Analýza vztahu církve k současné společnosti", .Současnost a budoucnost církevních struktur", „Tvorba pastoračního projektu" a „Odpovědnost dospělého křesťana". Na tyto referáty navazovala společná debata. Následně přítomní diskutovali nad dalším směřováním této iniciativy. Jako hlavní náplň Letničního fóra 2000, které se uskuteční ve dnech 9. - 11. června 2000, bylo stanoveno téma „Mládež a církev".