Věřící a nevěřící – neznalost a výmluva

Slovem „věřící" označují lidé nejčastěji člověka, který si myslí, že existuje Bůh. To je zavádějící. Pro křesťany i pro ty kteří Boha odmítají. Proč?

Význam „věřím, tj. myslím si, že bůh je" nalhává, že o existenci Boha s jistotou nevíme a jen věříme, že existuje. Lidem odmítajícím nebeského Otce význam „nevěřím, tj. myslím si, že bůh není" nechává nebezpečnou výmluvu pro odmítání návratu k Otci.

Všichni ví, že Bůh existuje. Každý ví, že má biologického otce, i kdyby ho třeba jinak neznal. Každý ví, že má svůj původ v Bohu. O biologickém otci neřeknu, že v jeho existenci věřím. Vím, že existuje. Vím, že existuje např. můj předek v 15. století a nevím o něm nic jiného. Vím, že existuje nebeský Otec, protože mne stvořil a tvoří.

Na nedělním shromáždění říkala jedna sestra, že neví, jestli je Bůh, pochybuje a že „co je bez chvění, není pevné". Chvíli předtím mluvila o své zkušenosti s Bohem. Je věřící?

Jsme posláni zvěstovat boží království. Říkáme co víme a žijeme nebo co si myslíme? Jsme vyznavači a svědčící? Jsme věřící v existenci Boha, myslitelé v této otázce, strážci tajemství? Vyznáváme se ze vztahu? Můžeme s někým žít nebo jen věřit, že někdo někde existuje, ale nežít s ním. Vztah s Bohem člověka pouze věřícího v existenci Boha se podobá manželství, kde manžel pouze věří, že jeho manželka existuje.

Jak by na mne zapůsobil apoštol Pavel, kdyby hlásal „myslím si, věřím, že Bůh existuje, ale jeho existencí si jistý nejsem a pro vás mám od něho poselství"?

Jak zapůsobil Pavel, když lidem vyznal své setkání s Ježíšem a radostnou zprávu? Lidé se obrátili k Otci.

Co znamená vyznání? Vyznám Koho znám. Neznamená to v existenci čeho/koho věřím. V existenci Boha nevěřím. Nebeského Otce znám. Vím že je, jaký je, jak pracuje, jaké má přání. Nevím všechno, neznám Otce dokonale. Vím o Otci důležité pro život a vztah. Ve vztahu roste důvěra a spolupráce.