Jste zde

Půst a hladovění

1. Úvod

Tématem tohoto příspěvku je problematika úplného půstu/hladovění z hlediska nejčastějších motivací a sonda do oblasti psychologie jednotlivých fází půstu, a to ve srovnání s některými praktickými poznatky autora za přibližně 25 let praktických zkušeností s hladověním. Jedná se zejména o úplné půsty v trvání 3 - 4 týdny. Nejprve vymezme základní pojmy, za půst se totiž považuje mnohé!

Pojmem úplný půst rozumějme úplné přerušení příjmu potravy na období nejméně 24 hodin. Mimo duchovní oblast je analogií pojem hladovění. Zpravidla je doprovázen omezením příjmu tekutin co do druhu, nikoliv však co do množství. Ačkoliv jsou u přísnějších forem tohoto půstu zakázány i bylinné čaje a minerálky, u vody je obvykle doporučována běžná nebo spíše zvýšená konzumace.

Při částečném půstu je potrava přijímána s omezením např. druhů potravin, jejich množství nebo času jejich příjmu. Za neduchovní analogií částečného půstu lze považovat podle okolností dietu, případně podvýživu.

Naopak zpřísněný půst neumožňuje např. příjem tekutin, spánek, zakazuje nebo přikazuje určité aktivity.

Do výčtu lze zařadit i nulovou dietu, kdy příjem potravy je nahrazen aplikací vitamínů a živin jinými způsoby (tablety, speciální nápoje, nitrožilní aplikace).

V dalším textu se budeme věnovat především úplnému půstu. Pokud je tedy dále používán termín půst, je míněn úplný půst s převažujícím duchovním významem, popřípadě půst blíže neurčený. Je-li užit termín hladovění, je míněno totéž, avšak s důrazem na tělesnou stránku věci.

2. Půsty podle motivace a očekávání

2.1 Půst náboženský

Půst měl své místo už v pohanských náboženstvích od pravěku až po vrcholné období starověkého Řecka. Zatímco v Egyptě byly rozšířeny třídenní náboženské půsty, v řecké společnosti, kde bylo hladovění více rozšířené, často splývaly motivy náboženské, filozofické a léčebné. Pythagoras držel čtyřicetidenní půsty a vyžadoval to i od svých žáků. Sókrates a Platón drželi pravidelné půsty desetidenní.1 Východní náboženství tradičně spojovala půsty s meditací, od samého počátku zde docházelo k propojení duchovního, duševního a tělesného významu půstu (jóga, různé východní medicíny). Dr. Ruediger Dahlke upozorňuje, že zakladatelé téměř všech velkých náboženství (Mojžíš, Ježíš, Mohammed, Buddha a další) měli intenzivní zkušenosti s dlouhými půsty, viz např. Mohammedův výrok: „Modlitba vede na půl cesty k Bohu, půst nás přivádí k nebeské bráně." 2

Křesťanství má oporu pro své půsty jak v Písmu, tak v tradici - obojí částečně sdílí s židovstvím. Ježíš Kristus setrval na poušti 40 dní zcela bez potravy, ale půsty v délce 40 dní nacházíme již u Mojžíše a Eliáše. Úplné půsty o délce 40 dnů se v židovství i ranném křesťanství vyskytují častěji. Židé měli jediný povinný půst, bylo však zvykem na důkaz zbožnosti hladovět vždy v pondělí a ve čtvrtek. Tuto skutečnost dávali někteří židé najevo záměrně vystavovaným zuboženým zevnějškem. Ježíš v tom viděl pokrytectví a vyzýval učedníky, aby se nepostili před lidmi, ale před Otcem, a to s veselou tváří (Mt 6, 16 - 18). Po smrti Ježíšově se ranná církev rozhodla změnit na jeho památku postní dny na středu a pátek.3 Významu nabýval půst před Velikonocemi, zprvu trval tři dny, pak týden a od třetího století již tradiční postní období trvá 40 dní. Současně se ovšem změnil z půstu úplného na částečný s přibývajícím množstvím dispenzí. Úplný půst se stal spíše jen výsadou některých mnišských řádů, a to ještě na jednotlivé dny nebo poměrně krátká období (pondělí až pátek apod.). Mimořádně přísné půsty drželi v židokřesťanské tradici esejští. Půstu připisovali duchovní (to především), ale i tělesný význam. Půstu se věnují i některé z kumránských svitků.4

Zhruba od 10. století půst v křesťanství ztrácel na významu, i dnešními církvemi je chápán spíše symbolicky a jen málokdy jako dlouhý a úplný půst. Anselm Grün soudí, že církev na účinný půst zapomněla a přenechala jej léčitelství a meditačním hnutím. Ptá se: „Kde se dnes lidé nejvíc postí? Sotva tam, kde bychom to nejvíce čekali - v klášterech. Člověk se tam dozví mnoho důvodů, proč dnes není možné postit se tak, jak se postil třeba svatý František nebo jak půst chápal ve své řeholi svatý Benedikt." 5 Sám Grün přitom má na půst poměrně „měkká" měřítka. Na úplném půstu netrvá, za příklad dává mnichy, kteří zůstávali bez jídla jen některé dny a cituje R. Arbesmanna: „Hrdinové mnišské askeze přitom dávali přednost syrové stravě před vařenou." 6 Laťka hrdinství zde tedy není nastavena nikterak vysoko. Profesor Richard Foster konstatoval, že při svém studiu nenašel žádnou křesťanskou knihu o půstu, vydanou v téměř stoletém období od roku 1861 do roku 1954 7 Derek Price říká: "Půst je ztracený klíč - milost, která se nachází na stránkách Bible. Přesto jej křesťanská církev odložila a ztratila." 8 Bill Bright se domnívá, že církev spí, je znečištěna materialismem a žádostmi světa a ví dnes jen málo o duchovní sebekázni.9 Dahlke konstatuje úpadek půstu v náboženstvích obecně, komercionalizaci půstu v buddhistických klášterech i přejídání muslimů po západu slunce v období ramadánu. To, co po různých reformách zůstalo z křesťanského půstu, pak bez servítků označuje za frašku. Svou kritiku výslovně adresuje jak katolickým, tak protestantským církvím. Uvádí zajímavé příklady z klášterů v Bavorsku. Po povolení konzumace ryb následovalo povolení konzumace „všeho, co plavalo ve vodě". Klášterní kuchyně pak připravovaly pečené kachny a dokonce i postní pokrmy z bobrů. Také tradiční klášterní pivovary vznikaly v Bavorsku již od roku 1040 proto, aby dodávaly tekutý chléb postícím se mnichům. 10

Co může křesťan, který chce do praktikování své víry vrátit půst, očekávat? Anselm Grün považuje už sám půst za modlitbu tělem.11 To bychom mohli přijmout spíše symbolicky. Půst sám není kontakt s Bohem, ale jeho velké usnadnění. Nemá v sobě nic posvátného, ale může ke svátostným věcem naši duši i tělo připravit. Půst je výborný pomocník modlitby, pokání, kontemplace. Posouvá naše hranice o kousek blíže k Bohu. Udržuje naše svědomí při bdělosti a ukazuje naše současné i minulé viny i cestu k nápravě. Pozornosti si zaslouží i jeho význam hermeneutický: týdny se postící člověk vidí v textech nové hlubší významy. Někdy je půst vnímán - a to i v jiných náboženstvích - jako upevnění nadvlády duše nad tělem jako boj proti hříchu a pokušení, popřípadě potrestání těla za hřích samý.

Praktické poznatky - exkurz 1:

Zkušeností autora je, že funguje jen první část. Dobře snášený půst tělo nijak netrestá a hříšným myšlenkám rozhodně nebrání. Dává však duši více síly s nimi bojovat. Půst také otevírá dveře k opravdové křesťanské pokoře, touze po smíření a odpuštění „svým viníkům". Právě v jiném prožívání pokory vidí autor hlavní příčinu zintenzivnění modlitby i pokání a meditace během půstu.

Na co by naopak křesťan spoléhat neměl? Půst není samospasitelný, není to zvláštní zásluha či výsada. Bez duchovní náplně je půst prázdný. Je-li stavěn na odiv či se stane předmětem pýchy (nikoliv upřímné radosti z úspěšného absolvování), ztrácí svůj křesťanský smysl. Neměl by ani spoléhat na to, že k absolvování náročnějšího půstu stačí jen a pouze víra bez nutnosti zvládat techniku hladovění. Přitom by se neměl zapomínat radovat. Snad nebude nemístné toto srovnání: jestliže se vydá křesťan a turista pěšky z Prahy do Santiaga de Compostella, pak oba patrně s pomocí Boží dojdou do cíle. Cesta trvá týdny - jako půst. Turista získává denně krásné zážitky z cesty, ale křesťan také, i když dostane ještě mnoho důležitějšího navíc. Pouť a túra má se k sobě jako půst a hladovění. Obojí je přínosné, ale duchovní obsah je přesahující. A dále: i křesťan si jistě před cestou několikrát vyrazí do Brd - aby měl natrénováno, vyšlápnuté boty a vyzkoušenou výbavu. Pokud půjde v sandálech bude spoléhat jen na Boží pomoc, možná bude muset pouť přerušit. Proto i první půsty je dobré brát víc jako praktický nácvik hladovění. Učit se techniku hladovění je jako učit se v dětství nazpaměť slova modlitby. Ostatně, vhodnosti spojení pěšího putování a půstu si povšimli i mnozí lékaři. K propagaci postního putování uspořádal švédský lékař Otto K. Aly desetidenní 500 km dlouhý pochod z Goteborgu do Stockholmu. Účastníci zdolávali 50 km denně, nepřijímali žádnou potravu a pili pouze 3 litry vody a malé množství ovocné šťávy každý den.12

2.2 Půst jako duševní očista a léčba

Nazíráme-li zdraví člověka jako jednotu zdraví duševního i tělesného, pak půst působí na obě tyto složky synergicky. Již starověké a dálněvýchodní medicíny toho hojně využívaly. K léčbě nemocí, k upevňování zdraví těla i ducha a podle Grüna i k vyvolávání extatických stavů, snů a vizí. Moudrost kmene Zulu říká: „...plný žaludek tajemné věci neuvidí" 13 Můžeme říci, že půst po přechodném počátečním období nervozity uklidňuje, tlumí stres, agresivitu i pocit křivdy, ublíženosti a chronické nespokojenosti, dává nadhled nad všedními problémy, prohlubuje vnímání a prožívání, dává schopnost hlubšího myšlení a koncentrace a bystří smysly, odstraňuje chronickou otupělost a únavu. Člověk díky půstu začíná lépe rozumět svému okolí. Dahlke si všímá, že půst přináší člověku efekty, které se dnes lidé spíše snaží koupit, než by o ně usilovali. Pokračuje:

Půst se na rozdíl od všech ostatních metod hodí k tomu, aby vybudoval most mezi různými rovinami naší existence a navzájem je sladil. Kdo je zaměřen jen na tělo a má na mysli jen detoxikaci, přesto si všimne, jak je senzibilnější a jak se jeho duch otevírá a rozšiřuje. Kdo má naproti tomu namířeno k vyšším spirituálním cílům, může při půstu zažít, jak velmi k tomu jeho tělo patří. Těm, kteří se rádi vznesou příliš vysoko, se tělo při půstu stane kotvou. Naproti tomu lidem těžce spočívajícím na zemi, zaměřeným jen na bytí tady, propůjčí půst křídla, která jejich duši vynesou do netušených výšin. Tento efekt je o to zřetelnější, čím méně půst směřuje k nulové dietě a čím více se naopak stará o to, aby nebyly volnější jen kalhoty, nýbrž i vědomí"14

Praktické poznatky - exkurz 2:

Autor pozoroval na sobě mimo jiné vymizení příznaků dlouhodobého stresu z přepracování, korelujících se syndromem vyhoření a psychosomatickým stavem blížícím se chronickému únavovému syndromu, a to jak přímým vlivem na psychiku, tak rázným rozetnutím začarovaného kruhu nezdravého životního stylu - po půstu člověku připadá zcela přirozené žít jinak. K dalším vlivům: postícímu se člověku se zostří smysly tak, až ho to překvapí. Autor kupříkladu v kuchyni náhle ucítil vůni levandule. Považoval ji za čichovou halucinaci, ale vydal se za stále silnější vůní. Hluboko v prádelníku, který oddělovaly zavřené dveře dvou místností, jednoznačně identifikoval jako zdroj levandulové mýdlo, ačkoliv bylo zabalené v neporušené folii. Jeho vůně se předtím nezdála být intenzivní ani z bezprostřední blízkosti. Dále i po ukončení půstu dlouho přetrvává citlivá chuť. Kvalitní brambora uvařená ve slupce a konzumovaná po malých soustech překvapí harmonií zajímavých a výrazných chutí. Grünem zmíněné extatické stavy autor nezaznamenal. Fantazie je sice při půstu košatější, ale vnímání reality naopak střízlivější a konstruktivnější. Působení půstu se jeví silnější na oblast vědomí, nežli nevědomí. Jím zmíněnou moudrost kmene Zulu o porozumění tajemnému je možno s určitým úspěchem vyzkoušet na pochopení vyšších významů tajemných míst v Písmu.

Půst je ovšem prostředkem starověké i moderní medicíny k léčbě konkrétních psychiatrických diagnóz. Partyková se odvoláním na konkrétní světové lékařské kapacity upozorňuje na pozitivní vliv hladovění na většinu psychických chorob, zejména schizofrenie, epilepsie a chorob souvisejících s abnormalitami v prokrvení některých částí mozku nebo se správnou činností jater.15 Nilov a Nikolajev z vlastní praxe uvádějí pozitivní vliv půstu na schizofrenii, bipolární poruchu a řadu různých syndromů, souvisejících s utkvělými myšlenkami, nutkavými stavy, strachem a pochybnostmi.16 Dále se zabývají praktickými výsledky při léčbě alkoholismu.17 Dahlke zdůrazňuje význam půstu při odvykacích terapiích, ať už se jedná o závislost na alkoholu, kouření, drogách (dokonce výslovně uvádí i heroin), nebo na různých činnostech či nadměrné konzumaci zákusků.18

2.3 Půst jako očista těla a léčba chronických onemocnění

Od dob Hippokrata se traduje moudrost: „Co nevyléčí hlad, nevyléčí žádný lék." Dostupná literatura se obvykle shoduje na tom, že půst detoxikuje tělo, zbavuje jej depozit, odlehčuje a regeneruje orgány, autolyzuje patologická ložiska, omlazuje tkáně, zvyšuje imunitu, s určitými výjimkami léčí chronická onemocnění bakteriálního, virového i mykotického původu, zlepšuje krevní oběh a stav kardiovaskulární soustavy a celkově zlepšuje psychosomatický stav a vitalitu organizmu.

V literatuře nacházíme desítky - snad i stovky - diagnóz, na které nějak hladovění působí. Autoři většinou odkazují na konkrétní klinické výzkumy, někdy si však částečně odporují. Proto jen stručně: S odkazem na další zdroje MUDr. Partyková shrnuje výsledky léčby 30 chorob u sledované skupiny 948 pacientů, kteří byli léčeni hladověním. Vyléčení nebo patrné zlepšení vykázalo 877 pacientů (úspěšnost 93%), přičemž bez zlepšení zůstalo jen 71 pacientů (7%). U jednotlivých diagnóz byla úspěšnost odlišná, u mnohých ovšem stoprocentní.19 Autorka bohužel výsledky podrobně nekomentovala. Vlastní průzkum provedl spisovatel Upton Sinclair. Po 10 let sledoval 109 osob, podrobujících se půstům v trvání od 6 do 30 dní. Tvrdí, že u 100 osob došlo k vyléčení konkrétních nemocí.20 Dahlke poukazuje na zajímavý léčebný přínos hladovění: časté neočekávané „vyřešení" párové neplodnosti po půstu obou partnerů.21

Naše očekávání vyléčení nebo zmírnění zejména chronických problémů a zlepšení našeho zdraví tedy může být naplněno. Reálnost očekávání v případě známých konkrétních diagnóz lze předem ověřit v literatuře. Udržení výsledků půstu závisí obvykle i na vhodné životosprávě po půstu.

2.4 Půst pro snížení tělesné hmotnosti

Snížení hmotnosti je nejčastější motivací k půstu v dnešní společnosti. Nemusí se jednat vždy o povrchní módní pohnutky. Řada lidí trpí nadváhou vlivem nemoci, dědičnosti nebo jen vlastní špatnou životosprávou. Každému z nich může půst pomoci a zároveň může být motivací k trvalým změnám životního stylu. Vyšší smysl půstu by se ani v tomto případě neměl zanedbávat. Zlepšení tělesného i duševního stavu je zde vítaným bonusem. Často se setkáváme s hovorovou charakteristikou „ztučnělý mozek". Pokud je tento mozek schopen se odhodlat k půstu, po něm už nebude ztučnělý.

Obvyklý úbytek hmotnosti činí počátkem půstu asi 1-2% tělesné hmotnosti denně, postupně se snižuje. U 80 kg vážícího člověka může být při třítýdenním půstu okolo 15 kg.

Partyková uvádí případ otylé ženy, která držela nepřetržitý úplný půst 119 dnů a její hmotnost se snížila ze 143 na 81 kg - tedy o 62 kg a více než 43%!22 V podobných extrémních a lékařsky monitorovaných půstech se však jedná spíše o nulovou dietu - v uvedeném případě pacientka dostávala 2x týdně vitamíny injekční formou. Při běžných několikatýdenních půstech obvykle nepřesahuje úbytek hmotnosti 20%.

2.5 Půst jako protestní hladovka

Takto pojatý půst nese vážné morální otazníky, spojené s přítomným nástinem vydírání: když nebude po mém, tak umřu! Takoví morálně pokleslí hladovkáři obvykle ke smrti odhodláni nejsou a uchylují se i k různým švindlům. Před několika lety při mediálně sledované skupinové hladovce v Praze novináři přistihli hladovějící, kterak konzumují polévku. Hladovkáři poté vydali vysvětlující tiskové prohlášení, podle něhož se jejich hladovka vztahuje jen na tuhou stravu. U tak silných osobností, jako byl třeba Gándhí, tyto pochybnosti jistě nemáme. Přiznejme morální právo hladovky též zajatcům či vězňům, byť by měli nesmyslné či povrchní požadavky. Ve všech ostatních případech je třeba morální oprávněnost hladovky pečlivě vážit.

Člověk, který má zkušenosti s půstem může hladovět mnohem déle - ovšem tím i vzbuzovat neoprávněné obavy veřejnosti o svůj život. Veřejnost tím však posléze otupí a začne považovat hladovku za něco, co se může táhnout týdny či měsíce, aniž by bylo nutno se tím zabývat.

2.6 Půst a přežití

Člověk vydrží bez potravy mnoho desítek dnů. Pravděpodobně nejdelší v literatuře popsané půsty trvaly 236 a 249 dnů, jednalo se o dvě otylé ženy z Glasgova.23 Z odkazu není jasné, zda se jednalo o půst či o nulovou dietu. Pokud se lidé octnou bez potravy vlivem přírodní katastrofy, havárie letadla či lodi, zpravidla neumírají hlady, ale vlivem stresu. Mají-li dostatek tekutin a nevysilují se stresem, jejich šance na přežití bez potravy je i nad sto dnů. Příkladem psychického nezvládnutí stresu je známá později zfilmovaná havárie letadla v Andách. Nezranění cestující měli k dispozici dostatek vody ze sněhu a ledu a zásoby potravin na řadu dní, které mohli řízeně konzumovat a poté přejít k hladovění. Místo toho ve strachu ze smrti hladem došlo ke sporům o potraviny a jejich hltavou nadměrnou konzumaci. Následné desítky dní psychicky nezvládnutého hladovění zbytečně vyústily - podle tradované verze - v kanibalismus. Pro změnu úsměvná představa o nebezpečí hladovění byla před několika lety prezentována ve zprávách ČT. Mladý muž na Břeclavsku byl pouhé dva dny „odříznut" povodní u zámečku Pohansko, kde měl k dispozici pitnou vodu. Na dotaz redaktora uvedl, že jej od smrti hladem zachránila konzumace žab.

Při zvládnuté technice půstu lze tedy očekávat lepší psychické i fyzické zvládnutí nepředvídatelných situací, spojených s nedostupností potravin.

2.7 Jiné motivace půstu

Půst při větším rozšíření v populaci může mít veliké dosahy ekologické, ekonomické a politické, zatím však tyto motivace neoslovují žádnou viditelnou část společnosti.

Praktické poznatky - exkurz 3:

Autor během měsíčního půstu v březnu 2011 vyprodukoval pouze jeden koš odpadků (vyluhované čaje) a jednu náplň myčky nádobí (hrnky, konvice). Ušetřil desítky kilogramů potravin a množství obalů. Úspora energie plyne z minimálního vaření (voda na čaj), mytí nádobí a z vypnutí ledničky po celou dobu půstu. Časová úspora je 1 - 2 hodiny denně (čas na vlastní vaření nebo cestu do stravovacího zařízení včetně čekání a vlastní konzumace) a umožní využití získaného času pro pěší a cyklistické přesuny ve městě místo jízdy autem všude tam, kde to je možné. Chůze či jízda na kole má současně příznivý vliv na detoxikaci organizmu při půstu. Nepřímý ekonomický efekt je tedy úspora pohonných hmot. Celkový součet úspor autor odhaduje ve svém případě u měsíčního půstu na 14 000 Kč. Tato částka by měla být věnována podle Písma na dobročinné účely. Aplikace těchto poznatků v masovém měřítku by v mnoha směrech přispěla k ochraně přírody. Úspora potravin i finančních prostředků by mohla při správném využití pomoci k lepší „distribuci hladu a bohatství" mezi vyspělé a rozvojové země. Za pozornost by zajisté stála i kvantifikace úspor na zdravotní péči, spotřebě léčiv a snížení nemocnosti.

3. Fáze půstu z hlediska psychiky

3.1 Období před půstem

Fyziologicky se dělí vlastní půst na více období podle acidobazických krizí, průběhu adaptace na vnitřní spalování apod. V období před a po vlastním hladovění je řešen hlavně přechod na normální stravu. Z hlediska psychiky hladovějícího je pohled poněkud odlišný.

V období před půstem adept řeší hlavně motivaci k půstu a věnuje se rozumovým činnostem a přípravě: plánování délky půstu, termínu pro jeho začátek a konec a průběhu přechodu na normální stravu, nákup čajů a vyprázdnění ledničky (sníst, rozdat, vyhodit). Posledně jmenované činnosti mohou mít až rysy rituálu. U některých půstů - především náboženských - probíhá současně duchovní příprava. Toto období je emočně náročné pro začátečníky, strach z dlouhého půstu by měl pomoci tlumit někdo zkušený, kdo bude schopen i v dalších fázích půstu pomoci radou.

3.2 Období hladovění

Tato fáze je velmi náročná především na vůli v několika prvních dnech. Klasický hlad, který známe z běžného života, asi po dvou dnech ustává a objevuje se již jen výjimečně, vždy je nutno jej překonat vůlí. Pocit hladu již není vyvoláván smyslovými vjemy. Hladovějící cítí vůni opékaných klobás, se zájmem pozoruje hltající strávníky u stánku a cítí k potravě lhostejný odstup. Kázeň je nutno dodržovat v pitném režimu a v odmítání jakéhokoliv „výjimečného" přijímání i malého množství potravy - bez přechodného období to může být nebezpečné, navíc se tím může navrátit pocit hladu a ztížit na několik dní další průběh půstu.

Kromě dříve uvedených příznivých vlivů na psychiku se naopak může objevovat nervozita, nespavost nebo naopak nadměrná únava, porucha koncentrace apod. Tyto symptomy mají krátkodobý charakter. Tyto potíže spolehlivě řeší zejména u náboženského půstu hlubší ponoření do duchovního smyslu půstu. Nevšední možnosti k tomu nabízí zejména někdy se vyskytující období noční nespavosti.

3.3 Období přechodu na normální stravu

Přechod na normální stravu je nejnebezpečnější období půstu po stránce fyziologické a zároveň nejnáročnější na psychiku. Doporučená doba přechodu na normální stravu je přibližně rovna době hladovění.24 V tomto období se vrací pocit hladu, někdy i těžko zvladatelný nutkavý hlad. Přesto je bezpodmínečně nutné jej překonat, jinak hrozí vážné poruchy příjmu potravy, při předčasné konzumaci nadměrného množství tuků pak i smrt. Nikolajev zaznamenává případ pacienta, který hladověl pod lékařským dohledem. Při přechodu na normální stravu požádal o propuštění na reverz, ale nedodržoval životosprávu. Dostavily se vážné problémy a pacient zemřel. Nikolajev to připisuje okamžité velké konzumaci tučné stravy.25 Tradují se četné případy úmrtí vězňů navrátivších se z koncentračního tábora, které příbuzní uvítali hostinou z ukrytých zásob nebo zabíjačkou tajně vykrmeného prasete.

Tělo se v tomto období musí znovu „učit" trávit jednotlivé složky potravy. Nejprve jednoduché cukry v malé koncentraci (mrkvová šťáva), pak ve větší (přírodní 100% ovocné šťávy). Poté je možno přejít na složité cukry (bramborová kaše bez mléka, rýžová kaše) a zhruba po týdnu na malé dávky bílkovin (bílý jogurt po lžičkách). S tuky je možno začít až v druhé polovině přechodného období, kdy již normálně pracuje žlučník. Po celé přechodné období je nutno jíst po malých soustech a stravu dlouhým žvýkáním promísit se slinami a tím stravu enzymaticky připravit. Bezpodmínečné dodržování stravovacího režimu navzdory velkým výkyvům v síle pocitu hladu je mimořádně náročné na psychiku, zejména na pevnou vůli.

Praktické poznatky - exkurz 4:

Ačkoliv se autor vždy snažil vyvarovat chyb, několikrát zažil po banální dietní chybě problém při adaptaci na běžný režim, který nebyl řešitelný jinak, než dalším dnem hladovění a novým, pečlivějším a ukázněnějším dodržováním jídelníčku znovu od zeleninových šťáv. Z toho může plynout zajímavý pohled na mentální anorexii. Při nezvládaném půstu stejně jako při různých drastických dietách může dojít ke ztrátě pocitu hladu. Poté po nezvládnutém přechodu k normální stravě se dostaví nejprve hlad, vedoucí k nadměrné konzumaci pokrmů, které zažívací ústrojí nezvládne a dojde ke zvracení. S časovým odstupem následuje nutkavý hlad a celý cyklus se opakuje. K poruše příjmu potravy připomínající anorexii a bulimii může tedy docházet již z čistě fyziologických důvodů - pouze v důsledku prvotního rozumem a vůlí nezvládnutého selhání při přechodu na normální stravu. Lze jej v této fázi překonat krátkým obnovením hladovění a poté důsledným dodržováním správného režimu přechodu k normální stravě.

3.4 Období udržování přínosů půstu

Lze říci, že výsledky, dosažené půstem si můžeme udržet dlouhodobě, pokud se nám podařilo rozetnout kruh nesprávného životního stylu a už se k němu nevracet. To je však asi z celého půstu to nejtěžší. Ať už byla naše motivace k půstu jakákoliv, může být náš duchovní život nyní hlubší, mysl i tělo zdravější, postava štíhlejší. Vyžaduje to ovšem určitou kázeň a volní úsilí - jediná vážnější chyba v životosprávě často vede ke zmaření výsledků půstu a návratu starých zlozvyků.

4. Závěr

Půst dává člověku mnoho šancí ke změně kvality života v duchovní, duševní i tělesné rovině. Navrácení původního významu půstu v nových podmínkách je velkou výzvou pro církve i každého jednotlivého křesťana. Moderní medicína by pak měla tento fenomén podrobněji zkoumat, netabuizovat půst jako takový, ale věnovat se skutečným a konkrétním nebezpečím půstu, jakož i praktickému využití příznivých účinků půstu na lidské zdraví.

Použitá literatura

BRIGHT, Bill: Modlitba, půst a probuzení, Praha: Nový život, o.p.s. 1999

DAHLKE Ruediger, EHRENBERBER Doris: Očista těla i duše, Praha: Ikar 1998

DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, Olomouc, Fontána 2009

GRUN Anselm: Půst, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2005

LÜTZNER Hellmut, Na jídelním lístku půst, Praha: Ottovo nakladatelství 2007

NILOV, E. I., NIKOLAJEV, J.C., Léčivý půst, Bratislava: Eko-konzult 2007

PARTYKOVÁ, Vilma, Hladovění pro zdraví, Praha: Impuls 2010

1 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 23

2 DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 33

3 GRüN Anselm, Půst... str. 9

4 DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 44

5 GRüN Anselm, Půst... str. 61

6 tamtéž, str. 8

7 BRIGHT Bill, Modlitba, půst a probuzení ... str. 74, neuvádí, zda je míněna anglosaská nebo i jiná literatura

8 tamtéž, str. 74

9 tamtéž, str. 7, zde komentována hlavně situace křesťanských církví v USA

10 DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 33 - 35

11 GRüN Anselm, Půst... str. 39

12 LüTZNER Hellmut, Na jídelním lístku půst, str. 12

13 GRüN Anselm, Půst... str. 51

14 DAHLKE Ruediger, EHRENBERBER Doris, Očista těla i duše, str. 114

15 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 197 - 199

16 NILOV E. I., NIKOLAJEV J. C., Léčivý půst... str. 72 - 81

17 tamtéž, str. 107 - 110

18 DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 26

19 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 204

20 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 16

21 DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 197

22 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 36

23 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 36

24 PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 15

25 NILOV E. I., NIKOLAJEV J. C., Léčivý půst... str. 6