Při každém křtu se uskutečňuje dvojí pomazání: jedno olejem katechumenů v návaznosti na přímluvy a modlitbu exorcismu bezprostředně před svěcením křestní vody a tedy před jádrem křestního obřadu, a druhé křižmem (směsí oleje a vonných látek, především balzámu) bezprostředně po křtu. Zvláštní význam přitom připadá pomazání křižmem, protože to ukazuje na královské kněžství pokřtěných a jejich příslušnost k Pomazanému – Kristu. Je zároveň poukazem na biřmování, při němž je pokřtěný znovu pomazán křižmem. Proto odpadá toto pomazání po křtu, je-li při stejné slavnosti uděleno křtěnci i biřmování, které může při každém křtu dospělého udělit i kněz (zvláště při velikonoční vigilii). V případě, že je udělován pouze křest, nesmí se (s výjimkou křtu při ohrožení života) upustit od pomazání křižmem. To se sice děje podobně jako pomazání olejem katechumenů před vrcholem křestní slavnosti, ale je znamením důležité výpovědi víry. Kristus je Mesiáš – Pomazaný; toto pomazání je tak znamením cenného Božího daru, Ducha svatého, neboť od nynějška – jak říká doprovodná modlitba – patří pokřtěný "Kristu na věky, neboť jako on byl pomazán na kněze, proroka a krále“. Pomazání křižmem tedy upozorňuje na začlenění do společenství církve ve své úplné podobě: křesťan se stává věřícím skrze křestní koupel, pomazáním při biřmování a účastí na slavení eucharistie. Tyto tři kroky tedy zcela odpovídají těm, které byly samozřejmé v profánní oblasti antického světa: omytí, pomazání a hostina.
Naproti tomu je pomazání olejem katechumenů dobrovolné a většinou odpadá. To má přinejmenším dva důvody: za prvé je bez dostatečné katechese stěží srozumitelné, proč se koná dvojí pomazání, za druhé nevychází obsahově z předcházející modlitby exorcismu, při níž se vyprošuje ochrana křtěnce před Zlým, jak i ukazuje text modlitby patřící k pomazání: , , Olej, kterým tě mažu, je znamením síly. Tvou silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel, který žije a kraluje na věky věků“. Pomazání olejem katechumenů tedy chce svolávát sílu Páně, zatímco pomazání křižmem oznamuje, že pokřtěný dostal podíl na královském a prorockém kněžství Kristově.
Klemens Richter, Was die Sakramentale Zeichen bedeuten. Zur Fragen der Gemeinde von heute, Herder 1988, přeložil Ondřej Bastl.
Poslední komentáře