Liturgie žehnání

Žehnání (hebrejsky berakha, řecky eulogein, latinsky benedictio, česky dobrořečení) patří (vedle čtení božího slova) ke konstitutivním prvkům liturgie. Jedná se o dialogický proces, ve kterém Bůh „říká dobrá slova“ lidem a lidé „říkají dobrá slova“ Bohu. Liturgické forma požehnání eulogie (eulogická modlitba) reflektuje proces, který se mezi Bohem a lidmi děje. Bůh tvoří tento svět, svěřuje jej lidem, posílá Zachránce, člověk s vděčností reaguje a prosí, aby byl schopen boží obdarování přijmout, neboť nepůsobí automaticky, respektují svobodu člověka.

Žehnání jsou podstatnou částí liturgií uvedených v předchozích číslech (iniciace, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, uzavírání manželství, ordinace)¹.

V této kapitole si všímáme pestré škály dalších žehnání.² Římská církev je má obsaženy v liturgické knize Benedikcionál³, Presbyteriánská církev USA v knize příležitostných bohoslužeb⁴.

Biblický základ

Pojem „žehnat“ je v bibli velmi frekventovaný. Jednak Bůh žehná lidem: Bůh jim požehnal a řekl jim: ploďte a množte se a naplňte zemi…“ (Gn 1,28); „Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi…“ (Gn 9,1); „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12, 2–3).

Člověk žehná Hospodinu: „Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství…“ (Ž 31,22).

Člověk žehná člověku: „…on je políbil a objal (…) i vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima…“ (Gn 48,10.14); „žehnejte těm, kdo vás proklínají.“ (Mt 5,44).

Ježíš žehná dětem: „Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.“ (Mk 10,16).

Zvláštního Ježíšova požehnání se dostalo také učedníkům: „Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim.“ (L 24,50). Ježíš žehná pokrm před jídlem: „Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.“ (L 9,16).

Teologie žehnání

Teologické principy žehnání lze charakterizovat takto:⁵

1. Boží žehnání lidem předchází žehnání člověka Bohu. Do tohoto boholidského dialogu je zapojen stvořený svět jako projev Boží dobroty a jeho požehnání.

2. Vtělení rozhodujícím způsobem určuje vztah křesťana k tomuto světu.

3. Pozitivní hodnocení lidského života v tomto světě, byť zatíženého hříchem

4. Žehnání vyjadřují Boží solidaritu s lidmi v nejrůznějších oblastech života, ovšem víra účastníků je při tom velmi důležitá.

5. Křesťanství je cizí dělit věci na sakrální a profánní. Žehnání není sakralizací, ale proklamací Boží vlády.

6. Církev má být v tomto světě požehnáním. Liturgie žehnání je znamením víry církve v Boží blízkost ve všech životních situacích člověka. Tak jako při jiné liturgii je přítomnost církve konstitutivní.

7. Podstatnými prvky liturgie žehnání jsou zvěstování Božího slova a eulogie.

Římský benedikcionál (1984)

Současná forma žehnání v římskokatolické církvi obsahuje, podobně jako jiné liturgické úkony, dvě hlavní části: čtení božího slova a vlastní obřad žehnání. Tyto části jsou orámovány menšími oddíly - úvodem a závěrem:

1. Úvod

1.1 Úvodní zpěv (libovolný, tématicky vhodný).

1.2 Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen.

1.3 Liturgický pozdrav (doporučován především biblický text).

1.4 Úvodní slovo (přibližuje smysl žehnání).

2. Čtení božího slova

2.1 Jedno, výjimečně více biblických čtení (čtení mohou mít krátké úvody; před evangeliem se neuvádí Pán s vámi, rovněž chybí zakončení Slyšeli jsme slovo boží).

2.2 Mezizpěv (vhodný např. responsoriální žalm; je možné i ticho).

2.3 Promluva (krátké vysvětlení, povzbuzení nebo homilie; možno vynechat).

3. Obřad žehnání

3.1 Přímluvy (mohou být zakončeny modlitbou Páně; logičtější by bylo umístění až po eulogii stejně jako v německém benedikcionálu).

3.2 Eulogická modlitba (vyvrcholení slavnosti – stojí se).

Modlitba může být doprovázena viditelným znamením jako je např. rozpětí rukou, vzkládání či vztažení rukou, znamení kříže, kropení svěcenou vodou či okuřování.

Zvláštní místo mezi znameními má vzkládání rukou, neboť tohoto znamení užíval Kristus a apoštolové (např. při uzdravování nemocných, při různých pověřeních apod.) Je zakázáno užívat vnějších znamení bez užití božího slova a modlitby, aby se minimalizovaly pověrečné představy.

4. Závěr

4.1 Jednoduché či slavností požehnání.

4.2 Někdy závěrečná orace.

Jako příklady uveďme eulogické modlitby žehnání při zásnubách a žehnání nemoc-ným.

Žehnání při zásnubách

Biblické čtení: Oz 2,20–22.25b nebo J 15,9–12 nebo 1 K 13,4–13 nebo Fp 2,1–4

Eulogická modlitba:

Bože, náš nebeský Otče, chválíme tě,

že svěřuješ lidem dar lásky,

aby se hledali, vzájemně nacházeli a vytvářeli jednotu v lásce a věrnosti.

Pomoz i snoubencům N. a N.,

aby společně hledali tvou vůli,

měli jeden druhého upřímně rádi

a zachovali věrnost tobě i navzájem.

Ať se ti ve všem líbí

a vnitřně dozrají k naplnění své lásky.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Žehnání nemocným

Biblická čtení např.:Mt 11,28–30; Jk 5,13–15; Sk 3,1–10; Sk 14,8–10; 1 K 12,4–10;

Mk 5,25–34; Mk 2,1–12

Eulogická modlitba:

Milosrdný Bože,

tvůj Syn snášel s námi obtíže lidského života.

I on poznal, co je bolest, utrpení a smrt.

Proto má s námi soucit a pomáhá těm, kdo trpí.

Plni důvěry tě prosíme:

Shlédni na tohoto nemocného bratra (na tuto nemocnou sestru)

a požehnej mu (ji).

Posiluj ho (ji) v trpělivosti a buď mu (ji) útěchou.

Posilni ho (ji) na těle i na duši.

Pomáhej všem, kdo mu (ji) pomáhají.

Ať tě můžeme vděčně chválit za tvou pomoc a lásku,

neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Amen.

Jistý problém představují folklórní akce jako např. „žehnání hasičských potřeb“. Na

jednu stranu je takováto událost, které se zpravidla zúčastní většina lidí žijících mimo církev, příležitostí k hlásání evangelia a služebník církve by ji neměl zmařit a využít jako jakési prekatechumenální setkání. Na druhou stranu obecné povědomí o těchto věcech je pověrečné. V úvodu či výkladu božího slova se můžeme pokusit vysvětlit smysl žehnání. Možná to i někteří z účastníků přijmou. Ovšem ostatní, včetně těch, kteří se nezúčastní, obřad interpretují jako snahu církve ovlivnit stříkačku, aby „lépe stříkala, nemusela se udržovat“ atd. Takovou církev pak lze těžko brát vážně. Dobrá snaha se přiblížit lidem, pak udělá službu medvědí. Stejně tak si mnozí lidé myslí, že čím významnější církevní hodnostář něco požehná, tím lépe. To hluboce překrucuje podstatu žehnání. Vysloveně anti-evangelijně může působit, má-li církev, či její služebník z žehnání přímo, či nepřímo hmotný prospěch. Stejně tak pokud například žehnáme pivo a opomeneme dodat, že užívání alkoholu má vážné negativní zdravotní a společenské důsledky.

Kniha příležitostných bohoslužeb PC USA (1999)

Tématu žehnání se týkají části Dedikace (předání k užívání) a Změny ve sboru (jak ve sboru samém, tak v jeho vedení).

Dedikace

Tato žehnání se slaví uvnitř církve. Žehnání veřejných osob, budov či předmětů se neděje s ohledem na odluku státu a církve. Obřady jsou zakomponovány do nedělní liturgie s účastí celého sboru a se slavením večeře Páně. Jedná se např. o tyto slavnosti:

– Položení základního kamene

– Předání kostela a jeho mobiliáře

– Předání baptisteria

– Předání kazatelny/ambonu

– Předání stolu (Páně)

– Předání liturgických nádob

– Předání varhan nebo jiných hudebních nástrojů

– Předání kaple

– Předání vzdělávacího zařízení

– Předání kolumbária

Blok dedikace není vsunut do bohoslužby jako obvykle mezi blok slova a eucharistický blok, ale s ohledem na specifickou situaci již mezi úvodní obřady a blok slova. Blok dedikace zahrnuje:

Pozvání ke slavnosti (Ž 84)

Modlitbu (nahrazuje vstupní oraci)

Hymnus, antifonu, žalm nebo spirituál

Eulogii (či eulogie na příslušných místech)

Další skupina dedikací se týká církevních objektů mimo kostel. Jedná se např.:

– Předání křesťanského domu (modlitby v různých částech domu)

– Předání zdravotnického zařízení

– Předání vzdělávací instituce

– Předání zařízení služeb pro veřejnost

Žehnání týkající se sboru

Bohoslužby pro příležitosti změn ve sboru zahrnují například:

– Založení sboru

– Přijetí nových členů

– Rozloučení s odcházejícími členy

– Výročí pastorační služby

– Rozloučení s pastorační službou

– Oslavu výročí sboru

Bohoslužby jsou integrovány do nedělního shromáždění s večeří Páně. Blok žehnání je zařazen mezi blok slova a eucharistie. Např. v případě přijetí nového člena se děje u baptisteria formou obnovy křestního slibu a zahrnuje:

Představení kandidáta

Prohlášení k přijetí nového člena

Slova Písma (Ga 4,4–6; Ga 3,27–28; 1 P 2,9)

Skrutinium (otázky ke kandidátovi)

Prohlášení k obnově křtu

Přihlášení se ke Kristu (otázky)

Vyznání víry (otázky dle Apostolika)

Eulogie

(Vkládání rukou)

Přivítání

Pozdrav pokoje

Vyhodnocení ankety

Respondenti referovali o pestré škále žehnání. Např. žehnání pramene (v lázních), žehnání nesezdaných párů, žehnání vodou při obnově křtu, křížku (který se nosí na krku), sboru, nově narozeným dětem, oleje pro pomazání na začátku doby postní, oleje pro pomazání nemocných, velikonočních pokrmů, bytu, kapličky v poli, hasičské stříkačky.

Někteří respondenti mne překvapili tím, že se podivovali otázce, zda se žehnání uskutečnilo v církvi či nikoli, když se jednalo o nemovitě předměty. Otázku jsem nepoložil zcela jednoznačně. Šlo mi o to, zda se žehnání účastní členové církve (církví), nebo zda je folklórním aktem, který lze v nejlepším případě interpretovat jako prekatechumenální obřad.

Podle očekávání platí, že církve vzešlé z reformace dávají přednost žehnání osob a i (výjimečné) žehnání předmětů je chápáno jako žehnání osob. U církví, které žehnají předměty (katolické církve, husitská církev) je ostatně rovněž důraz na ty, kterým bude předmět sloužit. Příkladem je eulogie při žehnání hasičské stříkačky, kterou nám poslal husitský jáhen z jihu Čech:

Všemohoucí Věčný Bože,

dobrořečíme Ti za to, že jsi živel ohně,

který je obrazem Tvé Moci a trestající Síly,

ustanovil pomocníkem člověka.

Síla ohně se však může obrátit proti ostatnímu Stvoření, škodit a zabíjet,

proto Tě prosíme,

spolu s Marií, Matkou Tvého Syna a mučedníkem Floriánem,

požehnej každému člověku i každé živé bytosti,

kterou tato stříkačka bude chránit

před nespoutanou mocí ohně a krotit jeho běsnění.

Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána a Bratra. Amen.